2. 9. 2014

J. K. Rowling - Harry Potter a ohnivý pohár

Originální název: Harry Potter and the Goblet of Fire
Rok vydání: 2000
Rok vydání v ČR: 2002

Čtvrtý díl kouzelnické ságy je v několika ohledech zásadní a nepostradatelný. Jednak v něm začíná celá druhá kouzelnická válka, jednak je první z opravdu dlouhých dílů a jednak se mění autorčin styl. Je mnohem důkladnější, věnuje se detailům, celé hlavní dobrodružství mnohem více rozpitvává a snaží se přinést na spoustě stránek množství záhad vedoucích společně k jednomu vyústění. Z toho důvodu, když jsem ho četla poprvé, mě velmi uchvátil a já ho prolétla hodně rychle. Má totiž prvotřídní "efekt prvního čtení", kdy čtenář hltá stránky, aby se konečně dozvěděl, co měla znamenat ta hromada tajuplných a nepochopitelných scén.

Harry Potter se zde totiž dostává do mnoha svízelných situací. Dostal se na famfrpálové mistrovství světa, které se při oslavách po hře zvrtlo v útok smrtijedů - Voldemortových přívrženců. Měl zvláštní sny, v nichž se mu zjevoval samotný Voldemort. A někdo ho přihlásil do velmi nebezpečného turnaje tří kouzelnických škol, který se během školního roku konal v Bradavicích. To znamenalo, že musel projít třemi složitými úkoly určenými pro mnohem zkušenější kouzelníky, přičemž nikdo nebyl na pochybách, že turnaj je perfektní záminkou pro pokus o jeho vraždu.

Harry se tak za pomoci Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové snažil vymyslet způsob, jak sebrat vejce rozzuřenému drakovi, jak se na hodinu ponořit ke dnu hlubokého jezera a jak projít bludištěm plným kouzelných nástrah a jak to všechno přežít. Také se musel vypořádat s vánočním plesem, reportérkou, jež se pro sólokapra neštítí ničeho a jeho si vybrala jako svůj terč, s pomluvami, posměšky, se skrytými nepřáteli a především s podivnými událostmi, kterých si většina jeho spolužáků moc nevšímala, které ovšem jasně naznačovaly, že se něco vážného děje.

A když se potom jeden z lidí, jimž Harry naprosto věřil, ukázal jako zrádce, když se za celým turnajem skrývala pouze doslova cesta na hřbitov, a když stanul tváří v tvář nejhoršímu černokněžníkovi poslední doby, záleželo jen na jeho odvaze a odhodlání, jestli dokáže zachránit nejen sebe, ale dá šanci i kouzelnickému světu. Protože co mělo přijít, to přišlo, a je jen na každém, jak se k tomu postaví.

Já musím uznat, že se k tomu každý postavil trochu jinak. A stejně tak já se postavila zase trochu jinak k této knize teď, když jsem ji po více než deseti letech četla znovu, než jako nadšený "prvočtenář". Předně jsem ráda, že je rozsáhlejší. Umožňuje mi zůstat v kouzelném světě o dost déle, zanořit se do něj o dost hlouběji a poznat mnohem víc. Vynořují se tu další dvě kouzelnické školy se svou tradicí (zmíněna je i třetí - Salemská škola čarodějnic), poodhaluje se práce na mezinárodních vztazích, pomocí famfrpálového mistrovství se zde nabízí širší pohled na celosvětové kouzelnické společenství, přistupují nové postavy a přináší nové a zajímavé poznatky, objevují se nové kouzelné předměty, zkrátka celý svět se rozšiřuje, a to mě baví.

K tomu musím připočíst i vzestup zla, práci nejen s otevřeným bojem, ale i se smrtijedskými špiony, zradou, léčkami, kouzelnickou justicí a odhalením druhé, temné části kouzelnictví. Také zapracování puberťáckých problémů a chování čtrnácti a patnáctiletých kouzelníků, kteří řeší první zamilovanost, rozpaky při zvaní na ples, hlouposti prováděné učitelům (třeba takové velmi drzé chování Harryho a Rona k profesorce Trelawneyové) i sobě navzájem a splynutí toho s temnotou a bojem o život. Tentokrát už bez dětského potahu, v němž se spousta věcí ztratí nebo zjemní a v němž není potřeba všechno perfektně spojit dohromady.

Zároveň to ale způsobuje spoustu karambolů, protože čím detailnější svět Rowlingová tvoří, tím více omylů a nesrovnalostí fanoušci nacházejí, a já sama jich našla dost, stejně jako zajímavostí, které mi přišly ne nedořešené, ale spíš k zamyšlení. Ovšem protože jen poznámky o takových věcech mi vyšly na několik stránek v sešitě na poznámky k vedení blogu (ano, takový opravdu mám a už je skoro plný), o nich se můžete dočíst v rozšířené recenzi >>zde<<.

Obecně ale můžu říct, že i když spousta lidí tvrdí, že čtvrtým dílem pro ně sága skončila, protože se zvrhla tam, kde se jim nelíbilo, mně se líbí. Ne tolik jako předchozí díl, o moc víc než následující, a zase o něco méně než ty další, ale líbí a rozhodně ho považuji za předěl v Harryho osobnosti. Protože to, co musel prožít, tedy úkoly turnaje, vážná snaha o jeho vraždu, setkání s Voldemortem a nedobrovolná pomoc při jeho návratu, ho muselo poznamenat a jistým způsobem zformovat. Až na těch několik kiksů jsem prostě velmi spokojená.


Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat