Předně musím říct... hnusný počasí, Šmajdalfe. Ta bouřka nebyla sice zase tak veliká, rozhodně ne jako ta, která nám asi před čtyřmi lety vypálila elektriku, když nám uhodila do domu, ale stejně jsem zase seděla doma a najednou slyšela ránu, jako kdyby nám padající kroupy prorazily okno, a zahlédla záblesk. Došlo mi, že to vyletělo z nějaké zásuvky, tak jsem všechno vytahala, a v tu chvíli znovu přímo přede mnou. Z krabičky od internetu ve zdi vyletěl blesk a ozvalo se ostré prásknutí. A spálilo nám modem, takže doufám, že mi přes sdílené mobilní připojení na pomalých datech půjde screeny nahrát. Ale teď už k meritu věci.
Proč jsem novou "rodinku" skládající se zatím z jediné členky pojmenovala Akéša? Nevím, to jméno jsem někde četla. Možná je to bohyně, možná by to mohla být prapůvodní matka upírů z Upíra Lestata nebo jiná postava z jihovýchodního folklóru, každopádně jsem potřebovala nějak pojmenovat siminku a první, co jsem plácla, byla Akéša Samson. Mladá čarodějka mající tak trochu potíže s ohněm a zoufale se snažící najít přátele a hlavně toho pravého. Což se jí nedaří.
Už když se nastěhovala do nového bytu, zjistila, že to nebude med. Na společné chodbě propukl požár a její sousedky se ukázaly jako velice praktické ženy. No uznejte, udělat si z nich přítelkyně by nebyl dobrý nápad.
I když si nejsem jistá, zda dívky vpravo víc vyděsily plameny nebo výraz zebrované hysterky.
Akéša se proto rozhodla zkusit bar, kde doufala, že narazí na nějakého pěkného chlapa. Což sice narazila, jeden se tam dokonce promenádoval bez trika a dával na odiv své svaly, jenže se proti ní spiklo všechno, včetně dveří od záchodů, ve kterých se náhle zasekla. Asi si její sako spletly s podlahou a nehodlaly ji nechat opustit toalety.
A když už se jí konečně povedlo s někým se seznámit a pozvat si ho domů, nedopadlo dobře ani to.
"Kruci chlape, takhle jsem to splynutí duší nemyslela!"
Bary a známosti z nich proto nakonec vzdala a doufala, že se jí poštěstí někoho potkat na velkém večírku u sousedů. Jenže ani tam věci nešly zrovna podle plánu, když se objevil prostatik Pepa a začal zavlažovat na tom nejméně vhodném místě.
No to je překvapení, Pepo, ono je tam mokro! Kde se asi vzalo?
Jenže je se co divit, že má Akéša takový neúspěch? Obyvatelé Bridgeportu jsou totiž všichni poměrně divní. Třeba tento místní hoppersko hipsterský boss s kšiltem proklatě rovným a svetrem od babičky nezná větší zábavu, než pokoušet se strčit ruku do krbu, more.
A pak se divit, že si ty pracky popálí.
Také mají zvláštní priority.
"Chlast, shoří nám všechen chlast! Zachraňte někdo ty flašky!"
"A rybičky! Myslete někdo na rybičky!"
"Hlavně nemít fleky na baru..."
A nebo rovnou s klidem ignorují, když vedle nich vzplane člověk. Proměněný v žábu.
"Počkej minutku, vydrž, jenom se víc propeču."
I když na druhou stranu, Akéša není zrovna o moc lepší. Jakmile totiž žába dohořel, smrťák se ještě ani nestihl rozkoukat a ona už smetla ostatky do pytle a pelášila s nimi provádět kdo ví co.
I když možná, že někdo ví co, když je přinesla do místní lektvarovny a po pár kapkách z prapodivných lahviček a několika přečtených slovech ze starých svitků se náhle zapálila jedinému dalšímu muži v Akéšině okolí koudel u zadku. Proč by to ale způsobovala?
"Á, já hořím, já hořím!"
"Možná prdnout si pomůže?"
"Oaah, tak ne, sakra omyl..."
No udělala to přesně proto! Protože nakonec mohla zachránit situaci!
"Ááá, můj rozkrok, mrzne mi rozkrok, to byl ten oheň lepší!"
"Páni, zachránit hořícího chlapa, to je holka jako ze sna. Mýho sna. I když není modrá."
...
Vidíte, dámy? Takhle se to dělá. Nenápadně podpálit a získat si jeho srdce. Nebo popel, tak jako tak, bude váš!
Žádné komentáře:
Okomentovat