Stella Whitelaw - Siamský cestovatel a další příběhy o kočkách

Originální název: Collected Cat Stories
Rok vydání: 1988
Český překlad: 2002

Nemám tušení, jak se mi tahle kniha dostala do knihovny, zejména, když ji zdobí razítko neprodejný vzorek a sotva se o ní dá něco pořádného zjistit. Tuším, že ji asi rodiče kdysi vyhráli v nějaké tombole a já ji jako malá několikrát přečetla, jako mnoho jiných obskurnějších knih. Protože pro takové čtenáře asi bude - pro ty malé.

Není to pohádka. Je to soubor 18 povídek a doslovu, v nichž všech hrají hlavní roli kočky, a jsou také psané z kočičího pohledu. Některé dokonce přímo v první osobě, jako by je vyprávěla sama kočka. Jsou krátké, několikastránkové a nijak "hluboké". Většina vypráví o nějakém kočičím dobrodružství, ať už o herečce, která se stará o deset koček, nebo o kočce, která se ztratila a snaží se vrátit zpátky, nebo kterou omylem někam zabalili a ona se snaží přežít. Kupodivu se tu ale opakují i témata kočičích duchů, což jsou podle mě ty nejpodařenější povídky - přelud černého kocoura, který navštěvoval jednu rodinu, nebo duchové koček, jež prošly životem Winstona Churchilla a pravidelně se schází a vypráví si příběhy o tom, co s ním zažily.

Není to přitom první autorčina kniha o kočkách. Je ale jediná, kterou jsem četla, a opravdu nemám zájem o ty ostatní. Jak už jsem říkala, není to vyloženě pohádka, ale její ladění je zcela mimo můj záběr. Všechny povídky jsou nejvíc ze všeho děsně sentimentální, ať už končí dobře nebo ne, hodně pocukrované, trošku naivní a silně zjednodušené, jak by se hodilo právě spíš pro mladší. Třeba líčení, jak majitelka jedné kočky dostala pokutu, že měla v autě kočku navolno místo v přepravce, a musela kvůli ní k soudu, kde bylo úplně nabito a ještě to strašně moc zajímalo tisk, vážně? Tohle, obdobné další zveličování a přehánění, nebo infantilismus fakt asi může stačit leda pro děti, začínající čtenáře nebo milovníky zvířat, kteří chtějí zcela jednoduchý oddych a nejsou ochotni přečíst něco složitějšího.

Na druhou stranu ale nejde úplně dětem doporučit určitá melancholie, která povídkami prolíná, když se autorka neštítí psát o nástrahách kočičího života. O tom, jak mizí, navždy se ztrácí, umírají na nemoci, hladoví, mnoho hlavních "postav" se tu ocitlo na pokraji smrti a u všech bylo cítit neúprosné plynutí času, jež nedá zapomenout, že každá z koček nakonec stárne a zemře. Odhaduji, že to je rys odpočinkové četby o obyčejném životě a z tohohle pohledu se asi povedl. Splňuje požadavky na prostý příběh. Nemůžu to odsoudit jako propadák, když vím, že jsou lidé, kteří se nad takovými prostotami s "kočičími holčičkami" a "dopisy od čičineteře" dojímají. Jen to není nic pro mě.

Mé hodnocení: