Znáte tu bolest, kdy máte na chodidle puchejř, ten pulsuje, jako byste v něm měli zaraženou třísku, nebo spíš pádlo, takže řvete, i když držíte nohu ve vzduchu, a můžete jen čekat, až to přejde? A když musíte chodit, kulháte tak, až máte jedno lejtko normální a druhé jak hovězí půlku odtaženou včera do mrazáku? Jestli ano, chápete, proč nehodlám nikoho kopat doopravdy. I když příležitost by se našla. Vždycky se najde a když ne, tak si ji vymyslete. Obrazně už ale kopat budu, do tématu, které mě sejří a k němuž mě přivedl výjev z trolejbusové zastávky. Avšak ani tam nikdo nikoho nekopal a výjimečně šlo o nerozkopanou ulici, a to je co říct. Týká se malých dětí a konzumace jistých nápojů.
Hned na začátku vás však zlomyslně zklamu. Nebude to příležitost mávat holí, tvářit se, že my, slušná generace, jsme chlast neznali, a nadávat na dnešní mládež. To bych ostatně nebyla nasejřená, zeptala bych se, kde to sebrali, a článek by pojednával o někom zcela jiném. Alkohol tam nefiguroval. Naopak, v jistém smyslu ještě trochu nebezpečnější pití, protože zatímco na "dnešní mládež" s flaškou se většina normálních lidí zatím stále přívětivě nedívá, dítě s tímto nápojem je mnohým, i rodičům, naprosto ukradené. Mluvím o těch příšerných energiťácích. Neboli energy drincích, kdyby to nějaký zanícený světák nepobíral.
Screen google našel z videa uživatele "creeper" (ano, ten na screenu), ale protože mu není rozumět a video je o houně, tedy energy drinku,nemá smysl nechávat odkaz. Jen podle mě perfektně podtrhuje má slova.
Možná je jen nemám ráda, což nemám. Ochutnala jsem a přineslo mi to jediný efekt. Připadala jsem si jako Scratchy, jemuž právě dal Itchy palicí do zubů. Neskutečně sladké a trne z nich celý člověk. Ani nepotřebuju umlčovat únavu dopováním se cukrem a kofeinem a stejně tak pochybuju, že se to dítko, asi desetileté, potřebovalo dopovat před obědem na couračce městem. Navíc ne že by tam šlo jedno. Byla to skupina, skoro vypadala jako většina třídy, a energiťák drželi v ruce a u úst téměř všichni. A jestli muž vedle nich nebyl jen nevinný kolemjdoucí ale provinilý dozor, doufám, že jeho omluva zní, jak nemá prostředky, kterými jim zakázat kupovat věci, u nichž není třeba občanka. Nebo že za rohem zase někdo agitoval za zvolení orangutanů do parlamentu a zachování socialistů v pralesích jihovýchodní Asie. Nebo tak nějak. Ale obávám se, že mu to také mohlo jen nepřijít špatné.
Na druhou stranu, než začnete obhajovat extrémy, pořád beru situace, kdy si ho někdo dá, protože potřebuje rychle nakopnout nebo ještě chvíli vydržet. Chápu, když ho vypije někdo, kdo musí celý den fyzicky makat. Nebo kdo potřebuje zůstat vzhůru přes noc, přičemž už byl vzhůru přes den. Pokud to neprovádí v zaměstnání. Třeba takový neurochirurg. Akorát žádnou omluvu nemám u řidiče. Který řidič nepochopil, že zalepování potřeby spánku polykáním sajrajtů ho doveze leda na krchov nebo v horším případě před soud, protože na krchov poslal někoho jiného, ať si pohraje s řidičákem a skartovačkou, svět bude o něco bezpečnější.
Jenže jaksi nemám pocit, že byť jedno z těch dětí bdělo už druhý den, chystalo se kácet stromy nebo potřebovalo usnout teprve až přejede hranice. A bohužel, ani že by tušilo, co to dělá s jejich organismem, a že energetický nápoj opravdu není nápoj, který pijete, když máte energii dojít si ho koupit. Přitom nemusí jít ani o takovéhle děti. Zajímalo by mě, k čemu někteří potřebují při dřepění u počítače vychlastat několik plechovek za sebou. Znám takové. A sice ano, po několika hodinách soustředění na počítač je mozek v útlumu a člověk unavený, ale k tomu, aby se probral, stačí obejít dům, protože nepřišel ani tak o energii, jako o pozornost. Nalít do sebe litr povzbuzováků je to nejhorší možné řešení. Nehledě na to, že dodanou energii pak nespálí. To může rovnou ukusovat z pytlíku s cukrem a bude to mít velice podobný výsledek. Hyperaktivní koule na nožičkách s poruchami denního režimu, jen za nižší cenu.
Samozřejmě, nestane se to, když si někdo dá jeden za čas. Nejspíš ani když si dá deset za čas. Za život. Nebo aspoň za deset let. Ale dobré to pro něj taky není a výrobci rozhodně necílí na "bezpečného konzumenta". Deset plechovek na jeden život není firemní politikou nikoho, koho nevzrušuje vlastní krach. Doufám, že tak už všichni dávno ví, proč do svých k životu nepotřebných pochoutek jako sušenky, limonády a podobně cpou tuny cukru. A tohle má úplně stejný efekt. Podobnost s kokainem čistě náhodná. Potvrzuje devět z deseti námi zaplacených odborníků. Desátému jsme řekli, ať kroutí hlavou, vypadá to líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat