Dnes jsem zapékala maso, zapékala, zapékala a najednou jsem zjistila, že je všude kouř. Omáčka, kterou jsem vše zalila, totiž přetekla z pekáče a začala se připalovat. Takže jsem pak pěkně dlouho drhla rošt a troubu, ale myslím, že to neuškodilo. Jakmile se vám totiž voda po chvíli čištění promění v ropu, asi už je něco špatně. Ale teď, když jsem si k tomu rozkoukala už notoricky známé filmy, takže nepřibude žádná recenze, proč nevzít na vědomí, že některým začala škola, a nemrknout se zase na češtinu. Tentokrát jde o druhou část frekventovaných slov, jež lze psát dohromady i odděleně.
nato x na to
Na to psané zvlášť znamená ukázání směru a upozornění na něco: Polož ty papíry na to. Nesmíš to prohodit, na to pozor.
Nato ale lze zaměnit za poté nebo následně: Prošla silným stresem a brzy nato začala rodit. Další možnost je pak psát NATO, což je anglická zkratka Severoatlantické aliance.
Nelze ale zaměňovat s nadto, které znamená navíc nebo kromě toho: Byl drzý a nadto neodevzdal úkoly.
nakonec x na konec
Dohromady psané nakonec je příslovce určující časovou posloupnost, vyjadřující finální stav nebo povzdech: Nakonec zmíním současné trendy ve vybavení ložnic. Nakonec jsem rád, že jsme jeli. Nakonec (koneckonců) proč ne.
Na konec pak určuje směr nebo čas něčeho a musí se dodávat na konec čeho: Film se mi líbil, až na (jeho) konec. Vidím odsud až na konec trasy.
naplat x na plat
Zde jde o dvě úplně odlišná slova s odlišnými významy. Naplat se používá v ustálených slovních spojeních ve smyslu co se dá dělat, nedá se to změnit, teď už to není nic platné: Co naplat.
Na plat ale vždy souvisí s platem jakožto jednou z forem odměny za práci: Na (svůj) plat si rozhodně nestěžuji.
napohled x na pohled
Psát na pohled pouze zvlášť lze v případech, kdy jde o papírový pohled: Podepsali jste se už na pohled všichni?
Napohled lze psát dohromady i zvlášť, pokud něco soudíme podle toho, jak vypadá: Napohled (na pohled, od pohledu) je sympatická.
například x na příklad
V tomto případě je zcela jedno, jakou verzi zvolíme, jen je vhodné dávat pozor, aby se v jednom textu používala jen jedna: Mám ráda mnoho seriálů, například Raye Donovana. Použij něco, co se nesmaže, na příklad fixu.
obden x ob den
Stejně jako u slov například a na příklad to funguje i zde a lze používat oba tvary ve stejném smyslu jednou za dva dny: Teplé večeře máme tak ob den. Myčku spouštíme obden.
popořadě x po po řadě
I zde jde v obou případech o stejný význam a nejspíš se dá používat i na úplně stejných místech, jen rozdělený případ je nepochybně méně přehledný: Počkej, musíme postupovat hezky popořadě. Noste mi sem věci po po řadě.
Pokud ale chcete používat rozdělenou formu, zapomeňte na po pořadě, protože má vyjadřovat, že něco chodí jedno za druhým v jedné řadě, ne po jednom špatně vyskloňovaném pořadu.
vcelku x v celku
Tady už je potřeba dávat pozor, protože došlo v průběhu doby k odlišení významu. Vcelku psané v celku je synonymum pro oblíbené celkem: Vcelku (celkem) se mi model líbí, jen bych vynechal šátek.
V celku už ale vždycky znamená nějaký celek a celistvost: Deset deka v celku. Pexeso se kupuje v celku a každý si ho musí rozstříhat. Vcelku někdy píšeme v celku.
víceméně x více méně
Ve většině případů lze použít obě verze v naprosto stejném významu, že je něco asi tak, jak by mělo, a liší se jen v detailech, nebo se blíží pravdě: Víceméně to říkáš správně. Více méně je to stejné.
Pouze v případech, kdy chceme něco porovnat nebo doladit, je nutné použít oddělenou verzi, protože se mezi více a méně vkládá ještě další slovo: Chce to více zelené a méně žluté.
Neexistuje ale možnost s pomlčkou (pokud nerozdělujete na konci řádku), i když spousta lidí ráda píše více-méně. Nechápu, kde se ten pomlčkový mor používaný ve spoustě jiných obyčejných slov objevil.
zato x za to
Velmi frekventované slovo zato se dohromady píše, pokud máme na vypíchnutí toho, že "něco ne, ale něco, co chci zdůraznit, ano": Vepřové mi nechutná, zato (ale, avšak) kuře sním klidně celé. Tomáš je hodně zamlklý, zato jeho bratr jede jako kolovrátek.
Za to ale jasně naznačuje směr, nebo se používá ve smyslu odměny: Polož tu krabici za to (okno, křeslo). Dostal jsem jedničku, za to si koupím čokoládu.
zamlada x za mlada
Za stara se asi nepoužívá a chceme-li vyjádřit něčí éru nebo náhradu, je nutné používat za pouze jako předložku: Za socialismu, za císařství, za maminku, za tatínka, za Husáka.
Pokud ale mluvíme o době mládí, ať už jde o mládí kohokoli, je možné použít obě formy rovnocenně: Zamlada jsme jezdili každé léto pod stan. Petr byl za mlada fešák.
zaprvé x za prvé
Zaprvé, stejně jako zadruhé, zatřetí, zasté lze psát dohromady, ale úplně stejně lze psát i zvlášť a význam se logicky nijak nemění. Pouze u dlouhých číslovek, pokud už se nepoužije číslo, je vhodnější psát odděleně: Za dvacáté prvé. Za sto třicáté šesté.
zavděk x za vděk
Zavděk za vděk zaměnit nelze. Pokud použijeme zavděk, máme totiž na mysli příslovce v ustálených slovních spojeních: Vzal zavděk i obnošeným oblečením.
Ale pokud napíšeme za vděk, mluvíme o podstatném jménu vděku, vděčnosti: Za vše vyžadoval vděk. Odvezl ji domů, protože chtěl vědět, kde bydlí, ale vydával to za vděk za její pomoc.
zpaměti x z paměti
Pokud se toto všechno naučíte zpaměti, nebudete potřebovat příručku, ale budete to lovit z paměti.
Takže pokud píšeme o tom, že taháme něco z naší paměti, je lepší používat to odděleně. Jinak lze ale používat obě formy, protože neexistuje pravidlo, podle kterého by bylo přípustné jen zpaměti. Ale zapomeňte na S. Učit se sice musíte se zapojením paměti, ale když se to povede, umíte to vždy zpaměti.
A tím musím končit, protože čím víc ona slova píšu a čím víc je dokola čtu, tím prázdnější a nesmyslnější se zdají. Což mi vždycky přišlo jako zajímavá vlastnost mozku. Když něco opakujete pořád dokola, najednou vám to ani nepřipadá jako slovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat