Teror na síti

Originální název: Cyberbully
Země: VB
Rok: 2015

Tento TV film dlouhý pouhou hodinu sice vychází ze stejné premisy jako mnoho jiných současných děl, která si konečně začínají všímat virtuálního světa. Tedy že teenager má velmi důležitou část svého života na internetu, právě tu napadne nějaká negativní moc, zde specifický hacker, a hrozí, že převrátí naruby nejen ten virtuální, ale celý život dotyčného. Nebo že ho možná rovnou ukončí. Ovšem i přes krátkou stopáž jde zrovna v tomto případě o značně vyčnívající film, který se zapíše jak hereckými výkony (v podstatě jen výkonem, kromě Maisie Williams nebyl nikdo jiný "osobně" v záběru), tak i jako námět k přemýšlení. A to rozhodně ne nad tím, jak by "všechny ty internety měli zakázat".  Spíš jak by se mělo přistupovat... ne k nim, ale k ostatním připojeným lidem.

Maisie Williams jako Casey je zde typický teenager své doby. Používá twitter, instagram, nahrává kdeco, často visí na skypu se svou nejlepší kamarádkou a také se často dostává do "internetových válek". Například ve chvíli, kdy se na twitteru objeví zpráva od jejího bývalého Noaha, ve které všem prozradí, že Casey bere antidepresiva, a udělá si legraci z jejich společné noci. Což sice Casey dost sebere, ale možná by to i nechala být. Dokud se neozve jiný spolužák, který jí pošle odkaz na Noahův hacknutý účet, kde Casey vrátí útok a zesměšní jeho "mužné partie". Jenže když chce svému spolužákovi poděkovat, pochopí, že si nepsala s ním, ale s kýmsi úplně neznámým, který najednou přestane být jejím partnerem ve zločinu.

Začne o sobě tvrdit, že pomáhá obětem kyberšikany, a předhodí Casey její videa zesměšňující různé youtuberky a komentáře, které pod anonymní přezdívkou publikovala. Pak jí prozradí, že ji považuje za pachatele kyberšikany, a aby s ním nemohla přerušit kontakt, vyhrabe jí v počítači její nahé fotky a vyhrožuje, že je zveřejní, pokud ho nebude poslouchat. A pak začne kopat ještě hlouběji, ke kruté aféře, kdy se ohromná vlna nenávisti snesla na Caseyinu spolužačku a její hudební videa, která publikovala i přesto, že neuměla příliš zpívat, a kterou podle něj spustila právě Casey svým komentářem a prvním sdílením. 

Casey se zoufale snaží přijít na to, co je cílem dotyčného a kdo by to mohl být, jenže se jí to nedaří. I když ji nakonec výhružkami zveřejněním citlivých souborů dožene k hysterii a k převzetí odpovědnosti za to, co se s jejími oběťmi dělo, stále není konec. Neznámý útočník stále z jejího počítače neodchází, naopak vyhrožuje, že se nabourá i do její rodiny a k jejím přátelům. Tedy pokud Casey nesplní jeho poslední instrukce. Pokud sama neudělá to, k čemu šikanéři často své oběti dohánějí.

A já snad vůbec nemám, na co si stěžovat, kromě piercingu (byl-li to) v nose Casey, protože vypadal jako příliš velký pupínek zralý k vymáčknutí. Jinak šlo o perfektně technicky zvládnutý komorní film, tedy skutečnosti odpovídaly internetové záležitosti i slovník Caseyiny generace, takže působilo trefně, když se snažila odhadnout věk útočníka na základě toho, že se vyjadřoval už celkem "out" a "nechápal", že sarkastické komentáře a zesměšňující videa jsou prý prostě součástí normálního života, i když je to strašný. Že se přes to prostě má "přenést". Což je nepochybně jedna myšlenka filmu, tedy že kyberšikana se snadno může rozmáhat natolik, že lidem přijde normální a přijmou za běžné, že na internetu se všechno strhá a pouráží, a jen si to nemají brát. Což je fakt, děje se to, jenže Caseyin postoj správný nebyl a rozhodně by se to ve veškeré míře nemělo jen ignorovat jako součást kultury. 

Potom mě zaujala myšlenka, kterou na konci rozvedli v podstatě oba, a to kdo je odpovědný, když se rozjede nenávistná kampaň. Ten, kdo jako první věc okomentoval? Kdo ji jako první sdílel? Ten, kdo se přidal? Každý účastník zvlášť a stejně? Nebo dokonce oběť, která reagovala na trolly, jak tvrdí mnoho šikanérů? Trochu pravdy měli oba a oba přinesli zajímavý argument. A samozřejmě mě zaujala myšlenka, která provázela celý děj od chvíle, kdy se ukázalo, že Casey komunkuje s kýmsi nebezpečným - být tam já, počítač zavřu a ignoruju ho, protože si nedovedu představit, jak můj život zničí přiblblá zveřejněná fotka. Jenže je taky fakt, že žádné fotky nefotím, ani cudné ani necudné, že sociální sítě nevyužívám a že materiály nalezitelné na síti a v mém počítači by mě nezničily (bylo by to nepříjemné, ale to je tak vše). Buď už proto, že nejsou citlivé, nebo proto, že jsem mimo pubertální svět, kde se každá blbost bere tak strašně vážně. Jenže Casey v něm žila a na začátku byla přesvědčená, že pokud útočník vyplní své hrozby, bude to jako smrt, protože ji začnou všichni včetně nejbližších nenávidět. A právě teprve celé vypětí a poznání, kterým ji donutil projít, ji mohlo přimět si uvědomit, že má ještě další možnosti. A že nevhodným obsahem svět nekončí. Tedy pokud je ještě čas.

Což vlastně odpovídá tomu, co tvrdím pořád. Když chce člověk komentovat, ať už pozitivně nebo negativně, má komentovat činnost, tvorbu nebo zkrátka to, co dotyčný předvádí. Ne jeho osobu, zvlášť, když ta je většinou irelevantní. Čili, tvý videa jsou špatný, ne ty jsi špatná.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: