Kam nezajít, když děláš první blogerské krůčky, je dobré vědět. Protože ač to zprvu může vypadat jako dobrodružství, stačí málo a spadneš na zadek, a ani plenka to nezachrání. Naopak ještě dostaneš, že fňukáš. Já to třeba v začátcích nevěděla a než se mi to podařilo zjistit, častokrát jsem tam skončila. A kde ta zakázaná teritoria jsou? To se pokusím naznačit, i když jsem říkala, že návody nedávám a asi dvacet lidí už to psalo. Ale na druhou stranu, oni tvoří směrové šipky. Já chci upozornit na zákaz vstupu. Nedočtete se tedy rad typu "pište hodnotné články, komentujte k věci, snažte se o kvalitu", ale o věcech, co mě u blogerů štvou a co i moje první krůčky doprovázely.
Předně je důležité zdůraznit, že máme svatou trojici, jež blogera reprezentuje. Design, článek, reakce. A stejně jako u trojjediného křesťanského boha, ani tohle by jedno bez druhého nemělo moc smyslu, ať si říká kdo chce co chce. Podle toho tedy článek rozdělím a hezky bodově, páč ne každý zvládne souvislý text, a vypíchnu, co nedělat, nebo dělat, ale s náplastí na kolínka po ruce.
Design
Nebo taky vzhled. To, jak blog vypadá. To, co opravdu není jedno a působí jako první, nastavuje se jako první, a kam jako první každý vkročí.
-nenechávejte si přednastavený (vypadá to neschopně a neosobně)
-žádná kilometrová záhlaví (nikoho nebaví unavovat ukazovák na kolečku)
-žádné úzké nudle a miniaturní font (všichni nejsme optici)
-neflákejte animace, kam se dá (ruší a dlouho se načítají, každej nemá stroj za třicet)
-žádné infantilní třpytivé obrázky (líbí se mi tiáry, ale lezu s tím snad na ulici?)
-žádné neonové barvy (nebo jeďte do Vegas, vy oční teroristi)
-žádné splývání pozadí a textu (neznámý nováček za neustálé označování nestojí)
Článek
To hlavní, kvůli čemu lidé na váš blog budou chodit a co rozhodne, jestli máte šanci na maraton, nebo spadnete pod autobus.
-nehrajte si na paparazzi (ukradené fotky "jak šla celebrita na záchod" nikoho nezajímají)
-nepoužívejte angličtinu, když nesouvisí s obsahem (nikdo si nebude myslet, že ji ovládáte)
-neignorujte pravidla (každý bude vědět, že neovládáte ani češtinu)
-nepoužívejte v něm smajlíky (nebudou se smát s vámi, ale vám)
-nevydávejte dvě věty za článek (to vám nikdo nesežere)
-nezkoušejte to ani s jednou fotkou (leda by vyhrála World press photo, nebo aspoň Czech)
-neshazujte sami jeho kvalitu (čím víc fňukání, jak strašně píšu, tím blíž tomu budu)
-žádné šokující novinky alá Blesk (každý nenávidí Blesk)
-nepište, když nevíte co (článek, že nevím, jaký napsat článek, není článek)
-nepište pětkrát za den (že to Martinovi tolik trvá, má důvod - kdo ví jaký, vyhrál bludišťáka)
Reakce
Ať už čtenářů, nebo vaše. Obojí je důležité, protože při zakopnutí můžete snadno strhnout kolemjdoucí.
-neignorujte komentáře (nebo jo, ale oni vás budou ignorovat taky)
-nepište reklamy (čau spammere, jak se delete?)
-nemažte odlišný názor (názor je jako díra do zadku, nikdo nemá úplně stejnou jako vy)
-nemažte konstruktivní kritiku (delete není abrakadabra, chyba nemizí s kritikem)
-netrollujte (trollové dostávají kyjem po hlavě)
Chápeme? Cpát na blog všechno, co se mi líbí, a ty, kdo nesouhlasí, posílat do háje, vypadá jako báječně snadná skluzavka, kterou zvládne i batole. Ale ta skluzavka vede přímou, demotivující cestou tam dolů - k nulovému zájmu o váš blog. Takže si to pamatujte, neměňte adresu každý pátek, nepodřizujte se jen návštěvnosti, nevolte přechodné téma, neboť rok o trilogii, která neovlivní svět, psát nezvládnete, nedejte na dlažební kostky, které říkají, že jste dokonalí, protože jenom leží na zemi a vzhlíží ke každému, a nečekejte, že koláče, doláče nebo snad komentáře připlachtí úplně bez práce. Ještě se to nestalo. A na kvalitě té práce pak závisí kvalita jejich.
Sice je totiž fajn napsat, že když se to lidem nelíbí, tak ať to nečtou, ale a) vyvěšujete to veřejně, b) že se mi to nelíbí, poznám až to přečtu, c) komentář nerovná se pochvala, d) když vám píšou, že něco děláte špatně, děláte to prostě špatně!
A vy, kdo už na nohách stojíte pevně, napadají vás další prohřešky?
Žádné komentáře:
Okomentovat