Dan Brown - Andělé a démoni

Originální název: Angels & Demons

Rok vydání: 2000

Český překlad: 2006

Říkali jste si, jak je to možné, že? Jak je možné, že knihy Dana Browna tu ještě sepsané a onázorované nemám. Jak je možné, že jsem je ještě nečetla, když jsou přesně podle mého gusta. No, já je četla už před nějakou dobou, ovšem založila, část pozapomněla a nějak se mi nechtělo až doteď číst to znovu, abych mohla recenzovat s klidným svědomím, že si pamatuju víc než tvář Toma Hankse z filmové adaptace. Navíc by to byla i škoda, protože tahle konkrétní knížka je o moc lepší než film, o moc propracovanější a celé vysvětlení je... jednoduše moc. I když trochu přetažené. Moc.

Poprvé se zde objevuje postava symbologa Roberta Langdona, hlavní postavy celé ságy Do šíleného světa konspiračních teorií, honiček po tajných cestičkách, ať už s přeludy nebo policií, a symbolů značících stezky, se dostává i přes svou dlouholetou kariéru v oboru historie a symbologie jako nováček. Je profesorem na Harvardu, jednou mu uprostřed noci zazvonil telefon a nesmlouvavý hlas na druhé straně ho prakticky dotlačil k tomu, aby se vydal pomoci rozplést podivnou vraždu vědce, jemuž někdo vypálil do hrudi symbol - ambigram slova Iluminati, názvu tajné společnosti, která údajně vznikla v dávné minulosti jako vědecká opozice církve a ještě údajněji nezanikla, ale ze stínů budovala vliv ve všech důležitých institucích světa.

Langdon žádost o pomoc vyslyšel, v CERNu se seznámil s mrtvolou vědce a kněze Leonarda Vetry, jeho adoptovanou dcerou, vědkyní Vittorií, a s jejich projektem - antihmotou. Také se skutečností, že Vetru zabili právě kvůli krádeži kontejneru s antihmotou. Kontejneru, jehož baterii udržující obsah zabezpečený, o půlnoci dojde šťáva, a vzhledem k obrovské síle zničí přibližně kilometrový okruh kolem sebe. Do toho se ozval Vatikán, kde se právě odehrávala volba nového papeže a kde kdosi nasměroval kameru na kontejner s antihmotou. Vittoria a Robert se proto rozletěli do Říma a začali rozplétat neuvěřitelné klubko událostí. Vedle antihmoty zmizeli i čtyři nejžhavější kandidáti na papeže, a brzy se ozval i jakýsi asasín údajně pověřený Ilumináty každou hodinu zavraždit jednoho z nich na stezce osvícení a o půlnoci nechat vybuchnout antihmotu i s Vatikánem. Nikdo přitom neměl jedinou stopu, dokud se Robert v archivech nepropracoval k tajemné básni Iluminátů, která ho poslala na honičku Římem. Ale i kdyby byl schopný rozluštit všechny nápovědy a symboly, projít stezkou osvícení a dorazit až do bájného chrámu osvícení, mohl by to stihnout včas?

Úmyslně neprozrazuji o moc víc, protože většina knihy je právě o honičce po starých památkách a nakonec i o pěkně surových bojích a já bych všechny připravila o překvapení z dobré zápletky, kterou se daří ještě lépe a hlavně systematicky, postupně a ve stálém tempu rozplétat. A nejde jen o to, co postavy přímo prozradí, jako že prozrazují hodně. Robert jakožto historik a symbolik každou chvíli alespoň v hlavě pro čtenáře rozebírá kdejakou souvislost. Dobře se dá spousta věcí pochytit i z pouhých narážek, jež se původně zdají bezdůvodné. Některé jsou později výslovně vysvětlené, ale některé ne a napadá mě třeba zdánlivě zbytečný několikařádkový odklon k tomu, jak pilota v čekající helikoptéře bolí hlava, ale aspirin si vzít nemůže, protože skříňka nad ním je zamčená. I to, jak se ukáže ke konci, mělo to svůj účel. 

Samozřejmě, když dokázal Brown takto propracovat detaily, dokázal dobře vymyslet i větší a důležitější věci a spojit reálné staré legendy, reálné fungování církve, reálnou problematiku a reálné konspirační teorie s vlastní fantazií. Dokonce na rozdíl od další knihy vlastně do církve moc nekope a nic nerozvrací, protože jak se ukáže, všechno má poměrně jasné a netajemné vysvětlení. Spoiler a ve zkratce, camerlengo se zbláznil. Hodně se mi také líbí, že se opravdu soustředí na děj. Zabývá se nejvíc úvahami postav o postupu a tím, jak se dobírají pravdy, jejich cestou, jejich hledáním, jejich rozhovory, sem tam jejich pocity, ale vždycky tak, aby souvisely s dalším krokem. Skvěle rozepisuje akční scény, a i když má k dispozici nepřeberné množství uměleckých skvostů, a to oceňuji nejvíc, nebabrá se po celých stránkách s popisem katedrál, hrobek a soch a vůbec se nezabývá detailním rozborem toho, jak se k nim dostat, jak by byli schopní jiní autoři. Pouze shrne jejich podobu a vrací se k tomu důležitějšímu. Ke všemu ostatnímu je na deskách mapa.

Rovněž lze této knize přiznat cit pro drama. Umí vyvolat požadované emoce, umí napínat, umí pracovat s humorem tak, aby se čtenář zasmál, a hlavně při některých proslovech ke konci umí i dojmout. Nebo je to jen ve mně, ale při úplně posledním střetu vědy a víry v posledních kapitolách jednak Brown dobře popsal velký závěr celé honby a nebezpečí, jednak si vyhrál i s proslovy a hlavně vykreslil charaktery a úmysly tak, že čtenář dokázal pochopit i pohnutky "hlavního záporáka". Nebo, ať už to měl v úmyslu nebo ne, s jakýmkoli pohledem na církev uznat, že může existovat spousta duchovních, kterým opravdu nejde o nic víc, než o trochu světla. Navíc mě hned začátek silně inspiroval k vlastní verzi stvoření světa do jedné marvelovské povídky a vůbec k úvahám nad církví, náboženstvím, vědou a představou, co by měl být Bůh. Což mi přijde na populární literaturu jako slušný úspěch.

Výhradu mám jen ke konci. Jsou tam epické momenty popsané tak, jak se mi to líbí. Je tam všechno, co má. Jenže asi i něco navíc. Je tam toho moc. Když se konečně začne vysvětlovat úplně všechno a čtenář pochopí, kdo je hlavní záporák a proč, začne to trochu nepříjemně klouzat k patosu a něco mi tam nesedí. Nevím, co přesně, ale vím, že jsem se trochu ošívala a něco bych asi vynechala. Alespoň jednu ze všech stěžejních okolností. Sice to celé dohromady dává perfektní logiku a asi nic nemá žádné zvláštní mezery, ale stejně je to místy až na ušklíbnutí a trochu otřepané.

Mé hodnocení: