Sedím tu a přemýšlím, co mám napsat do toho bílého okýnka. A slova ke mně nějak nejdou. Mám vymleto. Úplně duto. Jenže se mi nikdo nemůže divit, ne po dnešku. Ne po dalším kole štěstí změrného leda z pohledu ze vzdáleného vesmíru (ano, opět mluvím o komisi, jejíž konstelace nastane jednou za deset let - a pak půjdou do důchodu, takže už nikdy), díky kterému jsem... jak to jen říct...
MAGISTRA!
Jo, je to tak. Přežila jsem obhajobu strašné diplomky (a to ji neshazuju jako emo, objektivně nebyla moc dobrá, téma mi nesedlo, jak jsem si myslela, a můj přístup k ní byl strašný) a i poslední státnice, když se mi i s ne zrovna dobrými otázkami povedlo chytit komisi v patře (nebi), zatímco druhá půlka studentů se smažila v přízemí (pekle). A věřte, že ty závorky tu nejsou tak docela kvůli patrům. Nebýt toho, nejspíš bych tu nebyla ani já.
Jenže víte, co je zvláštní? Nějak mi pořád nedochází, že to bylo naposledy, kdy jsem se šrotila otázky, posedávala na chodbě a čekala, až přijde řada na mě, abych vytasila index. Oznámili nám výsledek, já zavolala domů, za odměnu si koupila knihu Harry Potter a filozofie, sedla k počítači, úspěšně se přejídám hroznovým vínem, takže mi bude patrně špatně, stahuju poslední díl GoT (doufám, že bude řádnou odměnou) a... co? Ještě se ve mně asi nerozlehlo to nejdůležitější. Když odmyslím administrativní záležitosti, skončila celá jedna etapa, konečně jsem završila celé devatenáctileté studium... a já tu sedím, přežírám se vínem a držím palce Jeannie, která právě skládá maturitu. A chce se mi spát. No, magistři budou asi taky jenom lidi. I ti novopečení.
Což asi znamená, že po delší době téměř nečinnosti můžete očekávat nějaké ty recenze na knížky, včetně onoho Pottera po Aristotelovsku, na filmy a možná i nějaký další příběh mých potřeštěných rodin Simíků na mém druhém blogu. Nějak všechny ty moudré definice z hlavy vypudit musím.
...jo a že prej čeho. Magistra práv.
Žádné komentáře:
Okomentovat