Rok vydání: 2019
Český překlad: 2019
Není snadné trochu hlouběji popsat tuto knihu, protože moc hluboká není. Na přebalu se tentokrát skví už jen "inspirováno sérií Stiega Larssona", což jsem ráda, s Miléniem to opravdu nemá nic společného. Odklonilo se to k poněkud průměrné det... ne, spíš thrilleru. Ale i přesto také tvrdí "Milénium 06", ač Larsson napsal jen první tři a zbytek nabral docela jiný směr. Takže o čem je tohle?
V tomto díle se střetávají dva v podstatě nesouvisející příběhy. Najde se mrtvý bezdomovec, který má v kapse číslo novináře Mikaela Blomkvista, a naštěstí ho dostane do rukou zvědavá patoložka, která se s Mikaelem spojí. Nejdřív případ vypadá beznadějně, ale brzy odhalí, že onen bezdomovec byl úmyslně otráven a tak nejspíš umlčen, protože díky rozboru jeho zvláštního DNA se dostanou k jeho jménu a povolání šerpy, jenž svého času pomáhal expedicím na Mount Everestu, včetně té se současným švédským ministrem Forsellem, při níž zemřela americká hvězda Klara Engelman. A s trochou hackerské pomoci a s pomocí svědomí alespoň jednoho zúčastněných pak už není problém odhalit utajený příběh dávné tragédie, která nebyla tak docela tragédií, ale snahou ruské mafie a tajné služby zbavit se nepohodlných osob.
Vedle toho se vrací i Lisbeth Salander. Sice Mikaelovi na dálku tak trochu s vyšetřováním a příběhem pomáhá, stejně jako s jeho článkem o ruských trollích farmách šířících desinformace ve Švédsku, ale má i vlastní úkol. Našla svou sestru Kamilu a je odhodlaná se jí zbavit, protože to samé plánuje Kamila s ní. Jenže když promarní svou nejlepší šanci a nepříjemně na sebe upozorní, musí se opět začít schovávat. Tentokrát ne před policií, ale před svou rodinou a jejich dlouhými prsty sahajícími k ruským gangsterům... a kupodivu stejné mafii a stejným tajným službám, které měly pletky s himálajskými bohy. Protože pokud nebude dost opatrná a nepodaří se jí udeřit první, tentokrát to nemusí být její život, jenž bude v ohrožení.
Jako že nebyl, nakonec se v tom, co měla být asi nejvypjatější pasáž, na okraji smrti ocitl Mikael, ale nejen z toho vyplývá největší problém knížky - mě vůbec nezajímalo, že mu nějaký Rusák pálí nohy a že jim do toho Lisbeth vletí na motorce a bum bum prásk. Byla to jediná akce v celé knize a byla hrozně plytká. Zbytek se zabýval odhalováním výše zmíněné zápletky s mrtvým šerpou, ale ani tehdy to nebylo lepší. Jednak to nebylo zrovna moc zajímavé - rozplétání vztahů z minulosti mezi některými příslušníky tehdejší švédské a ruské tajné služby mohlo mít nápad, jenže čtenář neměl důvod se o ty postavy starat, ačkoli právě k nim se od nebohého Nimy Rity brzy přesunula pozornost, a jednak jako by se dělo jen tak na pozadí.
Vlastně nedokážu říct, co bylo hlavní náplní knihy. Všechno se dělo jen mimochodem. Když to srovnám s nejlepšími díly Milénia, kdy opravdu o něco šlo, sledovali jsme napínavou snahu utajit každý krok hlavních postav, důkladně jsme mapovali jejich postup a odhalovali vše spolu s nimi po kouskách a jejich skutečnou prací, tohle úplně chybí. Časopis jako by ani neexistoval. Že je Mikael novinář, nakonec nehrálo roli. Sem tam se mluví o zabezpečení, ale vlastně je jedno, jestli nějaké je. Sem tam se zmíní vojenská rozvědka, ale vlastně je jedno, kdo s kým mluví. Ani svět počítačů, ani špehování tu nehraje žádnou roli. Nikdy jsem neměla pocit nebezpečí a napětí. Ani v linii s Kamilou a jejími gangstery, protože ti zase působili trochu klišoidně a opravdu nechápu, proč ji autor musel zlidšťovat zmínkami, že ji zneužíval otec. Když ani to nerozpracoval dost do hloubky, aby byl na ni a Lisbeth větší dopad než ve třech odstavcích. Stejně tak Lisbeth byla ještě méně sama sebou než ve špatném čtvrtém díle. Sice se snažil udržet ji v mezích asociální, svérázné a porouchané ženy, jenže to zvládl jen navenek. Jakmile byl v její hlavě, stala se tuctovou literární postavou, ne Lisbeth.
Jestli se mi v knize něco opravdu líbilo, bylo to hlavně na začátku zjišťování identity Nimy Rity přes analýzy DNA, prozkoumávání zvláštností jeho genů uzpůsobených pro život ve vysoké nadmořské výšce, rozebírání jeho náhodných příbuzných v USA a vůbec jeho smutný osud. Příjemné osvěžení byla i krátká flashbacková scéna z pohledu Klary ve chvíli, kdy umrzala na Everestu, už se zdálo, že jí konečně svitla naděje a nakonec si musela s hrůzou uvědomit, že ji v tom sněhu nechají. Jenže je to málo. Zvlášť na to, jak povrchní a bez šťávy je celý zbytek. Tentokrát knize body nenažene ani fakt, že Lisbeth byla chvíli v Praze. Tohle si je nezaslouží. Nezaujalo. Zklamalo.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat