Přízraky, zázraky & spol.

Originální název: Přízraky, zázraky & spol.

Rok vydání sbírky: 2007

Tuto knihu jsem kdysi sehnala v Levných knihách za třicet korun, a to navzdory tomu, že má 443 stran. Není to tedy žádný střízlík, a navíc je to souhrn povídek klasických autorů jako Walter Scott (Komnata s gobelíny) či Bram Stoker (Soudcův dům). Ale já na tom díky tomu vydělala, protože mě příjemně překvapila.

Jde totiž o povídky o duších, strašácích z temných pokojů i pokřivených myslí, démonických milencích, duších domů a zlovolných bytostech. Jen nevím, jestli tato sbírka existuje i v zahraničí, ale myslím, že patrně ne, neboť mám dojem, že čeští překladatelé zkrátka vybrali klasické novely podle svého vkusu. A protože všechny jsou z 19. a 20. století, setkání s těmito přízraky tam není nijak romantizováno a většinou vůbec nejde o příjemný zážitek. Jde prostě o klasické strašení minulých století, většinou ve staré, dobré a horory protkané Británii. I když ne všechny kousky jsou děsivé a snaží se nahnat strach, například Přízračná loď od Richarda Middletona je humorná novela o městečku, kde mezi živými poklidně žijí i duchové, a kde ztroskotá záhrobní pirátská loď.

Krom už zmíněných autorů kolektiv překladatelů vybral ještě následující:

Ernst Theodor Amadeus Hoffmann - Pustý dům

Mary Elizabeth Braddon - Evelinin návštěvník

Robert W. Chambers - Žluté znamení

Margaret Oliphant - Otevřené dveře, Okno

Ambrose Bierce - Cesta zalitá měsícem

W. W. Jacobs - Výběrčí dům

Montague R. James - Příběh ze školy, Kvílící studna

Mary E. Wilkinson - Freeman - Vítr v růžovém keři

William Hope Hodgson - Hvízdavý pokoj

Edward Lucas White - Strašidelný dům

Robert E. Howard - Údolí ztracených

Edith Wharton - Pan Jones

O. Henry - Zařízený pokoj

Mně se ale kupodivu nejvíce líbil příběh Údolí ztracených, který se duchy protkané Anglie netýkal, ale byl z Divokého Západu. Šlo tam o vyřizování účtů, při němž se náhodou hlavní aktéři dostali do podzemí, do sídla prapodivné civilizace, která rozhodně nehodlala s lidmi spolupracovat a mírumilovně se přátelit, a oni se tak pokoušeli zachránit si holý život.

Takhle jednoduchý děj byl přitom ve všech příbězích. Ani nebylo třeba nějak ho komplikovat, složitě uvádět a nebo rozvlekle rozepisovat minulost postav. Důležité bylo vždy naznačit, že něco s místem, kde se vše odehrávalo, není v pořádku, a potom rozjet samotný děj, v němž se ukáže, co. A postupně krůček po krůčku vzbuzovat strach a děs, líčit, jak se z prázdného prostoru ozývá křik, jak se blíží něco slizkého, nechutného a odporného, něco z jiného světa, jak se samy splétají smyčky oprátky, jíž nelze odolat, nebo jak stále více roste tušení, že ševelící keř žije krutou vražednou scénou, až do chvíle, kdy se tyhle stíny ukáží v pravé podobě a plné síle a završí osud nešťastníka, jenž se s nimi setkal.

A i když tito staří autoři nepoužívali stejnou techniku jako dnes, tedy nepopisovali prýštící krev ani nedělali detailní rozbor "poslední scény", tedy toho, jak to všechno vypadalo, když hodina děsu vyvrcholila a opadla, spíš se spokojili s poněkud hrubším konstatováním a zakončení často tvořilo jen jednu větu, třeba, že ráno domácí našla tělo houpající se na provaze, a nic víc, stačilo to. Víc než o samotný závěr a o to, jak ti lidé skončí, totiž opravdu šlo o hororovou gradaci a klasická strašidla. Asi o to, co bychom dnes už nazvali béčkem, protože strašidelné domy a obyčejní duchové jsou dost provaření, ale v době, v které tohle vznikalo, byli velmi populární, a všichni autoři shromáždění v knize byli právem považováni za takřka mistry oboru. Ostatně už jen Bram Stoker se svým slavným Drákulou je jednoznačný příklad, že jde o kvalitní čtení, a překladatelé nedali dohromady náhodnou bandu pisálků, nýbrž těch, kteří dokáží čtenáře zaujmout, i když už je to 100 až 200 let staré.

Neříkám ale zase, že všechny povídky jsou stejně kvalitní a stejně chytlavé. Několik z nich, například Otevřené dveře, jsem četla hodně dlouho a moc mě nebavily, také byly až zbytečně dlouhé a zrovna Otevřené dveře zbytečně přidávaly i "omáčku" kolem otce, která to celé rozmělňovala. A čím delší text, tím víc se rozpadá napětí a pomalu se z něj stává nuda. Ovšem ty lepší kousky rozhodně převažují.

Mé hodnocení: