Kytice

Originální název: Kytice
Země: ČR
Rok: 2000

Kytice je, řekla bych, mezi studenty jedna z oblíbenějších sbírek poezie i tehdy, když je povinná literatura otravuje. Třeba u mě to byla jediná sbírka poezie, kterou jsem přečetla ráda a z které jsem si několik básní zapamatovala. Proto, že je to zkrátka totální hororová drasťárna. Myslím tedy, že není nutné se tu zabývat dějem, každý ho určitě dobře zná. Hlavička bez tělíčka, nohy naší Dory, dítě zalknuté, naprostá klasika. Nevím už ale, kolik lidí zná tento film.

Není to vlastně žádný celistvý film. Je to zfilmovaná verze sedmi básní, a to Kytice, Vodník, Svatební košile, Dceřina kletba, Polednice, Zlatý kolovrat a Štědrý den. Excelují v nich velice známí herci v hodně líbivých kostýmech a s naprostým minimem dialogů. Nejde ani o to, že by vypravěč přednášel onu báseň, zatímco se na obraze zároveň odehrává. Odehrává se často naprosto beze slov a sem tam se ozve jeden verš v přímé řeči, kterých v některých básních není moc, jinde víc, a zbytek musíte posoudit z toho, co vidíte. Zdá se mi, že do jisté míry počítá s tím, že znáte předlohu. Což mi vůbec nevadí, protože se o ní každý učí už na základní škole, takže nějaký přehled by měl mít.

Co se mi ale líbilo nejvíc, i přesto, že artové kousky většinou nemám ráda, je obrovský důraz na scénu, barvy, zkrátka na vizuální stránku. Přestože jde o básně epické, tedy s dějem, film se o něco víc soustředil na lyriku a naprosto to trefil. Dohromady se skvělou hudbou to zanechá nezapomenutelný dojem. A to i přesto, že nezachází do "krajnosti", což kvůli absenci vypravěče a kvůli upřednostnění uměleckého a nedoslovného ladění ani nemůže. Takže zatímco v Kytici se dočtete o těch smrtích a tělech a podobně, tady je to vždycky jen naznačené. Třeba v Polednici neuvidíte scénu "avšak dítě zalknuté", ale jen smutné rodiče a cosi o velikosti dítěte pod plátnem na stole. Ve Vodníkovi neuvidíte urvanou hlavičku, ale krev stékající po schodech a ječící matku. Nejgrafičtější je asi Zlatý kolovrat, ale ani tam neuvidíte krev a usekané údy, scéna, v níž macecha a sestra sekají do Dory, je zcela zjevně jen náznakem, sekera se jí sotva dotkne, jen vy z toho chápete, že ji právě zabíjejí, i když neteče krev. Což se ke všemu ostatnímu velice hodí a naopak, jít dál by znamenalo porušit určitou "nepozemskou fantastickou" atmosféru, kterou má celý film.

Jen se místy neubránil drobnému využití umělecké licence a odchýlení od předlohy. Sice naprosto minimálně a bez dopadu na smysl, ale docela mi to vadilo. Třeba když do Vodníka z mně nepochopitelného důvodu přidali jakousi žárlivou vodní bytost, jež si to původně s vodníkem rozdávala u hladiny, a to ještě po tom, co prohlašoval, jak se zítra ožení s dívkou, co si tam chodí prát šátečky. Bylo to podle mě zbytečné.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: