To my řekni!

Proč se my všichni smějou?

Je to špatně, nebojte se, a jsem si toho vědoma. Ale mělo to jen ukázat, o jaké téma půjde dneska.

A je to vážně téma, u něhož si říkám, že za chybami nestojí neznalost gramatiky nebo pravopisu, ale bohapustá blbost a "dlabung na to". Protože s tím nemá rozlišování mi a my (jakožto zájmena) vůbec nic společného, ale jde jen o to vědět, kde použít jaký výraz. A co jaký výraz znamená, což spousta lidí dodnes netuší.

MY

Je osobní zájmeno v množném čísle. Tečka, není třeba nic víc dodávat. Já jsem, my jsme. My byli a budeme. A vy budete taky.

Chápu ale, že to občas může někoho zmást, protože s tím souvisí jedna z pomůcek problematiky shody podmětu s přísudkem. Alespoň nás totiž na základce paní učitelka učila, že když je podmět nevyjádřený, máme si ho nahradit slovy "my všichni" a do přísudku pak napsat i. A z toho nepochybně nejednomu vyjde, že jestli to má být pomůcka, tak nutně jsme "mi všichni šli". Ale není to tak. Pokud je MY množné číslo, je tam vždycky Y. Přece jen, čím víc nás je, tím je to tvrdší.

MI

Je také osobní zájmeno, ale v jednotném čísle ve třetím pádě. Vím, že "ke komu, čemu mi" zní divně a že ve třetím pádě je mně, ale "mi" tam patří taky. Druhý a čtvrtý mají taky dva možné tvary. Řekněte mi, prokážete mi tu čest a budete si to pamatovat?

Jednotné číslo I, množné Y. Jsou to tak moc frekventovaná zájmena, že opravdu není potřeba si to cvičit jako básničku. Stačí jen roztočit závity, občas přečíst text, který nepsalo tele, a nemůžete to splést. A plus pro vás, hned budete sami vypadat chytřejší.