28.7.18

Shannon Kirk - Metoda 15/33

Originální název: Method 15/33
Rok vydání: 2015
Český překlad: 2017

Text na přebalu není nijak zvlášť pravdivý. Hlavní hrdinka není sociopat, který snadno zařídí, že se z unesené oběti stane děsivý postrach únosců, jak je slibováno. Kniha nakonec vyzní docela jinak, než se chce tvářit. Přesto je velice zajímavá, námět je v určitých ohledech dost originální a asi lze doporučit.

Hlavní hrdinkou knihy je těhotná šestnáctiletá středoškolačka, která byla jednoho rána unesena. Únosci měli v úmyslu držet ji až do porodu, její dítě prodat a jí se zbavit. Tato dívka však měla i štěstí. Po své matce advokátce zdědila chladnou hlavu, schopnost odpoutat se od svých emocí a přemýšlet, po otci zase analytickou mysl a zkušenosti, když ji od mala vedl k pokročilé vědě, a sama tak trochu trpěla sociopatickými sklony, které jí umožnily nepodléhat panice. Ve vteřině, kdy ji někdo zatáhl do dodávky a spoutal, tak začala plánovat útěk a hlavně pomstu.

I když měla samozřejmě strach, zejména o své nenarozené dítě, okamžitě začala shromažďovat a katalogizovat všechno, co se jí dostalo pod ruku a co by mohlo být užitečné pro její plán. Pokusila se co nejvíce poznat své únosce a manipulovat jimi. A čím déle byla v jejich moci a čím déle předstírala nekonfliktní ubohou oběť, tím jasnější obrysy její cesta za svobodou získávala. Jenže obrysy jsou jedna věc a skutečnost, že kvůli pokročilému těhotenství a stresu není v nejlepší kondici, nebo skutečnost, že ze své cely nemohla zjistit všechny okolnosti, jsou věc úplně jiná. Jak tedy její plán a pokus o útěk dopadne?

To sledujeme spolu s týmem federálních agentů pátrajících po unesené těhotné středoškolačce, přičemž až skoro ke konci se ukáže, že úplně jiné a že zvrácený obchod únosců byl mnohem rozsáhlejší. Také spolu se vzpomínáním hlavní hrdinky na její minulost, na to, jak se učila sžívat se svým "psychickým nastavením", jak vůbec otěhotněla a jak vidí budoucnost, přičemž prostřednictvím těchto vzpomínek poznáme i její rodinu a jejího přítele. Do poslední chvíle, ať už v různých scénách vypadá situace jakkoli, však není jisté, zda je někdy ještě uvidíme pohromadě.

Což se mi docela líbilo. Střídání její snahy osvobodit se s klasickým pátráním federálů do sebe hezky zapadalo a jsem ráda, že z nich neudělali žádné pitomce, když už od začátku prosakovala trochu nešťastná tendence dělat z hlavní hrdinky hvězdu. Oba hlavní agenti byli svým způsobem sympatičtí, jejich postup byl snadno sledovatelný, oba měli svou svéráznou osobnost a jejich kapitoly jsem si užívala. Tedy kromě závěrečné autonehody, která jim zabránila dojet včas na místo činu, protože ta působila hodně uměle, jako by autorka honem potřebovala způsob, jak ještě o chvíli prodloužit napětí.

Vlastně oni federálové pro mě byly nejsympatičtější postavy a nevím, jestli jsem byla jen nepozorná, ale souvisel s nimi i pro mě nejzajímavější zvrat - když se ukázalo, že to není hlavní hrdinka, po kom pátrají. Ona sama... líbilo se mi její plánování. Líbilo se mi, jak vysvětlovala, proč se k únosům chová jak se chová a když jim slibovala pomstu. Líbila se mi akce při útěku, když našla ještě druhou dívku a najednou úspěch neležel jenom na její analytické mysli, ale i na náhodě. Akce byla opravdu dobře popsaná. A líbil se mi i zajímavý přístup hlavní hrdinky k té konkrétní situaci. Problém překousnout však byla její osoba, a v epilogu už s ní autorka rovnou zabila celou knížku.

Často pro mě bylo těžké s ní sympatizovat. Její situace byla šílená, čtenář si přál, aby jim dala co proto. Ale vkládané scény o tom, jaká je geniální ledová královna, jejíž rodina je vysoce nad všemi na Zemi, moc sympatií nepřinesly. Zvláště, když jí hodně pomohl fakt, že její únosce byl naprostý idiot, to geniálně vypadá kdekdo. A přestřelený konec, kde se po sedmnácti letech chlubila, že kromě geniální ledové královny s vypínačem emocí je i superbohatá Všechnovím Všechnoznám se superžádanou firmou, jíž vše projde, páč má pod palcem policii, univerzity a CIA a většina lidí pro ni ani nestojí za úvahu. Asi není pochyb, že existuje mnoho takových lidí, ale "slyšet" to přímo od nich v první osobě odpudí. I její matka jako neporazitelný právník, jenž taky všechno ví a všichni se jí bojí, otec exseal a nyní špičkový vědec, který jí snad ještě ve školce naučil kvantovou fyziku... ano, potřebovala jisté silně nadprůměrné vědomosti a zkušenosti, aby se mohla kniha odehrát, ale tahle rodina ředitelů zeměkoule byla moc. Mělo silný dopad na možnost ztotožnit se s hlavní postavou a zamilovat si ji, zvlášť, když právě na konci začala ve své nesympatické nepřemožitelnosti čtenáře doslova máchat.


Mé hodnocení:

Žádné komentáře:

Okomentovat