Originální název: Flickan som lekte med elden
Rok vydání: 2006
Český překlad: 2009
Druhý díl trilogie Milénium se od prvního liší tím, že spolu se třetím řeší úplně jinou a závažnější zápletku, která je ale na pozadí pořád tímtéž - muži, kteří nenávidí ženy, pohrdají jimi a s radostí jim ubližují - ačkoli to dlouho vůbec není vidět. Naopak kniha začíná téměř poklidně a "idylicky".
Lisbeth Salander si na konci minulého dílu ukradla několik miliard, cestovala po světě, vrátila se do Stockholmu, pořídila si luxusní nový byt, do starého ubytovala svou přítelkyni a zkontrolovala advokáta Bjurmana, jenž se začal paktovat s podivnými individuy. Mikael Blomkvist se naopak pohroužil do práce v časopisu a dostal nabídku od novináře Daga Svenssona, který hledal místo k uveřejnění článků o obchodu se ženami, o němž píše i knihu a jeho přítelkyně doktorandskou práci. Mikael po takové nabídce okamžitě chňapnul a vzhledem k faktu, že Dag měl v plánu zveřejnit i konkrétní jména policistů, soudců a politiků jako zákazníků, těšil se na chaos, jenž tím spustí. A pak se věci zhatily a osud Mikaeala a Lisbeth se znovu zvláštně propletl.
Dag a jeho přítelkyně byli zastřeleni a na vražedné zbrani našla policie otisky Lisbeth. Zároveň se po drobné, právní způsobilosti zbavené, výstřední a psychopatické punkerce, která dle policie propadla vražednému šílenství, na dlouhé týdny slehla zem a vyšetřování se absolutně zvrtlo. Vynořovaly se stále podivnější teorie a osoby, jež se za Lisbeth začaly stavět, senzační zprávy o spojení se sadomasochistickou komunitou, prostitucí a lesbickou satanistickou skupinou byly střídány s názory jejích známých o geniálním, zásadovém a svým způsobem hluboce morálním detektivovi, její poručník Bjurman byl dokonce nalezen též zastřelený s tetováním, jenž tvrdilo, že je sadistická svině, dobytek a násilník.
O tom, že je Lisbeth nevinná, byl ale dlouho vlastně přesvědčen pouze Mikael a snažil se jí jakkoli pomoct, tudíž začal pátrat po alternativním vrahovi. Podařilo se mu spojit se přes počítač s Lisbeth, která věděla moc dobře, jak se před policií ukrýt, a společně odhalili mnohem víc. Nejen skutečného vraha a jeho důvod, který opravdu souvisel s obchodem se ženami, ale i snahu zavraždit samotnou Lisbeth kvůli neskutečnému politickému tajemství švédských tajných služeb, jež zapříčinilo obrovskou nespravedlnost nejen na ženách a věci dohnalo tam, kde jsou. Zbývalo jen dokázat to i policii, ovšem Lisbeth žádným institucím nikdy nevěřila a rozhodla se vyřešit vše jednou pro vždy a na vlastní pěst.
Tento díl mě uchvátil mnohem víc než první. Ten, ač je jeho zápletka nechutná a plná násilnického bahna, není tak "velký". Dívka, která si hrála s ohněm, skrývá mnohem větší bombu a závažnější věc, do níž jsou zapletené i státní složky, a rozpoutává zdánlivě předem ztracený boj o život jedné narušené dívky, na niž zbytek světa uspořádal mediální hon. Zároveň ukazuje obrovskou moc médií, jimž sice nemusí příliš záležet na pravdě, ale která mohou absolutně zničit životy i úplně nevinných lidí či obětí, a i postup policie, který nemusí být složitý jen kvůli nedostupným důkazům, ale i kvůli nim samotným. Zajímavé mi například přišlo, jak při popisu vyšetřování mozek říkal, že policie logicky dochází k takovým závěrům, ale čtenář pěnil vzteky, jak mohli vytvořit takový obrázek Lisbeth, jak můžou nechápat, o co jde doopravdy, a především jak můžou být někteří muži takové bestie. Nervy přímo drásala skutečnost, že čtenář znal pravdu, ale žádná z postav se jí nemohla jen tak dobrat. Tím méně ty kompetentní.
A pak se děj přehoupl do situace, kdy Mikael s postrkováním Lisbeth zjistil, že nejde jen o nějakou potyčku překupníků žen z bývalého Sovětského svazu, ale o problém zakořeněný hluboko v tajné bezpečnosti a překračující tu nejdivočejší fantazii, takže se i pozornost přenesla ze samotného vyšetřování na touhu odhalit mnohem důslednější spiknutí, a kniha začala být ještě lepší.
Odhalování toho kdo je Zala, kdo je skutečný vrah, jak s věcí souvisí Lisbeth, proč se stala asociálkou v pěstounské péči a co má být Všechno To Zlé, bylo velmi napínavé, překvapivé, jen podtrhlo důsledně zpracovanou zápletku. Bravurně vykreslené charaktery osob od těch naivně dobrých jako Mikael přes zaslepené idioty jako policista Faste až k totálním gaunerům jako Zalaščenko zase schopnost udržet barvitou rozmanitost. Následná eskalace děje pomocí Lisbethiných úžasných schopností na statku v Gosseberze také ukázalo, že autor dokázal vymyslet nejen propracovaný děj zasahující hluboko do mnoha oblastí, kam veřejnost vůbec nevidí, ale i popsat skvělý dramatický závěr s bojem o život, který však konečným přece jen nebyl. Naštěstí, protože když jsem došla do místa, kde se zdálo, že je po všem, zůstala jsem zírat s otevřenou pusou, a to se málokomu povede tak dokonale mě překvapit nečekaným zvratem.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat