26.11.18

G. R. R. Martin - Tanec s draky

Originální název: A Dance With Dragons
Rok vydání: 2011
Český překlad: 2012
Poznámka: Četla jsem v AJ i ČJ

Pátý díl ságy Píseň ledu a ohně postupuje v ději kupředu, ale obdobně jako se ten čtvrtý zabýval jen některými postavami a některými oblastmi jihu Západozemí, pokrývá pátý zejména Sever, Zeď, Záliv otrokářů a Svobodná města ve zhruba stejné době. Jen v některých kapitolách se dostane dál, když zmíní další osudy postav z Hostiny pro vrány. 

Primárně sleduje obtíže a klacky házené pod nohy novému lordu veliteli Noční hlídky Jonu Sněhovi, který po bitvě s divokými musí strpět pobyt krále Stannise a jeho armády na Zdi, vymyslet, jak zachránit přeživší divoké, aby je nezabili a poté nezotročili Jiní blížící se ke Zdi, a jak přesvědčit hlídku, že starý řád už nemůže fungovat. Nemůže přitom čekat pomoc zvenčí, protože zima přišla, Sever je hluboko pod sněhem, a ačkoli nejistě, stále ho ovládají proradní Boltonové, proti nimž chce Stannis vytáhnout. K tomu Boltonové čelí i vnitřnímu nebezpečí - nejsou zrovna oblíbení, zrada může přijít z kteréhokoli směru. Zvláště, když se pokusí posilnit svou pozici sňatkem brutálního Ramsayho Boltona s falešnou Aryou Stark.

Obdobné potíže, kromě zimy a sněhu, sužují i Daenerys Tagaryen, která se usadila v Meereenu v Zálivu otrokářů a rozhodla se rozbít okovy otroctví všude, kde se jí to podaří. Jenže stejně jako Jonovi se jí nedaří přesvědčit svůj lid o nutnosti nového řádu, hlavně bývalé a současné otrokáře ze všech koutů Essosu. Ti se rozhodli rovnou vyhlásit jí válku vně i uvnitř města. K tomu se přidá zhoubná epidemie pramenící ze špatných životních podmínek a neposlušnost jejích draků, takže je dračí královna nemůže použít a jednoduše válku vyhrát. Navíc se k ní stahují další lidé, o nichž si nemůže být jistá, zda jim důvěřovat. Dornský princ Quentyn s žádostí o ruku, Tyrion Lannister hledající nový smysl života, Victarion Greyjoy s plánem udělat z ní Greyjoyovu královnu.... a dokonce někdo, kdo vztyčí zástavu s tříhlavým drakem a tvrdí, že je posledním Targaryenem. 

Při prvním čtení bylo docela složité se ve všem neztratit, hlavně proto, že se nemalá část odehrává ve Svobodných městech a v Zálivu otrokářů. Daenerys, Quentyn, Tyrion s Jorahem, nakonec i Victarion. Aryu v Braavosu tak úplně nepočítám, měla jen dvě kapitoly velice odtržené od zbytku. Navíc jsem to prvně četla přeložené a Březáková se ani v pátém díle nerozhodla nehřešit, takže překládá kostrbatě, doslova, občas chybně, dělá psí kusy se jmény a asi vydírala editora, jinak by to nikdy nemohlo projít. A nelze ani vyvrátit, že se autor moc nesnažil čtenářům jednotlivé nezápadozemské postavy v Essosu přiblížit tak, aby mu na nich záleželo. Když to čtete a říkáte si, ať třeba Meereen klidně celý shoří, jen když unikne Barristan, není to dobré. K tomu zcela odlišný styl jmen, která se sotva dostatečně zažijí, když vyjuknou nově, a zcela chápu, proč to někoho nebaví. K tomu Záliv otrokářů a revoluce v Essosu neustále zdržují Daenerys od cesty do Západozemí a většinu prostě zajímá Západozemí. S každým dalším čtením a zejména po sáhnutí po originálu jsem ale začala názor měnit.

Sice se tu skoro nevyskytuje mé oblíbené politikaření na jihu, zato se výtečně vyvedl Sever. Jak mě v prvních třech dílech vůbec nebavilo válečné tažení Seveřanů, teď, s novou zápletkou se dost zatraktivnil. Autor na Severu představil pár záhad a konspirací, které mě opravdu vtáhly (ono mě nejspíš vtáhlo, že bezohledné politikaření a komploty došly i sem), prostřednictvím Theona zabředl do hlubokých psychologických škod, na Zdi zase skvěle předvedl potíže s vedením upadajícího řádu, který čelí existenciální krizi v kolizi nejen s nedostatkem a v kolizi tradic s novými pořádky, ale i s magickou hrozbou pro celé lidstvo. I rozvoj magie tu byl zajímavý a Branovy kapitoly měly zase co nabídnout. Konečně se přiblížily k finálnímu střetu se zlem, jenž se bez magie neobejde. Navíc sem patří i mé oblíbené proslovy - Manderlyho odhalení plánů, Wullův důvod, proč jít do války... a to na pozadí kruté a živě popsané zimy.

Díky tomu jsem docela dobře zvládla i Meereen. Daenerys je tady totiž odrazem Jona a ze stejných důvodů má potíže vládnout. A když už jsem věděla, jak se bude odvíjet děj a četla to po několikáté, mohla jsem se soustředit na situaci a postavy místo na události, a dokázala jsem ocenit, jak je její neblahé kralování popsáno a jak se kolem ní svírají stěny. A to i když se pak úlohy vypravěče chopil Barristan, protože jeho úplně jiný přístup a uvažování autor také vytáhl podařeně.

Poněkud méně mě nadchl zbytek Essosu. Quentyn především. Jeho příběh asi bude mít dohru, ale nemůžu si pomoct, nebavil mě a zatím mi přišel k ničemu. Ani jako ukázka toho, že dobrodružství bývá špinavá záležitost a ne každý princ je hrdina. Nebo Tyrion. Ten mi zčásti přišel jako Arya ve druhém díle jen jako prostředek sledování devastace kraje, ovšem s otravným, depresivně alkoholickým rozpoložením, a zčásti jako prostředek k tomu, aby představení nové postavy nebylo tak úplně mimo. Čímž se dostáváme k nejrozporuplnější věci, mladému Griffovi. Nebudu spekulovat, kdy autora napadlo ho zařadit, ale na to, že se alespoň tváří jako superdůležitý člověk, je celá jeho existence pouze v této knize bez opravdových náznaků v předchozích čtyřech... pozdě. 

A trochu jinak se dalo vyřešit i pár "legendárních" vět, což je další a asi poslední věc, jaká mi na knize vadí. Autor opravdu není poeta. Nadužívá násilí, zejména sexuální, snaží se klást až přehnaný důraz na to, že jde o nízkou fantasy (v kontrastu s klasickými vysokými fantasy jako Pán prstenů), hrubším jazykem. Umí dobré popisy. Živé. Trefné (až na zvuky, ale citoslovce jsou oříšek). Ovšem mnohdy svou nepoetičnost přežene daleko za hranu toho, co se tematicky a literárně hodí. Čím víc srala, tím víc pila. Čím víc pila, tím víc srala. Vznešená dračí královna. Taky opakuje fráze. Nebo někdy zbytečně přijde o údernost roztahováním věty o dodatky a citoslovce. Občas čtu, čtu, má přijít ten pravý úder... a přijde jen pocit, že těsně minul kvůli jednomu slovu. Nebuď takovej nafrň a dovol editorům škrtat, pane Martin. Je to potřeba.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat