Zdraví vánoční letka

Tenhle článek jako tradičně píšu dřív, i když teď ne o tolik dřív jako dřív. Prostě ho píšu včera. Hned poté, co jsem se vrátila z pošty.

To totiž doma zazvonil bratr, že musí ještě na poštu, ale že tam musím jet taky kvůli nějakým balíkům, o kterých jsem neměla ani tušení, doteď nevím, co je v nich, jen vím, že potřebovali moje jméno a mou občanku. Asi takhle nějak začíná mafie. Navíc jsem tam byla jako to největší strašidlo v moderních dějinách, jelikož sprchu spolu s mytím vlasů, které proběhlo naposledy v pátek, jsem si chtěla dát až po vytírání, což jsem jaksi nestihla, takže mé neumyté, vinou laku nerozčesatelné vlasy musely vypadat úžasně. Pokud ten význam vezmete z ruštiny.

Ale jinak je to fajn. Všechno je hotové. Je tu docela uklizeno, protože mě baví o Vánocích při vánočních písničkách uklízet, dárky mám zabalené, ty jsme nakupovali v sobotu odpoledne a největší sranda asi byla v Baumaxu, kde to byla jen vrtačka, dvě lahve s pitím a zelený košíček. Mají prostě zajímavý systém úschovy kódů, takže se to protáhlo. Také jsem si koupila další horor od Johna Saula a knihu Útěk z tábora 14. Jen foťák a flashka (škoda, že ta ironmaní měla tak malou kapacitu a když už jsem na to skoro zapomněla, tak na mě vykouknul z bratrova monitoru Ironman) určitě nedorazí včas, takže to si vyzkouším až po svátcích. No, stejně už nemám žádný balící papír, s kterým jsem řádila v sobotu a v neděli večer. Letos to bylo asi pět nebo šest rolí. Protože zabalit jsem musela všechno. Obrovský kufr s vrtačkou i florbalovou hokejku, všechno muselo být v papíře. I krabice s botami.

edit: Těsně po dopsání už je to šest a půl role, jelikož dorazilo ještě nějaké oblečení. Vím, nikdo nemá rád měkké dárky, ale vypadat to může.

Velmi fikaně schovaná židle tak, aby si jí bratr nevšiml. Všimněte si především ledabyle rozhozených časopisů schovávajících ilustraci židle!

Ani kapr nás dnes krom obalení a smažení nečeká, protože letos jsme to udělali trochu jinak a dokonce i po smrti u nás ještě nějakou dobu plaval. Dva kapři byli zabiti totiž už v pátek a protože do dneška by nevydrželi, dali jsme je do mrazáku v miskách s vodou, aby nepromrzli. A co tedy zbývá?

Stromečééék. Což je moje doména. Stejně jako dirigování výzdoby oken a jakékoli další výzdoby, proto také Vánoční letka. Dokážu si představit, že mít dost prostředků a ozdob, tak za sebou budu nechávat akorát monstrózní Vánoční dekoraci. Asi jako kdyby při náletu na Drážďany místo bomb shazovali třpytivé řetězy. Stromeček opravdu zdobíme až dneska ráno jako každý rok. Zase mi nikdo nebude smět vstoupit do haly, což je sice problematické, protože pokud se někdo chce z obýváku dostat do kuchyně nebo na záchod, musí přes halu, ale už v tom mám praxi. A těším se na to. Zvlášť na to, až v kuchyni i v obýváku bude puštěný ten samý film a vinou malé prodlevy uslyším každé slovo dvakrát, asi tak pět vteřin po sobě. A jelikož ani tam ani tam nejsou dveře, budu si zase muset narazit sluchátka.

A až bude stromeček ozdobený, už jen cukroví, pohádky, františky svíčky, večeře a... a...

Jen ten sníh...

Takhle tu alespoň krásně mrzlo ve středu a ve čtvrtek: