5. 6. 2014

Pernamentní zrdcadlo

Další téma, jaké jsem se rozhodla v tomto češtinářském koutku otevřít, jsou problematická slova. Tedy přichází prvních pět slov, která dají při psaní zabrat. A pro začátek, než rovnou přejdu ke slovům samotným, malá logická rada. Vždycky je lepší a méně ostudné napsat slovo nejprve do vyhledávače (kdo je konzervativní, použije slovník) a podívat se, jak zní správně. Zvlášť, pokud patříte mezi ty, co to z hlavy popletou, i když je posadí na opékací stolici. To se stává (ještě, že matika už je dávno za mnou).

1. VÝJIMKA
Tohle slovo je hned na prvním místě, protože je naprostou katastrofou. A já to docela chápu, protože když je něco extra a ne jako ostatní, tak se to mezi nimi hezky vyjímá. Jenže potíž je v tom, že když se něco vyjímá ve smyslu 'je dalece nejlepší', není to vyjímečné, ale výjimečné.
Ale naštěstí na tohle existuje jedna super nečeštinářská pomůcka, které je úplně ukradený rozbor a výklad slova.
Když jste fakt dobří a nikdo na vás nemá, jste VÝJIMKA nebo JÍMKA plná odpadu či hůř?

2. ZRCADLO
Zrdcadlo bylo už v Četnických humoreskách a já nevěřila, že někdo tuhle chybu doopravdy dělá, dokud jsem se s ní nesetkala. Ano, ono to možná někomu může znít extra správně, ale je to chyba. Dvě D se tam opravdu nepíšou. Zrcadlo přece zrcadlí, nedrncá někde po obloučcích přemíry písmenek.

3. PERMANENTNĚ
Tohle slovo je z latiny, ze slova permanens, a všichni víme, že znamená něco, co je trvalé či stálé. Od něj se pak odvinulo naše další slovo PERMANENTKA, coby kratší synonymum pro vstupenku či lístek, která na určitou dobu zajistí neomezený přístup ke službě či atrakci.
Jenže čím více lidí ji užívá, tím více lidí to komolí do pernamentního paskvilu. A tak je aspoň u té permanentky třeba fajn si pamatovat, že se jí taky říká permice, kde je jasné, že na prvním místě je M. Protože taková pernice je část ptačí kůže. A na tu vás asi na sjezdovku nepustí.

4. SAMOZŘEJMĚ
I samozřejmě, slovo, které používají snad už úplně všichni, je problém, protože stejně jako u zrcadla do něj cpou D navíc. Mně to lichotí, protože mé jméno také začíná na D, ale je to chyba.
Když je totiž něco samozřejmé, tak je to jasné samo o sobě. Je to bez dalšího zřejmé. A ve slově zřejmé už snad D neslyší vůbec nikdo. Přece jen, co je zřejmé, to dotyčný zří. Nezadře si to někam.

5. VIDĚT
Vyjmenovaná slova po v jsme se učili všichni. A ať si je pamatujeme nebo ne, všichni také víme, že mezi ně patřilo extra dlouhé "a slova s předponou vy, vý". Vidět ale mezi tato slova nepatří. Vi není předpona. Co by jinak bylo dět? Nebo chcete, abych vám něco vydělila a vypadlo vám li?

Bonus: AKTUÁLNĚ x AKTUELNĚ
Tady jde o záležitost, se kterou se nejvíc setkávám u mých přednášejících, protože milují verzi "aktuelně, individuelně, eventuelně, oficielně", a to prostě nemůžu vystát. Ale je to trochu složitější.
Oba tvary totiž existují (i když ne u všech přídavných jmen), protože slova přejímaná k nám z latiny mají příponu -alis, tedy se u nás uchytila jako -ální, kdežto z němčiny či francouzštiny -el či -ell, a tak mohla být používána jako -elní. Jenže už v 19. století byly proti formám s e značné výhrady, jazykovědci raději používali á, potom se dokonce pokoušeli o jakési rozdělení přídavných jmen do dalších kategorií vzhledem k tomu, kde se jaká verze upotřebí, ale pořád tomu nebyli příliš nakloněni, a dnes už převládá názor, že á je správnější a univerzálnější. Že se náš jazyk bez verze s e obejde.
A co se mě týče, já jednoznačně dávám přednost á.

Na další slova a další bonus s podobným maličkým rozporuplným rozdílem se můžete těšit někdy příště. Ale spíš, než abyste se těšili, si je zapamatujte.


Žádné komentáře:

Okomentovat