2. 8. 2014

Nemáte peníze, ale utrácíte za blbosti

Jsem si naprosto vědoma, že takovým prohlášením můžu snadno zvednout mandle nejednomu člověku majícímu pocit, že nemá vůbec na nic, že pobírá malou mzdu a platí velké výdaje, které už nemůže nikde okleštit, a mnohdy to může být pravda. Ale většinou to pravda vůbec není. Jednak je třeba objektivně se podívat, co všechno máte, a jednak je spousta těch nezbytných výdajů naprostá zbytečnost, bez níž se dá schrastit docela dost peněz. Minimálně na večeři v restauraci týdně, což je ale ve finále pro mnohé taky zbytečné, takže klidně i jen tak do luftu.

Pro začátek, abych nebyla obviněna z přemíry bohatství a odtrženosti od reality, musím podotknout, že já při studiu mám měsíčně kolem tisícovky na svou útratu a dojíždění (nezapočítán nájem a mobil). A to na jídlo a další potřeby opravdu není moc, navíc jsem velký milovník nových knížek a to taky dost stojí. Přesto to zvládám, stačí myslet a nenechat se strhnout. Třeba u mých rodičů vidím jednu položku, s jejímž vynechání bych si mohla dovolit jednu řádnou bichli každé dva týdny. Nebo oni našetřit si na dovolenou, na kterou už dlouho nejeli. Takže jak?

Předně jen krátce o nutných výdajích mimo pojišťovny a úřady. S dopravou se asi moc udělat nedá, to uznávám. Veřejné dopravní prostředky stojí co stojí a lze maximálně hledat nejlepší možné kombinace, snad jen u osobních aut je fajn zvážit nutnost jízdy a možnost spolujezdce, který se bude spolupodílet. Výhodné pro všechny, žádné cesty na autobus, žádné hlídání času.

Oblečení naopak není nutné kupovat každou chvilku, stačí vybrat si pár kousků tak, abych měla na každou mnou prožívanou situaci slušný ohoz aspoň na čas. Pokud na víc nemám. A boty nekoupit u Vietnamců, investovat, a vydrží delší dobu (tedy nevztaženo na děti, u kterých můžou vydržet hezké, nicméně nevyrostou).

I u hygieny položky, kde ušetřit, vidím naprosto jasně. Mýdlo, šampon, toaleta, čistící prostředky, to kupuju taky. Skoro každý, kromě lesan. Ale opravdu potřebuju deset různých krémů na obličej, pět na ruce, dva na nohy, čtyři odličovadla, několik variant masek na vlasy, na nehty, balzám před holením, po holení, při holení, za holení nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát? Potřebuju vyzdobit poličky lahvičkami a flakónky? Chápu, že kdo na sebe matlá každé ráno novou fasádu, brzy bude tou starou děsit kolemjdoucí, a tak musí, ale pokud nemám hodně špatnou pleť, rozhodně nepotřebuju koukat na obří reklamu v mojí vlastní koupelně a hodinu denně si ukrojit alchymistickými pokusy. Vážně byste byli překvapení, že nejen ty, kterých se na ulici štítíte, zbytečnou kosmetiku nepoužívají. Ani zdaleka.

A poslední pravidelná položka je jídlo, kde už je rozum naprosto nezbytný. Vyškrtat polotovary, náhražky, nebát se stoupnout ke sporáku a všimnout si, že balík hrachu stojí jedenáct korun, kdežto mražená pizza osmdesát, a kolik toho je, že hustá polévka je stejně dobrá večeře jako půl kila párků, že voda bez i se šťávou je mnohem chutnější a zdravější, než slazené limonády, z nichž mi zuby trnou jen o tom píšu, a hlavně, že je to všechno o moc levnější, než si narvat košík instantními šmejdy. Krom toho šmejdu totiž vždycky platíte i za jeho zpracování a obal, který vyhodíte. Tedy vyhodíte i peníze za něj. A klidně do toho započtěte i vaření, protože stát půl hodiny u brambor a přihřívat plotýnku pohledem nemusíte, a co se přípravy týče, lze si u toho pustit televizi, počítač, přibrat přítele nebo děti jako pomocníky, a když se zvládnu vrátit v sedm z přednášky a uvařit si i na dva dny, nevím, proč by to nezvládl někdo jiný. Nikdo vás totiž nenutí dávat si v mozku spojovník mezi vaření a svíčkovou s domácími knedlíky. Nebo něčím ještě náročnějším.

Navíc není taky nutné na všechno cpát kila koření, bylinky můžete s minimem péče pěstovat za oknem a polovina poživatin "na chuť" se dá úplně klidně vypustit, protože jsou to stejně tak akorát sračky. Věřit mi nemusíte, ale když se podívám na můj košík a mámin košík, je to jako by nakupoval marťan s tatarem (a nepleťte sem, že ona kupuje přes týden pro dva až tři a já pro jednoho. Ona má taky k dispozici víc platidla).

O tom jsem ale ani tak mluvit nechtěla, protože ať se na to díváte jak se díváte, tyhle skupiny financovat musíte. Jen lépe. Jenže je tu ještě spousta dalších věcí, které kupujete naprosto zbytečně. A já jsem naštvaná, že to nedokážu vysvětlit rodičům.

Nejvíc mě točí tištěné noviny a časopisy. Ty časopisy jako Chvilka překvapení pro Vlastu. Pravda, ty doma už moc nefrčí, ale noviny každý den. Na téměř každý den lze u nás, pokud už není spálený, najít výtisk Blesku a na každý druhý až třetí -ického deníku. Dohromady dají přes třicet korun. Ale k čemu? Rodiče už si stejně zvykli chodit na internet, a hlavně jde o strašnou bulvární žumpu, za jejíž podporu se tuze stydím. Přesto tu železnou košili zvyku nesundají a po zběžném přelétnutí štosují sběr u kotle. Přitom na internetu je zadarmo ještě větší výběr. A pokud budu každý den odkládat částku pouze na noviny stranou, brzy si našetřím na něco hezčího. I kdyby třeba jen kvalitnější měsíčník s opravdu zajímavými informacemi.

Pak jde o cigarety a alkohol. To se naší domácnosti naštěstí netýká, ale jsou to tak horentní sumy, že pokud nemám dost peněz, bylo by to to první, s čím bych bez milosti sekla. A pokud bych nesekla s chozením "na akce", fakt se dá bavit i bez testování maxima panáků, které jsem schopná vypít. Není třeba se víc vyjadřovat, zbytečnější utrácení už je leda gambling. A řvěte jak chcete, drogy má na nejvyšších příčkách jen jeden typ. Ten, který už bez "flašky láhve" nedá ránu.

Brambůrky, popcorn a sušenky. To je další položka, kterou jsem dávno vyškrtla. Nejde ani tak o to, že je to nezdravé. A chápu to na nějaké oslavě, kde je spousta lidí a je potřeba mít něco na zakousnutí. Ale nevidím důvod, proč se tím ládovat jenom tak. To je lepší si dát normální jídlo, které ve finále bude stát úplně stejně a ještě mě zasytí.

Energiťáky a slazené nápoje. Když někdo pracuje tvrdě a dlouho, potřebuje energii. Když už někdo nemá na výběr a musí bdít celou noc, potřebuje se udržet vzhůru. Ale myslíte, že když do sebe nalijete litr kafe a dvě plechovky redbullu, budete mít mozek ostrý jako nůž fiskars a vědomí křišťálové? A máte dojem, že ucucávat při sezení u počítače je nezbytně nutné? Tak se někdy podívejte na složení a doporučené denní dávky jednotlivých položek, ano? Nepřivodí vám to infarkt rovnou?

Taky jde zlikvidovat televizi, na níž si každý druhý jen stěžuje, napsat čestné prohlášení a vyvázat se z poplatků a spousta dalších věcí, ale momentálně mě nenapadá nic konkrétního. Však vy určitě sami na něco dalšího přijdete, a i kdybych sečetla jen to mnou uvedené, dostanu se na docela příjemné částky. Částky, jež vám protékají mezi prsty.

Neříkám, abyste za to vůbec neutráceli. Pokud vám to chutná, chcete to a hlavně na to máte, jen do toho. Jde o vaše peníze a vaše tělo, mně je to jedno. Jestli navíc neusilujete o nic a nechcete cestovat, nakrmit se trochu kulturně, koupit si nový počítač nebo si našetřit na rekonstrukci domu nebo těla, zkrátka pořídit si něco hodnotnějšího, i kdyby zážitek, nebo zrovna nic nepotřebujete, asi ani nemá smysl soutěžit o nejbohatšího nebožtíka. Ale pokud si někdo stěžuje, že nedokáže s penězi vyjít, a přitom je vesele rozhazuje, měl by se zamyslet a škrtit tam, kde se neuškrtí. Nikdo není tak bohatý, aby se mu mohlo zdát nic za dvacku každý den jako dobrý obchod. Nikdo.


Žádné komentáře:

Okomentovat