Vyčůránci

V poslední době se mi líbí spousta věcí. Líbí se mi, že to mám pět minut do práce. Pěšky. Líbí se mi, že se konečně má ochladit. A líbí se mi Ray Donovan. Co se mi ale vůbec nelíbí a co mi výjev spatřený v pátek odpoledne cestou domů připomněl, jsou vyčůránci.

To jsem totiž jela autobusem a krásné panorama jihočeské krajiny mi na poměrně dlouhém, přehledném úseku, vystavený všem na očích, doplnil muž s kalhotami proklatě nízko a koltem v ruce. Takovým tím, co místo kulky střílí z kulek. Byl sice alespoň decentně otočen zády k silnici, jenže z postoje a hlavně profilu nastaveném ničím nekrytým slunečním paprskům nebylo nejmenších pochyb, že tam pod pasem nestuduje mapu. A já si zase jen povzdechla proč.

Chápu tu zlou situaci. Když člověk sedí, sedí, ještě se má na něco soustředit, děsivě se mu chce a každou vteřinou už to nevydrží. Mně se to stalo jednou v autobuse. Jenže proto, že to bylo v autobuse, jsem to stejně nakonec nějakým zázrakem vydržet musela, i když to bylo vážně kruté. A chápu, když je to malé dítě. U těch se prostě do určitého věku musí reagovat nebo prát kalhoty. A botičky. A potahy. Dítě se teprve učí své tělo ovládat. Zdravý dospělý na druhou stranu jednak své tělo ovládat umí a jednak, na rozdíl od toho batolete, by měl umět i přemýšlet, a přesto se to chlapům záhadně stává každou jízdu delší než padesát kilometrů. Je to stále pochopitelné? Trošku. Je to akceptovatelné? Nemělo by.

On sice možná kdysi někdo vymyslel, že sochy, kterým z rozkroku prýští voda do fontán, jsou roztomilé/vkusné/vtipné/hezké/či jen chtěl někoho naštvat, ale pánové, vy opravdu nevypadáte jako bruselský chlapeček! Jestli máte dojem, že stejně jako turisté v houfech jezdí okukovat chlapečka, někdo touží zírat na vaše nádobíčko, chlupaté pozadí a pózu "zeširoka a pěkně do dáli", tak ne. Mužské tělo od pasu dolů je jaksi méně atraktivní, snad leda ještě zezadu, a vůbec, sledovat někoho, jak si ulevuje, je fetiš jen zlomku populace. Ten zbytek to spíš odpuzuje.

Což mě přivádí k další věci. Když už ignorujete, že některým přijde unappetitlich vaše vystavování se, to vám to nevadí ani z druhé strany? Že na vás zírají? Na vaše nejintimnější partie? (Samozřejmě pokud nepatříte ke kmeni, pro který jsou vysoce intimní uši, to pak beru zpátky a máte-li čepici, močte zvesela dál.) Proč se pak vůbec zavíráte na záchodě? Od pisoárů máte asi vyšší toleranci, ale kdykoli jsou na toaletách dveře, tak je stejně zavřete. Proč je nenecháte dokořán? Ať se pokochá každý? Vždyť u silnice je to úplně to samé, a to se tam nepodepisují zdaleka jen milovníci parků v dlouhém plášti.

Ovšem pozor, pro toho, kdo by chtěl vesele po hospodsku zahladit buranství nějakou jó vtipnou odpovědí, snad netřeba zmiňovat, že výmluvu o zalévání krajinky vám nesežere ani prase, které jinak až na kyselý sežere všechno. Zkuste chodit doma na trávník a uvidíte, jakou příjemnou barvu zašlé žluti a texturu chcíplého plevelu získá. Nebo tím zalejvejte manželce kytky a ta vám to vysvětlí. Stručně a ručně.

Bohužel se ale nejedná jen o cestovatele, kteří nejsou schopni si uvědomit, že když vyrážím na delší cestu, nenaliju do sebe kýbl tekutiny. Nezřídka může člověk narazit i na chodce, jež nějak usoudil, že v centru se to sice nehodí, ale zbytek obce už je veřejný pisoár. A nejen opilci, i naprosto střízliví mají očividně stále nutkavou potřebu značkovat teritorium. Na které však může většinou pouštět čůrek leda obec nebo kraj. Nehledě na to, že u toho nevypadáte jako dominantní alfa vlk, jenom jako pěkný prase. Takže, mohli byste si prosím nastudovat, k čemu slouží toalety, případně jak to dělají všichni ti slušnější, kteří i na stakilometrové cestě nekropí každý strom?