Originální název: Dieu le veut!
Rok vydání: 2008
Český překlad: 2010
V muzeu ve Vatikánu si egyptoložka Stefanie se svým strýcem genetikem Costesem prohlíží záhadný papryus ze sbírky nedávno zavražděného vědce Tullyho. Objeví na něm sadu osmi znaků, které vypadají jako hieroglyfy, ale nedokážou je přeložit, a tak, když ohlásí, že do muzea přijde papež, rozhodnou se oba odejít. O nějakou dobu později však v přímém přenosu šokovaně sledují, jak dojde k explozi - islamistka převlečená za jeptišku odpálila nálož schovanou v Bibli a jen díky obrovskému štěstí nezasáhla papeže.
Costesovi však dojde, že vzhledem ke směru, jímž těsně před výbuchem utíkala, nešlo o papeže, ale o jeden z exponátů - právě nerozluštěný papyrus. A protože spolu se Stefanie mají za sebou už cestu k Arše, náboženské artefakty jsou pro ně čím dál skutečnější a realita tak dávno ztratila původní význam, oba se rozhodnou jeho tajemství a důvod, proč ho islamisté zničili, odhalit. Vydávají se proto do Egypta a doufají, že narazí na stopy Tullyho a dojdou po nich dál, než on sám.
O vše se ale zajímá i Kulhavec, militantní muslim odhodlaný zničit křesťanství, a nejen jeho cesta je dlážděna dalšími a dalšími mrtvými. Může starý papyrus obsahovat tajemství, jež by způsobilo přerod světa? Costes a Stefanie jsou o tom přesvědčeni a noří se do historie Hatšepsut a Tutmose III. v dosud neobjevené tajné hrobce na březích Modrého Nilu, kde konečně pochopí, k čemu papyrus vede a proč každému z "dobyvatelů" stojí za to položit život.
Jenže je škoda, že to Sakka napsal tak, jak to napsal. Ambice má kniha velké, takřka Brownovské. Zásadní náboženské tajemství obestřené filozofií a možností převrátit existenci naruby. Proto po něm pátrají oficiální místa i hlavní hrdinové, proto ho touží zlikvidovat islámské teroristické hnutí, díky čemuž lze i nahlédnout do jeho organizace. Je to úžasná zápletka a já se na ni doslova třásla. A nemálo akce působí jako skvělé oživení. Jenže celé je to chaotické, dějová linie je nesrozumitelná, zbytečně roztříštěná. Ač to možná není to pravé slovo - je nepochybně v pořádku, že se střídají kapitoly různých postav na různých místech, a proto musí být zvláště uváděny (poměrně to pomáhá vyznat se alespoň v tom, jak daleko se kdo dostal), ale snaha působit tajemně za každou cenu a místo postupného vysvětlení pořád v každé přidávat další záhadu či nejasnost, není dobrá. Zvlášť, když se toho ke konci nahrne tolik, a Sakka se pořád zarputile drží konceptu neodhalit výslovně vůbec nic.
Další problém této knihy vidím v tom, že jsem ji musela číst dvakrát, abych se ve všem alespoň trochu zorientovala. Ne, že by čtenář přečetl skoro 300 stránek a nevěděl, co je předmětem všeho hledání a vraždění, ale nějak neví, proč to vůbec někdo hledá - skutečné vysvětlení se tam buď nenachází, a nebo jsem ho v ne nejlepším zpracování nezachytila. Prostě se to hledá, najednou se záhadně zjistí, jak znaky vedou k jakési stéle. Pak se k ní postupně proklestí i cesta, ale to pravé chápání, které by stupňovalo napětí, jež nakonec vybuchne rozuzlením, pochopení, co je to za stélu, co je to za objev, chybí. Místo něj se všechno jen hlouběji zamotá. Je ponecháno na čtenáři, aby si sám ty nejdůležitější prvky vyložil tak, jak mu jeho vlastní znalosti dovolí.
Jednoduše - místo, aby nechal Sakka postavy dojít k úpatí skály a prozradil další střípek děsivé skládačky, nechá je ohromeně zírat na něco. Čtenář netuší na co. Nemá žádná vodítka, všechno je příliš zmatené, než abychom stáli krůček od pochopení a hltali jednu větu za druhou. A najednou je po všem, velké a děsivé tajemství je pryč, nestane se vůbec nic zásadního a o tři týdny později přijde Costesovo vědecké geneticko evoluční vysvětlení, které sice dokážu přijmout, ale ne mu zcela porozumět, a navíc mi do nastolené atmosféry egyptských bohů a víry v prapůvodní chaos nesedí. Nasazení umělého života, opačných částic z paralelního světa a DNA ďábla je prostě divné.
Nepřipadám si nijak ohromeně. Neměla jsem možnost dobrat se konce při čtení sama, jen jsem mohla sledovat cestu několika postav a číst o tom, jak ony postupně přicházejí k prozření, aniž by mi bylo sděleno alespoň jakého druhu. Buď autor trochu pozapomněl, že jemu čtenář do hlavy neuvidí, a tak musí na papír dostat všechno, a nebo se vypravěčská cesta pro čtenáře ztratila v nepodařené snaze přidat i "existenciální" thriller.
Ovšem cestu k druhé šanci zatím nechávám otevřenou po zjištění, že této knize předchází Honba za posvátnou archou, která by mohla vysvětlit alespoň myšlenkové pochody Costese a Stefanie a některé jejich narážky.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat