Szyslak je Vočko, ne Moe

Lannister ale není Chajmé.

Ale hezky od začátku. Když vás někdo probodne, máte v podstatě dvě možnosti. Hystericky volat sanitku nebo pokojně vyčkat příchodu Smrti. No a pokud se chcete podívat na zahraniční film jehož jazykem nevládnete bezproblémově (tedy třeba v mém případě, pokud to není maximálně film slovenský), máte taky dvě možnosti. Zapnout si to s dabingem nebo s titulky.

Uznávám, to probodení asi nebyl nejlepší příměr, ale na druhou stranu, pokud jste probodení, asi vezmete radši dabing, protože na titulky nebudete mít náladu. A navíc zatímco při probodení já bych asi hystericky volala, u druhé volby zas tak striktní nejsem.

Jak jsem psala v titulku a první větě, Szyslak je pro mě Vočko, ale Lannister pro mě rozhodně není Chajmé. Z toho asi vyplývá, že někdy to beru tak a někdy tak. A hodně záleží na tom, jak jsem daný seriál nebo film viděla poprvé.

Dřív, v dřevních dobách před rokem 2008, kdy můj počítač měl sice internet, ale 3 GB paměti, a kdy já netušila, jak se dají filmy stahovat, jsem se jen dívala na televizi. Jo, bylo mi 16 a já to nevěděla. Minuta pro výtlem.

V té době jsem také měla docela oblíbenou slovenskou Markýzu a JOJku, takže jsem neměla ani problém se slovenštinou (nemám dosud, alespoň něco mi to dalo). A tedy když jsem si mohla filmy maximálně nahrávat nebo půjčovat, znala jsem jenom dabing (tady si vybavuji mou hlášku, když jsem byla malinká a dívala se na Ženatý se závazky, a někdo tam prohlásil něco ve smyslu, že je to anglicky, a já běžela za mámou, že angličtina je stejná jako čeština!). A spoustu seriálů jsem v něm tedy začala sledovat. Hlavně Simpsonovi a CSI. A i když jsem v originále viděla už oba, vždy u nich upřednostním dabing (ten český u Simpsnáčů je stejně špica). Sice mě silně irituje oslovení Sáááro, stejně jako z Kejlí mám pupínky, a když z mé oblíbené Yeliny udělali Jelena, měla jsem chuť Medunu přerazit vejpůl, ale jsem na český dabing už tak nějak zvyklá.

V roce 2008 jsem ale dostala notebook a začala si seriály a filmy stahovat, což pro mě byl důležitý mezník v souboji dabingu a titulků. Ale pořád jsem jim moc nehověla. Zatím jsem totiž nevěděla, jak titulky fungují a jak se do obrazu vkládají, když je nestáhnu vložené. Až pak přišla digitalizace, vypnutí analogu a prohlášení, že vy, co nemáte set top box, máte maximálně smůlu, a poslední tečka za odkázaností na dabing. Už jsem musela stahovat všechno, protože televizi jsem odepsala. A Jeannie do mě často hučela, ať se podívám na něco, co česky nebylo. Konečně tedy mohlo přijít srovnání a vývoj, na jehož konci, dnes, sleduji několik seriálů, které na českých kanálech vůbec neběží, s titulky, moje angličtina je o mrňousek lepší a ani u filmů neváhám, je mi celkem jedno, co to vlastně najdu, a nové seriály už sjíždím jen v originále. Mohla bych tedy na dabing stejně, jako spousta supermoderních ultrasíťosociálních lidí, zanevřít.

Takže jak že to je teď, když už nejsem limitovaná televizí nebo nedostatečnou elektronickou vybaveností?

Víte co? Stále nerozhodně.

Něco svědčí pro dabing.

Simpsonovi a CSI pořád sleduju dabované. Je to zvyk. A když jsem například viděla šestý a sedmý díl Harryho Pottera s titulky, nedokázala jsem podle hlasů rozeznat, že vůbec mluví někdo jiný. A Voldy starý tuberák? Pchá. S dabingem se mi to líbilo víc. Mělo to větší šťávu. A nejen to. Třeba dabér Chucka Basse? Z kombinace jeho chování a dabérova hlasu musela jít každá do kolen a pak se roztéct jako živočišné máslo. A takového Beneše, toho si jako dabéra vyloženě užívám.

Taky ne vždycky, když si pustím film, chci u něj celou dobu sedět a hltat ho. Někdy to pouštím jako zvukovou kulisu. A i když už dávno to není tak, že když poslouchám anglickou ukázku, zní mi to jako tatarština říznutá nářečím domorodého kmene z Konga, nerozuměla bych tomu. Byla by to totální kulisa. A bylo by to k ničemu. Tak to pro mě u titulků je. Musím na ně dávat pozor a kdykoli potřebuji odvrátit pohled, pořad zastavuji. A samozřejmě, že vždycky přehlédnu detaily, protože primárně musím přečíst, co je to tam dole napsáno.

Ale pro titulky máme svědky také.

Mám třeba AHS, Grimma, Sleepy Hollow, Teen Wolf, Raye Donovana, Game of Thrones, dřív Dextera a kdo ví co a všechno jsem to začala sledovat v angličtině a razantně odmítám pokusit se to vidět s dabingem. Prostě o to nestojím. Nechci opakovat nadávky na Langmajera, který mi úplně znevážil šerifa Cartera, skřípání zuby při Elijáši stvořeném z Elijaha a nebo prosby Boha o vysvětlení, co to provedli Thorinovi.

Hloupé taky je, což se stává u některých starších filmů, že malé děti jsou dabované téměř dospělými, a člověku to tahá uši. (Gage ze Řbitova zviřátek by mohl vyprávět.)

Někdy to mám však taky "obojživelné". Je třeba zajímavé, že LOTRa jedině s dabingem, protože jsem ho poprvé viděla v dávných dobách VHS, ale Hobita jedině v originále. Bez nezprasené Song of the Lonely Mounatin. Nebo Iron Mana česky, Avengers pouze anglicky. Hulk smash je tak nějak zelenější.

Takže pouštějte si tak nebo tak, já beru obojí. Co ale neberu a nikdy brát nebudu, to je třetí možnost, kterou jsem na začátku neuvedla. Protože se rovná vycpání si bodné rány vatou a vykročení do práce.

Jde totiž o vysílání originálního originálu rušeného titulky jen po volbě. Alespoň by se ty lemry líné naučily cizí řeč. Říkají. Jenže tohle už je krapítek moc - copak existuje jenom angličtina? Je to jediný opravdu cizí jazyk, který bych jakž takž zvládla (asi zvládla, teď jsem taky zvládla Tylerovu ukázku bez titulků). Ale také hraniční jazyk, za nímž tito řvouni dál nepřemýšlí.

Jeeenže také se pravidelně dívám na Normanovy vlogy a Norman je Francouz. Kromě de Funése a Rena jediný Francouz, jehož jsem ochotná akceptovat. A té jeho hatmatilce nerozumím ani slovo. Krom slova faux, což už jsem se z jeho videí naučila, a pak umím ještě Oui, Non a Je t'ame. Velmi užitečné pro film i konverzaci. Je t'ame? Non! Faux!... No, užitečně umím francouzsky říct, že nemluvím francouzsky, ale to zase neumím napsat. Takže prostě potřebuji titulky. Nepočítám ani pár skandinávských filmů, španělské horory a několik německých odpadů, kterým se ale člověk občas zasměje. Nejsem si vážně jistá, že bych zvládla obsáhnout řeči všech filmových producentů. A víte, jak strašně rychle se mele španělsky?

A jelikož to stejně natahuju a taky se mi připalují šunkofleky, už jen závěrem. Neodsuzuji ani jedno ani druhé. Když film nevidím poprvé v originále, klidně vezmu dabing. Když jsem na nějakou sérii zvyklá koukat s českými hlasy, neměním to. Ale pokud s tím začnu s titulky, nemám zájem o češtinu. Navíc mnohdy se nedá nic dělat, protože dabing si stejně dost vybírá, co nám sem pustí. A ne, že by ten výběr byl zrovna... no, alespoň, že Pokémoni jsou dabovaní.

Že bych ale byla tak fanatická a nutila televize, aby s tím přestaly, a pouštěly jen titulky? Víte, on obojí může dělat pitomec a jeden se potom nestačí divit.

Článek na téma Dabing, nebo titulky?