Originální název: Bones of Betrayal
Rok vydání: 2009
Český překlad: 2011
Pamatujete si na knihu o farmě mrtvol - Umrlčí farmě založenou doktorem Basse? Kterou napsal s novinářem Jeffersonem? Tato dvojice kromě populárně-naučné knihy Kde mrtví promlouvají napsala i několik detektivních románů s hlavním hrdinou doktorem Billem Brocktonem, který je vtělením právě doktora Basse, pod jménem Jefferson Bass. Mně se zatím do rukou dostalo pouze dílo Kosti zrady, což rozhodně není jejich první, ale má velmi zajímavou a originální zápletku.
V Oak Ridge, městě, kde se zrodily atomové bomby svržené na Hirošimu a Nagasagi, v samém centru projektu Manhattan, byla nalezena zamrzlá mrtvola stařičkého Leonarda Novaka, jednoho z důležitých vědců, kteří se za druhé světové války na projektu podíleli. Byl tedy převezen na patologii, kde pomalu rozmrzal, aby mohla proběhnout pitva a aby mohli patolog Garcia, antropolog Brockton, jeho studentka Miranda a detektiv Emmert přijít na to, co se stalo. Když ale pitva v suterénu univerzity konečně začala, události nabraly závažný spád.
V rozleptaných Novakových vnitřnostech maličká tobolka vysoce radioaktivního iridia. Všechny místnosti tedy byly okamžitě zapečetěny a přítomní se děsili nemoci z ozáření, které zasáhlo Mirandiny prsty, jimž dlouho hrozila amputace, a doktora Garciu, který skončil balancováním mezi životem a smrtí na uzavřeném nemocničním oddělení. Celý případ tak okamžitě převzala FBI a vyšetřování se roztočilo především kolem Oak Ridge, radioaktivity, projektu Manhattan a Novakovy bývalé ženy Beatrice. FBI se zaměřila i na původ irida a současné vztahy a dopady historických událostí, ale Bill Brockton, hlavní postava, která chtěla vraždu vyřešit i kvůli prstům své studentky a zničenému životu skvělého patologa, začal pátrat v minulosti. Od Beatrice slyšel spoustu návodných příběhů z doby vývoje bomb, z nevyvolaného Novakova filmu získal další desítky let staré stopy a s pomocí svých známých vědců a knihovnice začal rozplétat příběh lží, zrady, špionství, svědomí a jedné z nejhorších katastrof v dějinách.
Navíc je celý děj protkán i vtipem, ač jde o velmi vážný a smutný případ, a takovým popisem vědecké práce s mrtvými těly, jaký dává znát profesionála. Mě ale mnohem víc než všechno tohle, víc než originální případ s projektem Manhatten, s dávnými špiony a radioaktivitou, o níž jsem se dozvěděla docela dost, dostaly krátké útržky dopisů či prohlášení reálných osobností jako Oppenheimer, Einstein nebo Truman, z nichž nejvíc čiší obludnost celého projektu a šílenost atomové bomby. A ze všech nejvíce mě uzemnilo asi následující:
"Cítím, že mám na rukou krev." Oppenheimer prezidentovi Trumanovi, říjen 1945.
"Z toho si nic nedělejte. Umyjte se a zase bude dobře." Trumanova odpověď.
Tahle kniha mi totiž umožnila mnohem víc si uvědomit důsledky toho, co se dělo, když před desítkami let vznikal budoucí případ Novak. Když si totiž přečtete kolik set tisíc lidí po shození bomb zemřelo, je to jen číslo. Ale když čtete, že při třívteřinovém kontaktu s miniaturním kouskem iridia z kontrolní kamery, jenž ani nevybuchl, už bylo jen obrovské štěstí, že nemuselo dojít k amputaci, a postávání vedle nevinně se tvářícího těla s tímto kouskem zařídilo nejen ztrátu obou rukou a imunitního systému, ale možná celého života otce malého kluka, krát japonské tisíce, je to nesrovnatelný rozdíl. A asi každý, když dočte na konec, si musí odpovědět na otázku, zda lze vraha pochopit nebo i omluvit. Zda by dokonce neudělal totéž.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat