Paula Brackston - Dcera čarodějnice

Originální název: The Witch's Daughter
Rok vydání: 2009
Český překlad: 2017

Tuto knihu jsem dostala jako e-publikaci za nákup u Dobrovského. Občas tam nakoupím a oni mi pak přihodí balík do knihovny. Nečekala jsem proto zázraky, trhák by asi nebyl reklamní předmět zadarmo, ale když mi rychle došlo, že jde o dívčí young adult čarodějnický román, k tomu první díl série, nebylo to zase tak špatné.

Kniha postupně prochází čtyřmi obdobími. Primárně rokem 2007, kdy se Elizabeth Hawksmithová usazuje v novém domě v britské vesničce a spolu s plány na osázení zahrady a vybalováním pomůcek k výrobě olejů a mastí prozrazuje, že je čarodějnice. Což zaujme její mladou sousedku Tegan, která projeví zájem naučit se její řemeslo. A jak k ní zpočátku nedůvěřivá žena pookřává, začne jí odhalovat nejen práci s bylinkami a lektvary, ale i svůj příběh.

Jeho první etapa popíše rok 1628, v němž se Bess Hawksmithová musela stát čarodějnicí, aby si zachránila život. Rok, v němž její šťastné dospívání a první lásku zkazila morová nákaza, která rozvrátila spolu s velkou částí vesnice i její rodinu, a následně příjezd lovce čarodějnic, jenž usvědčil mezi jinými její matku. Právě, aby se mu ona vyhnula, musela vyhledat čaroděje Gideona a požádat ho, aby jí dal moc postavit se osudu. Jenže on tak udělal s úmyslem si ji přivlastnit, a jí tak nezbylo než utéct nejen před oprátkou, ale i před ním, novým a příliš mocným nepřítelem.

Další etapa vyprávění se přehoupne do Londýna roku 1888, kde Eliza Hawksmithová pracovala jako zkušená doktorka a svého léčitelského umění užívala v nemocnici i v soukromé klinice pro prostitutky. Jenže věděla, že Gideon jí nikdy nenechá na pokoji, a když se městem začaly šířit první zkazky o Jacku Rozparovači, pocítila, že je jí na stopě. Že s ní vraždění dokonce souvisí. A poslední etapou, o níž vyprávěla, byl válečný podzim roku 1917, kdy se Elise Hawksmithová opět rozhodla využít svého umění a ulevovat raněným vojákům na frontě. Vše, co tam viděla, bylo nesmírně děsivé, ale ještě děsivější bylo, že temnota konfliktu a kouzla, ke kterým se nakonec uchýlila, když bylinky nestačily, opět přilákaly obávaného muže. A teď, když se konečně zdálo, že by mohla najít klidné místo a dokonce učednici ve zvědavé Tegan, znovu se dostavil onen nepříjemný pocit pronásledované kořisti, jejíž pronásledovatel už se chystá skočit.

Ze začátku jsem byla celkem skeptická. Scény z roku 2007 vyznívají... jako pro spodní hranici dívčích čtenářů young adult románů. Pro mě zcela nezajímavě, trochu moc dětinsky, ucouraně, zkrátka povrchní vyprávění o tom, jak čarodějnice sází bylinky, děkuje bohyním, prodává oleje a babrá se v tom, zda si někoho připustit k tělu, protože přece záhadné nebezpečí. Kroutila jsem očima a knihu pomalu zavrhovala. Potom se začala rozjíždět historie a dětství Bess, jež začalo stejnou notou, se srazilo s velice krutou realitou. Mor, násilí, čarodějnické procesy, popravy, úmrtí, bahno a strach, a i když pořád psáno opatrnějším jazykem, autorka se nesnažila nijak zakrýt hrůzy, jakými Bess prošla. To samé ve válečné etapě. Sice stále poněkud povrchní, ale pořád dost surové scény útoků, výpadů a hrůzných nocí mezi utrhanými údy a gangrénou. Stačilo mi to, abych bez problémů přijala, že vše líčí Bess/Eliza/Elise/Elizabeth ze svého pohledu, především skrze své emoce a osamělost, kterou jí přinesl nesmrtelný čarodějnický život a věčný útěk před Gideonem, i když takový styl jinak moc nevyhledávám.

Proto mě trochu zklamal závěr, finální střetnutí s Gideonem v roce 2007. Když jsme se totiž dostali ze surových období plných vraždění, kde není tak těžké psát trochu drsně, protože jsou děsné, zpátky do mírové současnosti, vrátili jsme se i ke stylu "younger" young adult. Tedy trochu "víla lesana" styl vyprávění a závěrečný boj ve sféře světel a obrazotvornosti metaných kouzel, prakticky duchovní střet, což s předchozím dějem tak úplně neladilo. Bylo to ve světle předešlých inkvizitorů a granátů padajících na vojáky v ostnatém plotě na závěrečné vyvrcholení dost slabé. 

Kromě tohoto nesouladu mi ale nepřijde kniha špatná. Pro cílovou skupinu, pro kterou to je. Rozhodně dojem zanechá, některé nejdrsnější scény z minulosti se nečtou úplně snadno, vedle toho, koho to zajímá, je tu i dobrý popis některých věcí kolem přírodního léčitelství a "čarodějnických" praktik a jsem si jistá, že náctiletou holku, která právě přišla na střední a nikoho tam nezná, takovou reálnou Tegan, bude tahle cesta za tím, jak odlišnost není důvod k upalování, bavit. 

Mé hodnocení: