Další létající auto

V první řadě musím říct, že se docela stydím, že si nepamatuji první sen, protože vím, že se mi zdál, a dokonce vím, že jsem si ho nějakou dobu po probuzení pamatovala. A hlavně poslední dobou si vždycky pamatuji dva sny, i když jsem také četla, že člověku se jich za noc zdá více. Opravdu ale nevím, o čem první byl. Popíšu alepoň ten druhý, protože je o něčem, co se na celkem příjemně dlouhou dobu odmlčelo, a teď je to zpátky. Mimozemšťané. Ale na druhou stranu, díky tomu dnešnímu mimozemšťanskému snu jsem si uvědomila, jaké mají určité typy snů u mě stejné znaky.

Ležela jsem doma v posteli. V mém pokoji, v našem domě, v naší vesnici. Moje postel je přímo proti oknu, takže když se v místech, kam mi okno a úhel dovolí dohlédnout, na nebi něco děje, tak to dobře vidím. Kolikrát v noci za tmy pozoruji letadla nebo hvězdy, a když si k tomu oknu stoupnu, je vidět jeden vůz. Už jsem zapomněla jaký.

Tu noc jsem ale viděla něco úžasnějšího. Mlhovinu Kočičí oko. A nejen to. Viděla jsem vedle ní vznik nové. A kdo by v tu chvíli nezatoužil to zvěčnit a pochlubit se skvělými fotkami a úžasným zážitkem, protože byla hluboká noc a nedalo se předpokládat, že to určitě uvidí každý, kdo na ten kus nebe měl výhled. A osobní fotky a zážitek je pořád něco jiného, než dokumentování odborníky.

Tak jsem okamžitě vyskočila z postele (doslova), popadla mobil a začala fotit. A vycházely nádherné snímky, protože šlo o obrovský úkaz a obloha byla prosvětlená, takže i mobil stačil. Dělala jsem jeden snímek za druhým. Pak se přes mé zorné pole přehnalo cosi jiného.

Létající auto. Prostě auto, nevybavuji si značku, takové celkem dlouhé, letělo, a uvnitř seděl bílý tvor, trochu podobný člověku. Mimozemšťan. A já ho vyfotila. Několikrát jsem zvládla zmáčknout spoušť v tak skvělou chvíli, že jsem měla jasné a ostré fotky jak toho auta, tak toho tvora uvnitř.

Jenže...

on si toho všiml. A to auto se začalo přibližovat k našemu domu.

Jestli se přiblížil a zlikvidoval dokumentaci, to nevím, protože jsem se probudila, ale uvědomila jsem si díky tomu následující.

Když se mi zdá o mimozemšťanech, jsou vždy v naší vesnici. Naopak, když se mi třeba zdávalo o dinosaurech, vždycky jsem byla v domu mé babičky v jiné. Když se mi zdá o mimozemšťanech, vždycky jde o to, že se je pokouším zdokumentovat svým mobilem a "čuchám senzaci", a většinou se mi to daří, ale nakonec se to nějak zvrtne, protože jen tak neproletí, ale mají nějaké úmysly, které ty mé fotky vlastně celkem znehodnotí. Když se mi zdá o mimozemšťanech, vždycky mají nějaké podivné plavidlo a létající auto je to už podruhé. A také většinou si jich nevšimnu přímo, ale v souvislosti s nějakým úkazem, na který jsem byla zaměřena primárně.

Jiné sny, jako třeba ti dinosauři, zase mají jiné typické znaky. Třeba když jde o hřbitov, ač jich znám hodně a třeba ten v ŠH jsem navštěvovala často, je to vždycky ten náš. A když jde o můj útěk pěšky před nebezpečím, vždycky je to přes louky a lesy, vždycky jsou tam kopce a vždycky se to táhne buď od našeho domu nebo naší louky nahoru směrem k ŠH. Jen jednou jsem mířila opačným směrem, ale tehdy jsem neunikla. Naopak, když mířím nahoru, uniknu vždycky.

Nepochybně to něco znamená.