Originální název: The Vampire Lestat
Rok vydání: 1985
Český překlad: 2013
Po roce se mi konečně podařilo dočíst tento rozvleklý, nesnadný druhý díl Upířích kronik po zde zrecenzovaném Interview s upírem. Tentokrát se role vypravěče chopil místo rozervaného Louise bohémský a filozofický Lestat a vypráví příběh delší, mnohem akčnější a s úplně jiným nádechem.
Začíná tam, kde později též končí. Když se v devadesátých letech vyhrabal z upířího spánku, k němuž se uchýlil po tragédii s Louisem a Claudií z prvního dílu, k čemuž ho přiměla rocková hudba. Rychle se seznámil se současnou dobou, zjistil, že Louis už stihl vydat knihu, v níž bez obalu popsal své zážitky a vynesl upíry na světlo, podle Lestata na mnoha místech špatně a nepřesně. A když se pak přidal k rockové skupině, kterou naprosto uhranul svou vášní pro rytmus a temnotu, rozhodl se nejen začít pracovat jako hudebník, ale vydat i své memoáry.
V nich popisuje vlastní příběh od úplného začátku. Od doby, kdy žil jako syn zchudlého markýze na venkově, kdy porazil smečku vlků, spřátelil se s houslistou Nickym a toužil uprchnout s potulnými herci do světa. Nakonec proto s Nickym utekli do Paříže a Lestat skončil na divadelních prknech. Jenže se objevil starý upír Magnus, Lestata přeměnil, a tím pro něj změnil... věčnost. Lestat začal pátrat po odpovědích na otázky stvoření, upírství, prokletí, dobra, zla a bohů, přeměnil svou smrtelně nemocnou matku, a poštval proti sobě vůdce upířího společenství, silně nábožensky založeného Armanda. Což byla první chvíle, při níž musel bojovat o život. Díky Lestatovu charismatu, neobyčejné síle a odhodlání však nakonec společenství rozložil a s matkou uprchl. Cestovali všude možně, museli se složitě sžívat s odlišnými povahami - zatímco Lestat chtěl žít v luxusních domech a hrát si na smrtelníka, Gabrielle toužila objevovat přírodní zázraky a nevadilo jí přespávat v hlíně, až se nakonec rozdělili a Lestat se setkal s jedním z nejstarších upírů, Mariem.
Ten mu dal konečně odpovědi, po kterých pátral, dokonce mu ukázal Matku a Otce, prapůvodní upíry, již musejí být uchováni, jinak by spolu s nimi zanikl každičký upír na světě. Jenže i oni se museli rozdělit, protože Lestat byl divoký, toužil po revoluci, potřeboval k plnému pochopení prožít jeden lidský život podle sebe. Načež se odehrál celý příběh už dříve popsaný Louisem, pak éra Lestatova zklamání a litování v odloučení od světa a potom poslední výtrysk, v němž porušil ve jménu nové doby veškeré sliby, které kdy dal.
A stejně jako v Interview, i zde je všechno protkáno neuvěřitelně sestavenou filozofií o upírství, životě a historii, ale poněkud zajímavější formou. Je trochu složitější prokousat se prvními 300 stranami, protože začátek v Lestatově lidském životě je příjemný, jeho začátek u upírů zajímavý a temný, ale následné rozhazování, provokování pařížské komunity, boje a pře s Armandem spíš ubíjející a zdlouhavé. Tehdy totiž Lestat hledá své místo v upířím světě, zjišťuje, že ten se mu nelíbí, dostane se do obrovských sporů se zastaralými tradicemi založenými nikoli na upírství samotném, ale na křesťanském pohledu na zlo, a já knížku častěji odkládala, než otevírala. Až když se dostal k Mariovi jsem byla unešená. Jeho příběh totiž začal zajímavě splývat s Mariovým vyprávěním o původu upírů a událostech ve starém Egyptě před čtyřmi tisíci lety, o Matce a Otci, přišly na řadu otázky budoucnosti, podoba tisíciletých upírů, jejich vnímání, touhy, schopnosti, to, jestli vůbec ještě o něco stojí, jestli vůbec vnímají čas jako současníci, a Mario navíc zabrousil i ke svému původu v lesích Galie, kam ho unesli a přeměnili jako nového pohanského boha Země, a i to byla osvěžující, zajímavá část.
Oceňuji také, že období strávenému s Louisem se Lestat příliš nevěnoval, jen dovysvětlil pár věcí z prvního dílu, a závěr s Lestatem jako rockovou hvězdou už se četl vyloženě sám. Možná totiž, že Lestatův temperament, dynamika, to, že všechno chápe a všemu rozumí, ale stejně nakonec půjde vlastní, destrukční cestou, je o mnoho lepší než Louisovo sebelitování, a tak i rychleji utíká. Jakmile se dostane z ponurosti města světel a místo neustálého ohlížení za sebe a vysvětlování sebe sama si prostě užívá a přemýšlí svobodněji. A s tím, že skutečné odpovědi se nakonec dozvíme, takže všechno zapadne na místo, i mnohem smysluplnější.
Nicméně je to hodně složitá kniha, a i kdyby se období od Lestatovy proměny do odjezdu z Paříže značně zkrátilo, je protkaná metaforami, fantazií, složitým vyjadřováním, autorčiným světem doplňujícím náš, ještě bohatší a rozšířenou historií, duchovnem a nejrůznějšími pohledy na toto všechno. V jednu chvíli má čtenář pocit, že konečně rozumí podstatě, ale o sto stran dál zjistí, že taková, jakou mu ji vysvětlil Armand nebo nějaký jiný starý upír, je vlastně chybná, a skutečnost je jiná, ovšem s tím, že i za tou se skrývá ještě trochu odlišnější pravda skrytá ve svatyni a kdo ví, možná navždy ztracená.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat