6. 6. 2014

Ed McBain - Zlatovláska, Skřet a královna, Kráska a zvíře

Originální název: Goldilocks; Rumpelstiltskin; Beauty and the Beast
Rok vydání jednotlivě: 1977, 1981, 1982
Rok vydání omnibusu v ČR: 2012

Další omnibus od McBaina čítající tři samostatné knihy je stejně jako zde už uvedený pojmenován podle známých pohádek, odehrává se ve floridské Caluse a jeho hlavní postavou je advokát Matthew Hope specializující se na civilní právo, ale až příliš často se zamotávající do trestných činů, které se kolem něj dějí. Rozhodla jsem se proto každý z příběhů zrecenzovat zvlášť, a tak se popis děje a můj názor neoddělí tak, jak jste na to zvyklí. Akorát ještě nutno podotknout, že tato kniha časově předchází už dávno zrecenzované >>této<< a v prvním příběhu jménem Zlatovláska je zde Matthew ještě ženatý.

Jeho manželství se už ale rozpadá, neboť se ženou Susan se neustále hádá a již rok udržuje poměr se svou milenkou, též vdanou Aggie. A podobné milenecké drama, jen mnohem bolestivější a krutější, se začne odvíjet i u jeho klienta, Jamieho Purchase, který dorazí domů a svou druhou ženu i obě dcery najde ubodané. Okamžitě vyrazí za Matthewem a žádá ho o pomoc a Matthew se zaplétá do vyšetřování obsahujícího podezřelé výpovědi, zvláštní časové mezery, lži a zrady. Když totiž nejen policii, ale i Matthewovi dojde, že Jamie neříká pravdu a obě strany se vydají pátrat po své ose, najdou nejen žárlivou bývalou manželku, ale i novou milenku a Jamieho syna, který se k vraždám bez okolků přizná. Jenže ani jeho výpověď není příliš důvěryhodná a možná je potřeba porozhlédnout se po někom, kdo přiletěl do Calusy mnohem dřív, než tvrdí.

I když odhalení pravého vraha nakonec nebylo tak překvapivé. Stejně jako ve všech detektivních příbězích McBaina totiž nejdřív padlo podezření na několik lidí, kteří byli úplně nevinní, a navíc výpovědi podávané jak Jamiem tak jeho synem byly už na první pohled zvláštně děravé. Především se mi líbilo, jak se právě jeho syn snažil ze střípků, které o zločinu věděl, sestavit věrohodné usvědčující detaily, ale jednoduše to nedokázal. Stejně tak se mi líbilo, že skoro žádná z postav (včetně vraha samotného) tu nezůstala stejně dobrá nebo špatná, jak se jevila na začátku, protože když se začaly rozkrývat všechny pohnutky a záměry ostatních, pohled na ně se musel změnit, ač se oni sami nezměnili vůbec. A přitom šlo o úplně obyčejnou žárlivou vraždu, kterou nikdo nemohl nic získat. Bohužel ale závěr, kdy se pod tíhou okolností přizná pravý vrah, je docela zvláštně useknutý, protože ten člověk se sice vážně přizná, ale my se už vlastně nedozvíme, jestli dotyčného opravdu obvinili a postavili před soud, protože najednou končí kapitola a na další stránce už je další příběh.

A to Skřet a královna. Ten opět začíná Matthewovým problematickým soukromým životem. Seznámil se totiž z rockovou hvězdou 60. let, která se po dlouhé odmlce rozhodla vystupovat v caluské restauraci, on ji tam přišel podpořit a společně po vystoupení si měli užít života. Jenže Vicki najednou prohlásí, že její šestileté dcerce není dobře a ráda by ji měla pod dohledem, a tak, zda by nemohli zůstat u ní. Matthew s tím sice souhlasí a stráví s ní dlouhou noc, jenže ráno musí do práce, a když ho Vicki nepřemluví, aby zůstal, prohlásí, že bude svého odchodu litovat. Což se vyplní prakticky okamžitě, když ji najdou mrtvou a její dcerka je prohlášena za nezvěstnou, čímž pro Matthewa začíná nový policejní kolotoč, do nějž teď naběhne víc než dobrovolně, protože chce zjistit, kdo jeho novou milenku, a jak se později ukáže i její dceru Allison, brutálně připravil o život. Přitom spolu s novým parťákem policistou Bloomem Matthew pátrá mezi bývalými partnery mrtvé, motivy poháněnými penězi, původci zvláštních telefonátů a bývalými členy Vickiny kapely, až narazí na to pravé.

Jde vlastně o první příběh, v němž se objevil Bloom a jeho svérázný, ale profesionální přístup, a kde už Matthew žije sám, a tak začínají jeho románky v každé další knize. Zároveň je to ale zajímavá cesta do zákulisí médii vytvořených hvězd, tajících, že jejich talent není tak bezbřehý, a že i ony mají naprosto lidské a obyčejné starosti, a nechají se zlákat pozlátkem. A na rozdíl od Zlatovlásky, zdejšího skřeta, který zabil královnu, když mu nechtěla dát své dítě, a jehož jméno tedy musí uhodnout už někdo jiný, jakmile se odkryl celý motiv, nešlo alespoň trochu nelitovat. Vlastně asi úplně stejně, jako zvíře v posledním příběhu.

Kráska zde byla opravdu kráskou a on vedle ní opravdu vypadal jako zvíře. Nádherná černovlasá běloška Michelle a obrovský přihlouplý černoch George, jejichž manželství vypadalo idylicky až do chvíle, kdy Michelle přišla za Matthewem, aby jí pomohl zažalovat manžela za napadení. A co víc, o den později už z napadení byla vražda. Policie tak přirozeně okamžitě zatýká George a je si jista, že má vraha. Jenže každý vrah má právo na obhajobu a tentokrát Matthew ví, že jde o život, a že on není ten pravý, proto najde skutečného odborníka. Jenže protože by si ho George nikdy nemohl dovolit, svolí, že většinu práce sestávající ze shromažďování materiálu pro obhajobu provede sám, a tak se znovu noří do vyšetřování a odhalování utajované minulosti, která vedla až k tak brutálnímu činu. George totiž od začátku popírá, že by se své ženy vůbec dotkl, natož ji zabil, a že v době spáchání zločinu byl v Miami. Jenže nemá žádné svědky, a tak je na Matthewovi, aby našel cokoli, co mu pomůže. A jeho hledání vskutku nese neuvěřitelné ovoce, když se přes klubko známých dostane až ke klubu zvanému Oreo.

Samozřejmě nejde o sušenky, ale přesně o to, co si v kontextu komunity smíšených párů představujete. A právě tenhle příběh mě zaujal nejvíc, protože kromě zápletky, tedy místo hledání vraha v hromadě možných podezřelých jde o osvobození nevinného, jde o nádhernou ukázku problematiky rasismu a nenávisti v letech, v kterých se příběh odehrává. A není to jen v tom, že se pár lidí pokusilo dokázat, že nezáleží na barvě kůže prostřednictvím postelových hrátek, které se nakonec zvrtly a skončily bláznivou snahou zachránit si život vraždou. Velmi mě zarazily i telefonáty od občanů, které Matthew dostával, když vystoupil v televizi a apeloval na George uprchlého z vězení, aby se ozval. Byly plné nenávisti. Automaticky předpokládaly, že George je vrah, že si zaslouží roztrhat na kousíčky, že je to násilník a brutální sadista, a že Matthew, který ho obhajuje, se snížil na jeho úroveň, přičemž pravda nemohla být odlišnější. A stejně to překvapilo i Matthewa, což je další plus, protože autor zde snadno mohl sklouznout ke generalizaci a ze všech udělat totéž. Navíc mě velmi zaujal i nápad s obrazy, které jedna členka Orea malovala, a které zobrazovaly černobílé předměty či zvířata ve vzájemné harmonii.

Zároveň ale všechny tři příběhy spojují určité prvky, k nimž mám celkem různorodý postoj. Předně vítám, že všude se vzájemně Matthewův osobní život a případ ovlivňují. Ve Zlatovlásce řeší vraždu druhé manželky, a když mluví s první rodinou, sám přemýšlí, jaké to pro jeho dceru bude, až se konečně odhodlá požádat o rozvod. Ve Skřetovi a královně jde o jeho milenku a v Krásce a zvířeti ho nevinné poznámky jeho dcery o posmívání a zastávání se šikanovaných ve škole přimějí zastupovat George, o němž si není tak jistý, že je skutečně nevinen.

Na druhou stranu ale každá kniha zase a znovu na prvních stránkách opakuje stále stejné odstavce o tom, jaké bývá v Caluse počasí, jak si lidé myslí, že Matthew a Frank jsou si podobní, jak Frank člení lidské obličeje, naprosto totožné věty uvádějící asistentku Cynthii a unavující zajímavost o přímé čáře na jih vedoucí Calusou. Když už to totiž čtu pošesté, vím, co přijde, téměř znám ty věty zpaměti, ale stejně tam znovu jsou a třikrát v jedné jediné knize jsou poměrně zbytečné. A druhá věc, která je pro všechny společná a celkem mi vadí, je, že mnohdy se osobní život hlavní postavy do případu zamotává až moc. Ve chvílích, kdy by mi bohatě stačilo číst, jak postupuje vyšetřování, kdy vlastně nic jiného nechci, se do toho motají Matthewovy pocity nebo jiné jeho čistě osobní záležitosti, které mě moc nebaví a vůbec mě nezajímají, a při kterých bych mu občas ráda nakopala. Ale nikdo není dokonalý a možná, že kdyby hlavní roli hrál advokát tak dokonalý, že nikdy nesklouzne a vždy jde jen přímočaře za výsledkem, nebylo by to reálné. Stejně je nejdůležitější, že nikdo na první přečtení nemůže hned od začátku tušit, kdo by mohl být vrah, protože nikdy neodhadne, jaké zvláštní zvraty autor přichystal.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat