30. 7. 2018

Elina Hirvonen - Až vyprší čas

Originální název: Kun aika loppuu
Rok vydání: 2015
Rok vydání v ČR: 2015

Toto podivné dílo s mnoha problémy jsem pořídila v Dobrovském za 30,- Kč a vzhledem k necelým 200 stranám jsem počítala, že to rychle prolétnu. Ale četlo se mi to obtížně a dlouho a fakt z něj nejsem zrovna odvařená. 

Celá kniha se točí kolem jedné finské rodiny. Eerik a Laura se poznali jako zapálení environmentalisté a nyní Eerik revitalizuje zničená místa a Laura přednáší o globálních změnách v životním prostředí, zatímco jejich dcera Aava jezdí jako lékař do Somálska a jejich syn Aslak se v hlubokých depresích a ještě hlubším neporozumění zamyká v ušmudlaném bytě. 

Popisuje, jak Laura vlastně nechtěla děti, ale jak k nim nakonec přes divoké začátky s Eerikem došla, a přestože si je zamilovala, má celou dobu velké potíže s bytím dobrou matkou. Hlavně kvůli psychickým problémům Aslaka, kvůli nimž musela poměrně brzy odstrčit Aavu stranou. A jak se nakonec jejich vztahy začaly rozpadat a všichni skončili tam, kde jsou. Popisuje, jak se Aava snažila stát nezávislou a zmizet co nejdál od rodičů. A jak se ve chvíli, kdy se Aslak nechá zmanipulovat k teroristickému činu ve jménu záchrany planety snížením počtu obyvatel (Thanos? Co?), začínají všichni pídit, kde se stala chyba.

Nebo... asi? Teda myslím? Možná? Hele, upřímně ono se tam vůbec nic neděje, veškerý děj v pravém slova smyslu by se vešel na dvě stránky, takže těžko říct. Všechno zajímavé (třeba hlavně Somálsko) se vypráví jen skrze vzpomínky, takže už to nemá ten odpich, napětí, prožívání, nic. K tomu Laura. Fajn, že řeší změny klimatu, ale kromě tohoto svého oboru působí jako těžko snesitelný typ, jenž se věčně rýpe ve svém nitru, až se fakt nejde divit Eerikovi, že už nehodlá nic řešit, typ, jenž o všem až příliš a škodlivě přemýšlí a který se jednak nedokáže smířit s tím, že její dcera není útlocitnou vegetariánkou s přáním spasit svět, a jednak nedokáže ani jednat, místo aby synovi s těžkou psychózou jen jemně podstrkovala, že existují psychologické poradny. Zkrátka se sama v sobě rýpe tak dlouho a intenzivně, že už je k ničemu.

Aslak oproti tomu byl docela uvěřitelný a měl potenciál být zajímavou postavou. Kdyby se děj točil víc přímo kolem něj a kdyby nebyl ústředním bodem jen v tom ohledu, že někde na pozadí myšlenek spojuje hlavní postavy, kniha mohla vypadat jinak a dobře. Pro život neskutečně naivní, ve svých filozofických názorech neskutečně radikální, bohužel naletěl teroristovi a ve jménu života začal vraždit. A díky útržkům jeho internetové komunikace se dal jeho osud pochopit a mohl se i rozvinout. Aava zase přinášela zajímavé náhledy na život ovlivněné situací v Somálsku a zdá se mi, že i její snaha najít své místo, když nechce sdílet místo své rodiny, byla pochopitelné. Jen ta otravná Laura kurňa měla zůstat bezdětná u pobíhání po kopcích. Obdobně jako Aslak v sobě prakticky neměla energii překonat sebenimrání a zvládnout "přízemní život" a měla tendence k dlení ve svých ideálech. Jenomže vůbec ne zajímavě. Přičemž právě o jejím fňukání je většina stránek a fakt se to nedá. Nudné vylévání Lauřina srdce, nudný životní příběh praštěné ženské, jenž zabíral nejvíc místa, nudná nuda, když to všechno nikam nevedlo a v téměř všech linkách chyběl konflikt nebo jakékoli vyústění. K tomu přičtěte, jak Laura neustále omílá, jak omakávala hebké tvářičky svých dětí, a já mám dost.

No a bohužel ještě hlouběji to potopil překlad. Překladatelka za něj získala anticenu Skřipec a vedle toho, že ignoruje reálie Finska i světa, přestože v originále jsou správně (třebatvrdí, že počet lidí nedávno přesáhl miliardu - i když v originále je osm, protože miliardu přesáhl někdy před dvěma sty lety), klidně zcela špatně překládá i běžná slova a věty (podle ní ve větru zvoní korouhvička místo zvonkohry, slon je nosorožec, z kombíků dělá auta farmářského typu, nebo ač originál hovoří o topení, tvrdí, že doma měli věčně horko kvůli rozbitým baterkám... víte co, >>tady máte odkaz na posudek. Je zábavný.).

Zkrátka je to blbě přeložený nanicovatý svazeček o ničem, stavící na neschopné ženské hodící se leda na zachraňování pralesů ale ne zachraňování rodiny. A jelikož je otravná a její rádobypříběh neobsahuje nic z literární konstrukce odpovídajícího literárního útvaru, autorce to nevyšlo a nedivím se, že to stálo tři pětky.

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat