To jste mě nikdo neupozornil, že včera uběhlo devět let od "opravdového" založení blogu (na blog.cz, odkud jsem sem přemístila celý obsah pod původními daty)? To jsem totiž náhodou sjela na zápatí, uviděla datum založení... a pak mi došlo, že včera bylo výročí! Už deváté! Samozřejmě, ve skutečnosti jsem blog založila v březnu 2007, ale stopy po tom tu nenajdete a znovu se rozjel v září spolu s CSI. Po čemž tu už taky moc stop nenajdete, protože jsem ji přesunula na blogspot. A vůbec se změnil asi od základů.
Nemá smysl znovu shrnovat vývoj mého blogování, protože to dělám v každém výročním článku a historie se nemění. Jsem totiž zastánce teorie "nečasového času", v níž je zjednodušeně řečeno všechno už dané, protože čas vlastně neplyne, to ho jen my tak vnímáme, a tak se ani změnit nemůže. A nejsem si jistá, jestli má smysl shrnout alespoň to, co se stalo od posledního výročního článku. Ono se toho totiž stalo dost, ale ne na blogu. Zde se pouze přímo drasticky snížila má aktivita. Zhruba na polovinu.
Začalo to loňský leden, pokračovalo v únoru, březnu a tak dál, a i když se pak v létě všechno přímo u mě vrátilo do obvyklých kolejí, blog už nějak ne. Z deseti a více článků měsíčně se stalo průměrně pět, a i když třeba zírám na editor nebo si celé dny říkám, že teď už nějaký napíšu, nenapíšu nic. Pořád navíc pokračuju v psaní pro Ednu a současná témata jsou docela zdlouhavá (geografie, demografie a historie regionů a rodů Sedmi království přebíraná z angličtiny dá jednoduše zabrat), taky jsem se docela rozjela ve dvou mých fanfikcích zveřejňovaných na blogspotu (ne, psaní těchto krávovin mě ještě nepustilo) a pak přišlo léto 2016, já odpromovala, odstěhovala se z Plzně, našla si "opravdovou" práci, přestěhovala se do Budějc a nic z toho mě stále ještě nepobídlo víc se blogu věnovat.
Nebudu lhát, že na něj nemám čas nebo energii. Mám čas i energii koukat na seriály i bezcílně brouzdat na internetu, takže na blog bych ho měla taky. A nebudu lhát, že nemám vůbec žádné nápady, protože pár se mi jich stále skví v mém zápisníku. Prostě jsem jen líná, a když už otevřu texťák, radši začnu překládat materiály k ASOIAF, protože u toho nic kreativně sama vymýšlet nemusím. Jen to skládat do smysluplného textu.
Na druhou stranu ale nehrozí, že bych na blog zanevřela. Nechci opakovat situaci, kdy za měsíc nepřibude ani jeden článek. Naopak bych ráda udržela minimálně těch pět. Alespoň v průměru. A ostatní blogy, tedy CSI, povídky i Harry Potter, stále jedou stejným tempem a i tady pořád přibývají a budou přibývat recenze na filmy a knížky, články o jazykových problémech, i když ty méně, protože mě už nenapadá moc oblastí, na které se zaměřit, názory na různou problematiku a sem tam třeba i screeny ze Simíků. Nepřestala jsem je hrát, sadista jsem pořád stejný. A i když utichla rubrika s mou tvorbou, ta neskončila, jen je publikována jinde. Naopak se zastavila rubrika s mými sny, ale s tím nemůžu nic dělat, dokud si zase nezapamatuju nějaký, který za to stojí, s mou grafikou, jež mě přestala bavit, ale nechci ji odsud mazat, takže tu zůstane, a víceméně s články o mně. Protože jsem nikdy nepatřila k lidem, co o sobě rádi píší. Nejsem zajímavá a jsem přesvědčená, že ostatní můj osobní život v nejmenším nebere. Ani mě nijak nezajímají cizí životy. Navíc jsem zjistila, že šílenosti se vždycky dějí po dlouhém období najednou a minimálně letošní dávku už mám za sebou. Letní nehody a dohadování s pojišťovnou jsem tu popsala, chaotické stěhování v sobě nemá žádný náboj vhodný pro blog a vyřizování koncipientských začátků taky nedoprovází tak zajímavé scény. Snad jen zajímavé cény kopírování, ověřování a poštovného. A samozřejmě spolu se školou skončily i rubriky s poznámkami ze zajímavých přednášek. Vymýšlet je pro vás nebudu.
Možná právě proto se ale vůbec nebráním novinkám. Když nepočítám design, je můj blog v téhle podobě už asi pět let, kdy jsem vyházela všechny kopírované materiály nebo hlouposti a začala s přesunem CSI, a i nejnovější rubrika správnopis už slavila druhé narozeniny. Takže jestli vás napadá, co po devíti letech blogování inovovat nebo zavést, sem s tím, můžu se nad tím zamyslet. Jen ať to nejsou pubertální trendy, protože to bych vám mohla maximálně předvádět, jak jsem nakoupila rejži, sýr, toaleťák a vepřovou kýtu a největší vodvaz by asi byly silonový ponožky, až se mi na těch starých zase udělá oko. Nebo mi jen nadhoďte nějaká témata, jimž se můžu mým typickým sarkastickým způsobem věnovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat