Kytky pro babičku

Přesně jak říká název, měla jsem za úkol nafotit naši rozkvetlou zahradu pro babičku. Fotek vzniklo opravdu hodně a já nad nimi strávila celý včerejší večer - nejprve úprava, pak problémy s posíláním - místo abych se konečně začetla do Šibumi. A když už jsem tomu věnovala tolik času, rozhodla jsem se vybrat deset nejlepších a uveřejnit je i tady, i když jsem si vědoma, že nejde o žádné umění. Ale na druhou stranu, alespoň o zálibu.

Navíc mě hodně těší ten obrovský rozdíl, kdy ještě před pár lety byly na místě květin zeleninové záhony rozbahněné po každém dešti a prostor pod štítem tak místo zahrady připomínal obrovskou hrobku, kam někdo zapomněl umístit náhrobní kámen. Teď se zelenina přesunula do toho kouta, který není vidět, a tento prostor všem na očích se mnohem lépe kultivoval.

Tady mě trochu mrzí hadice vedoucí k durmanům a tak trochu nesoulad růží a Kleopatřiny jehly, ale ve výsledku to není špatné.

Zbytek už jsou pak většinou pouze růže, které pěstuje táta. Máme jich hodně, ale plazit se kolem všech se mi nechtělo, a tak tu chybí ty nekrvavější a ty oranžové.

Vím, že tahle fotka je přepálená, ale nemůžu si pomoct, líbí se mi víc, než když jsem ji nechala čistě přírodně.

A tady jsem si nemohla vybrat, z kterého úhlu se mi zdá lepší, tak jsem použila obě.