Jami Attenberg - Všichni dospěli

Originální název: All Grown Up

Rok vydání: 2017

Český překlad: 2018

Tuto knihu mi do e-knihovny věnoval Dobrovský, což sice ne nutně znamená průšvih, ale pokud knihy rozdáváte, asi se moc dobře neprodávají. Tady navíc poznámka "román pro ženy" hned na přebalu vyvolala mou značnou nechuť to číst. Romány označované pro ženy s přesvědčením, že ženy strašně zajímá číst o vztazích, sexu a fňukání, jsou fakt jen pro malou část populace, mezi kterou nepatřím. Na druhou stranu to není dlouhé, jedno odpoledne stačí, a tak jsem tomu dala šanci. Rozhodně poslední.

Hlavní postavou a vypravěčkou je newyorčanka Andrea, která čtenáře během svého vyprávění provede svým životem od puberty do čtyřicítky. Ale ne úplně lineárně, seznámíme se s ní v momentě, kdy sekla se školou, načež se v některých kapitolách vrátí právě k posledním měsícům školy, v dalším zase ke krušnému dospívání po smrti otce, v jiných přeskočí třicítku, aby si pak vzpomněla na pár zážitků z dětství. Všechny se ale týkají toho, jak těžko svůj život zvládala a jak se snažila vypořádávat s tím, že dospívá nejen ona, ale i lidé kolem ní. A hlavně s tím, jak to má vypadat a jestli by neměla prostě dělat, co chce, spíš než co se očekává, protože pro ni dlouho bylo záhadou, proč netouží po všem, co ostatní "dospělí" dělají.

Projdeme tak předávkováním jejího závislého otce, přivyděláváním si její matky pořádáním bohémských večírků, kde Andrea poprvé poznala úchyly, jejím studiem umění a vzhlížením k profesorce, pádem jejího umění, stěhováním do malého bytu pryč od zbytku rodiny, osudy jejích přátel a příbuzných většinou se točících kolem hledání, zakládání a následně rozpadu vlastních rodin, a jejími nesčetnými vztahy, někdy na jednu noc, někdy na pár týdnů. Což byl ústřední motiv knihy - Andreiny známosti, její hledání a uvědomování si, co od života vlastně chce a zda je vážně v pořádku něco sama za sebe, byť nekonvenčního chtít. 

Mezi tím se vyskytlo pár trochu zajímavých motivů, v nichž se může najít každý. Problém odcizování se s rodinou a v závěru pak uvědomování si, jestli do ní patří. Problém s náhlými životními změnami, když se vaši přátelé vezmou, pořídí si dítě, pořídí si jinou práci nebo prostě zmizí kamsi, zkrátka vyrostou, a najednou už to nemůže fungovat jako dřív, tedy hrozí, že vám zmizí i ze života. Problém jisté, ale nudné práce, tady dokonce s hledáním, zda kolegyni nesnášet nebo se s ní spřátelit. Prostě tyhle každodenní záležitosti, co každý do určité míry prožívá. Což se hodí každé důležité postavě pro komplexní charakter. Problém ale je, že tato postava, Andrea, všechno prožívala určitým napůl cynickým, napůl ubrečeným způsobem, jaký se mi vůbec nelíbil. Snad každá scéna zahrnovala opíjení, stýskání, pláč, samozřejmě musela roky chodit k terapeutce, musela vyjadřovat tuny a tuny klišé, v jednu chvíli musela začít strašně trapně stalkovat stárnoucí herečku, a prostě se v sobě hrabat tak, jak já nemám zájem číst, natož dělat, protože tahle míra už nakonec hysterii a depresi přinese i dosud zdravému. 

K tomu to nemělo děj. Nemělo to žádnou velkou zápletku, chyběl směr, nepřišlo žádné vyvrcholení. Chvíli byla Andrea tady, chvíli tamhle, tu spala s jedním, tu s jiným, tu řvala s vínem, tu fňukala s whisky, ale v podstatě o nic nešlo. Je to popis obyčejného života se startem na západní poměry trochu víc mizerným, ne literární příběh o něčem. Stejně jako v životě přijdou drobné scény s úvodem, budováním, vyvrcholením a závěrem, jako sledování otce k dealerovi, nebo číhání na hvězdu, aby s ní mohla jet výtahem. Fakt ale jen drobné vzpomínky, které knize žádnou pointu nedávají až do samého závěru, jenž mě rovnou naštval. Protože zatímco se vůbec nic neděje celou dobu, autorka do poslední kapitoly strčila umírání nemocné neteře, aby dohnala čtenáře k slzám a ten zapomněl na celé nesmyslné courání se předtím. Jako ke kafi při cyničtějším pocitu (sem tam se objeví nějaká trefná hláška), nebo když někde potřebujete zabít čas, asi. Jen ploché nic, co za to nestojí, pro mě.

Mé hodnocení: