Sny bývají často za hranicí reality. A ten můj dnešní rozhodně byl hned v několika směrech. Jak se mi to mohlo zdát, nevím. Kde vzal můj mozek inspiraci, netuším. Před spaním jsem jen přečetla pár kapitol Oltáře v jeskyni, kde se celý případ odehrává očima antropologa, takže jsou v hlavní roli kosti. A nemám zdání ani o tom, jak jsem dokázala vymyslet takového člověka, jako byl "muž" v mém dnešním snu. Maximálně mě tak bolela noha, ale nevím, jestli by bolest vyvolala takovou míru násilí ve snu, a také jsem nemohla spát pořádně, několikrát jsem se probudila a dlouho se jen tak převalovala. Ale ani to asi nebude příčina, jako spíš důsledek.
A o co šlo? Proč doufám, že zvlášť tento sen je za hranicí reality obzvlášť daleko, když v něm nelétám a ani mě nehoní příšera s osmi nohama? Proč muž musí zůstat v uvozovkách?
Byl to buran. Zosobnění násilnické, hrubé, zlé, egoistické, hloupé a psychopatické bestie. A to neříkám o mnoha lidech, že jsou to bestie, však taky jsem ještě neslyšela o případu, jako byl tento.
Anonymní buran se zarostlou tváří, v černočerveně kostkované košili a v montérkách, jako typický obraz amerického venkovského středozápadu ve filmech, bydlel v jednopodlažním nevelkém domě, kde hlavním materiálem bylo dřevo. Kromě toho domu a svého otřískaného auta neměl o moc víc, ale měl velkou sílu a nevybíravý slovník a obojí dost zhusta praktikoval na své rodině. Na svých dcerách, mohlo jim být tak šest a devět, které zneužíval, a manželce s myšími vlasy po ramena a trvale vyrytými vráskami na čele a kolem očí, ke které byl jednoduše hnusný, ať se jedná o běžný nebo ten sexuální život, a která byla právě těhotná potřetí.
A jak není v takové rodině žádné zvláštní překvapení, když došlo k porodu, neodvezl svou ženu do žádné nemocnice, ale vše se odehrálo v jejich malé, tmavé ložnici obložené dřevem. A ono "vše" započalo opravdový horor.
Nevím, jak se cítil ohledně třetího dítěte. Je asi jasné, že holky neměl moc rád, pokud vynecháme chvíle, kdy je znásilňoval. Líbilo se mu násilí, líbila se mu moc, jakou nad nimi má, strach, který v nich vzbuzuje, teror, jaký kolem sebe rozsévá a jejich nemožnost odporovat a trpké snášení jeho zacházení považoval za projev hluboké úcty vůči němu samému. I když to zase tak nevídaný případ není, pravda. Hajzl zneužívající své děti za plného vědomí manželky, která musí také poslouchat, protože svým způsobem zneužívá i ji, o bití ani nemluvě, vyplave na povrch vlastně každou chvíli. Ukázkový tyran. Ale dost často se v takových příbězích setkávám i s tím, že pokud má takový člověk syna, buď ho "jen" bije a pak vede ve svých stopách, nebo rovnou protežuje a chová se k němu lépe, než ke zbytku světa dohromady. Tady to ale dopadlo úplně jinak.
Jeho manželce se nakonec v umolousané ložnici narodil syn. On byl u toho a tak to vlastně zjistil jako první. A zatímco žena ležela nahá na posteli a snažila se sebrat, on vzal do ruky novorozeného chlapečka, ještě celého zarudlého a zamazaného, maličkého, plačícího, naprosto zdravého a schopného vyrůst v obyčejné dítě, držel ho břichem na dlani, prohlédl si ho ze všech směrů a pak, s verdiktem, že něco takového je mu k ničemu a že ho může píchnout leda takhle, vzal šroubovák a probodl mu tělíčko. Pak ho odložil a násilně se utrhl na manželku.
Jak ta reagovala a co se stalo s tělem, to nevím. Pokračovalo to totiž až soudem, protože jsem buď nechtěla vidět víc, nebo jsem se částečně vzbudila a ta probuzená část mozku se chtěla uklidnit jakousi odplatou, a já toho chlapa na straně obžaloby poslala do vězení.
Bylo to v USA, můj mozek přitom přebíral české předpisy, takže ze všeho vznikla taková zvláštní kombinace mimo realitu, kdy jsem ve státech požadovala výjimečný trest pětadvaceti let, pokud budou prokázány určité přitěžující okolnosti, tak doživotí, pak byla řada na porotě, která též doporučovala doživotí, a soudkyně potom uložila trest nejprve za zneužívání dcer, pak za domácí násilí, pak za vraždu způsobenou ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky a dohromady to dalo myslím 42 let bez možnosti předčasného propuštění. V jeho případě a věku tedy patrně stejně do smrti.
Jak tedy vidíte, úplná motanice americké poroty, českého výjimečného trestu, amerického způsobu sčítání trestů, české neexistence trestu smrti a americké procesní stránky a uspořádání soudní síně, která byla přesně taková, jako bývá ve filmech, a vůbec ne taková, jako na našich soudech.
Ale bylo mi potom stejně ještě pořád špatně a zase jsem si ověřila, že se objektivně dokážu bez problémů dívat na zločiny dospělých vůči majetku nebo jiným dospělým, ale u dětí už je to tvrdý oříšek. Zvlášť, pokud dokončím školu a budu pracovat ve vyhlédnutém oboru a tohle jednou hranici reality překročí. Doufám, že ne a jen jsem ho potřebovala vypsat, ale obávám se, že hloubka, do které může pokřivená lidská bytost klesnout, dno nemá. Na druhou stranu, kdo ví, jak by ten chlapeček žil, a jestli by to pro něj nebylo v konečném důsledku ještě horší. A jak moc se vlastně "ulevilo" jeho sestrám.
Žádné komentáře:
Okomentovat