Edgar Wallace - Vtipálek

Originální název: The Jocker
Rok vydání: 1926
Český překlad: 1929

Tato kniha je krátká, má písmena jak pro prvňáka a ještě je z období klasických detektivek, takže by se mohla snadno číst. Alespoň pro mě ale byla skutečnost trochu jiná a já se pokusím ji co nejrychleji shrnout, než se mi opět naprosto vykouří z hlavy kvůli jisté plytkosti, která mi dost zkazila zážitek.

Bohatý pan Stratford Harlow rád páchá drobné i větší zločiny a označuje je za žerty, kterými si střílí z policie, bank, burz a podobně. Proti němu stojí inspektor James Carlton, který pracuje s ministrem zahraničí i Scotland Yardem, a je na Harlowa vysazený. Jenže se mu stále nedaří ho z čehokoli usvědčit. Určitou šanci zavětří, až když si všimne, že Harlowovu pozornost upoutala mladá slečna Riversová, která je zároveň neteří známého divadelního herce Ingla, jehož mají v nejbližších dnech propustit z vězení, kde skončil kvůli finančním podvodům. 

Se slečnou Riversovou se tedy seznámí, stejně jako s lidmi kolem ní, a když se objeví nejnovější žertík pana Harlowa zahrnující samotného ministra zahraničí, a když Harlowův věrný advokát začne mít ponižující služby dost, pomalu začne rozplétat klubko smotané z hraní si s identitami a s nitkami vedoucími na nejrůznější nečekaná místa.

Proč je tedy taková celkem lákavá zápletka problém? Protože vlastně vůbec nevíte, co se děje. Ze dvou hlavních důvodů. První - autor skáče z místa na místo, od člověka k člověku, klidně i uprostřed řádku. V jednu chvíli je Carlton s Riversovou, v další větě v jediném odstavci, třeba i uprostřed rozhovoru, je najednou na ministerstvu. Předěl žádný, pauza žádná. Ne, že byste se nemohli zorientovat, vždycky je to celkem jasné, ale je to hrozně neukončené, chybí kontext, úvody scén, plynulost, působí to chaoticky.

Druhý - zvláštní je, že v době, kdy tato kniha vznikla, film tak vetkaný do každodenního života nebyl, ale přesto působí, jako by popisovala film. Kdyby se doslovně natočila a divák měl zápletku sledovat především na základě vizuálních nápověd, mohla by fungovat. Pozorovat podoby, výrazy, mrkání, poslouchat tón řeči, vnímat počasí a atmosféru. Ale když zní jako doslovné popsání obrazovky, tak z toho nepochytíte nic. Protože obraz nemáte a autor vám nic neřekne, písemné nápovědy a postupné odkrývání situace nepoužívá. Všechno zůstává záhadou, sem tam nějaká narážka, a pak se zápletka náhodně vysvětlí tak, že to Harlow prakticky vyžvaní, protože už ho to asi přestalo bavit. A mě taky. Nedokážu plně říct, o čem to bylo, protože v černém na bílém to nebylo o ničem. Všechno jste museli hledat mezi řádky, a na to ta kniha nebyla dost dobrá.

Vůbec mi nepřišla zajímavá. Tento autor byl velice plodný a řadí se mezi detektivní klasiky, ale mě nedokázal zaujmout. Nějak toho splácal hodně dohromady, všechno nakousnul, málo rozvedl, dokud nebyl čas na velkolepé odhalení prakticky náhle z čistého nebe. A to něčeho, co mi vlastně bylo jedno. Ani nejvypjatější moment se sekerou a nejistotou, zda Riversovou zabili, nebo co se stalo, nefungoval, vyzněl ploše. Zápletka v této knize vůbec není zvlášť výrazná. Knihu jsem četla dvakrát, a i tak mám problém si něco pamatovat. Nebavila mě. Autor byl tak tajemnej a tak se soustředil, aby detektivové pátrali, že zapomněl, že to není pro ty vymyšlené detektivy, ale pro čtenáře. Každou chvíli jsem měla dojem, že sleduju film, u kterého pospávám, tak sice vidím scény, ale dohromady nehrajou. Nepřinesl nic, kvůli čemu bych se snažila v příběhu nimrat aspoň natolik, abych sledovala nitky. Klasika nebo ne, oblíbený autor nebo ne, za mě tahle kniha - ne.

Mé hodnocení: