21. 12. 2014

Ručně kreslené obrázky 12

Vzpomínáte si na mou předchozí bustu starého muže, z něhož mi vylezla okoralá mimozemšťanka s povoleným drdolem? Určitě ano, protože třeba mě bude ve snech strašit ještě dlouho. A když jsem přišla na předposlední hodinu kresby a viděla na podstavci další busty, myslela jsem, že mě klepne. Ale co se dalo dělat? Jen jsem zhodnotila, že nový starý a vousatý muž rozhodně není pro mě, a tak jsem zkusila trochu antiky z profilu. A kupodivu to není tak zlé.

Vlastně, i když obvykle vypichuji všechno, co se mi nepovedlo, tady nějak nepíchnu do ničeho. Ovšem - vlasy jsou odfláknuté a nejsou to lokny, ale zatímco u ostatních kreseb to většinou znamenalo, že jsem neměla nervy se s tím dál patlat, tady jsem je zvolila takové úmyslně, protože skutečné lokny bych asi nenakreslila. Nebo bych u toho musela trávit hodiny a hodiny. A tak tedy nemám moc výhrad, a i když prý na skutečnou antiku by to muselo být oblejší a kulatější (nepochopila jsem co), vystihla jsem jejího ducha a... posuďte sami:
Omluvte pouze trochu rozmazaný vršek, protože mi ve foťáku došly baterky, doma nemůžu žádné najít, zapomněla jsem je koupit, a tohle je jediná fotka, kterou mi uložil. Přesto ale myslím, že je skvěle vidět pokrok v práci s uhlem, a to nejen ve strachu vůbec se dotknout papíru, ale i v rytí - protože moje první kresby se vyznačují právě tmavostí a hrozně ostrými liniemi a tohle už je o dost jemnější (kromě podstavce, který byl tak nízko, že jsem se k pořádné práci nedokázala kvůli zádům sehnout).

A i když jsem vám slibovala, že kreseb bude ještě o jednu víc, je tahle poslední. Úplně poslední hodinu jsme totiž měli kreslit z toho důvodu, aby byl na pozadí při natáčení nějaký ruch. Ale když jsme přišli do ateliéru, tak venku už stálo auto ČT, kamery běžely, celý ateliér naaranžovaný, aktéři v záběru a že prý se všechno domluvilo ještě jinak. Dostali jsme tedy jen zápočet, své kresby si zase sbalili a odnesli domů a žádnou další nemám.
Ale ne, že by mě to neštvalo. Tenhle týden byl totiž pekelný pro moje záda a já tak zbytečně táhla můj výtvarný kufřík (protože poslední hodina měla být o hraní s barvami) a to jsem se nemohla ani pořádně narovnat. Stejně tak mi "přišlo vhod" i neodevzdávání kreseb, protože vézt v tradičně pátečně narvaném vlaku s přestupem (navíc po úžasném novém nástupišti, ale o něm v jiném článku) kufr, batoh, kabelku a ještě velkou roli s deseti velkoformátovými kresbami, koho to se zničenými zády nepotěší? Alespoň ale, že teď už je to lepší, a když pomalu dva měsíce nebudu muset pravidelně spát na kolejní posteli, zmizí to úplně. Je fakt paráda chodit, jak kdyby vám bylo devadesát.


Žádné komentáře:

Okomentovat