Kdo Vás vychovával, dědo?

Ne můj dědo, už žádného nemám. Mám jen poznatek, že rčení "když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo" platí. Poté, co nefungovalo vůbec nic, nám totiž topení v kanceláři náhle rozchodilo kladivo. Ani ho nemusel držet Thor. Tenhle titulek ovšem nemíří ani na mé zesnulé dědy ani na topení, topenáře či Thora. Toho navíc vychovával Odin, to víme. Míří konkrétně na dva, dle chování klíďo řeknu dědky. Které nevychovávali ani Odin ani Frigga, a na které jsem narazila po zavedení omezení počtu lidí na nákupní ploše v nejmenovaném supermarketu v Českých Budějovicích. Nádražní 1759. Mercury v přízemí. Albert, no. A čím, že si tato setkání vysloužila celý článek? Tak není jen o nich, ale byli to prostě dva Karen. 

Karen, kdo se nepohybuje ve vodách internetu, je pojem shrnující specifické chování. Totiž, že se bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, vyznání, denní dobu a pozici Uranu vůči Ió chováte jako pizda. Dotyčný Karen obvykle vyřvává a plive jedy, odmítá dodržovat pravidla a myslí si, že má právo na cokoli, především obtěžovat v menší míře veřejnost, ve větší zaměstnance obchodů a služeb (protože zaměstnanci je na rozdíl od veřejnosti nemůžou poslat do míst, kam slunce svítí jen při análním opalování). Jsou hodiny a hodiny nahrávek takových Karen, jen já naživo donedávna žádnou nepotkala, protože COVID, neCOVID, dokonavý vid, nedokonavý vid, mezi lidi moc nechodím. Minimálně ne do obvyklých přirozených prostředí divokých Karen. Jenže právě COVID zvýraznil karenství nejen v USA, kde se tím proslavili, když Karen mají i za prezidenta, ale i tady. A dva divocí Karen mi zkřížili cestu. 

V obou případech šlo o totéž. Před vstupem do supermarketu stál zaměstnanec (myslím, že v obou případech dokonce ten samý) a kontroloval, aby dovnitř vcházeli lidi jen s vozíkem nebo košíkem. Aby uhlídali maximální počet. Košíky šly na dračku, protože kvůli dvěma rohlíkům většinou nechcete drandit tankem, zato vozíků byly k dispozici stále desítky. Kdo tedy chtěl, dovnitř se fakt bez problémů mohl dostat. Teda až na dědka 1 a o necelý týden později dědka 2. V obou případech se pokusili procpat s prázdnýma rukama, a když je zaměstnanec zastavil, stoupli si mu do xichtu a prskali věty jako "A proč?!" "Já tam nechci s košíkem!" "JÁ NECHCI VOZÍK! JÁ CHCI DOVNITŘ TAKHLE!" Prostě způsoby vyloženě horních deseti... korun. Za ten blbej vozík. 

zdroj

Přitom je hned několik důvodů, proč... se vůbec ptát proč. A ne jen, že jsou vám tři a proč se ptáte pořád. Předně - nešlo o roušku, mytí rukou nebo jakýkoli jiný úkon každodenní hygieny či ohleduplnosti, s čímž má tolik lidí taky problém. Vážně, je překvapivý, kdo všechno se nikdy nenaučil mýt ruce a kdo si je dokonce přestal mýt z "principu". Jenom moc nevím, v čem má ten princip spočívat. Předvedu viru, jaké jsem prase? Asi? Radši ani nechci vědět, jestli si alespoň utíraj zadek. Tady šlo o docela normální věc pro nákup. Nikdo nechtěl nic navíc. Nikdo nechtěl, ať stojí ve frontě, fronta tam nebyla. Jen ať si na nákup vezmou nákupní košík. Ale to je zřejmě nesnesitelný útlak. Jen doufám, že tyhle principály nenapadne, jak stejný útlak je požadavek nosit do prodejny kalhoty. Jejich zadky, natož předky, třeba i s potomky, fakt vidět nepotřebuju. 

Dál, proč se o tom oni a vůbec kdokoli, kdo se o nějakém opatření nebo pravidlu hádá s ochrankou, prodavačkou nebo uklízečkou, hádá s ochrankou, prodavačkou nebo uklízečkou, když to nevymysleli a nezavedli? Vážně si někdo myslí, že si vyřve výjimku u posledního článku obchodního potravního řetězce? To je jako řvát na ceduli se zákazem vstupu, že chcete projít zrovna tudy. I kdyby vám uměla odpovědět, co jako ona s tím? Vyvolá vám ministra s povolenkou? Navíc tohle opatření není mimo a za hádky nestojí. V nákupu nikomu nebrání a je příjemné mít kolem míň lidí. Jenom by měly prodejny s úzkými uličkami víc myslet, například jedno nejmenované Penny, to by byla kvůli prostoru vozíková přetlačovaná, i kdybychom tam byli jenom tři. A půl.

A další důvod nepochopitelnosti podobných Karen je, že ze sebe dobrovolně a zbytečně dělají hovada. Teda pardón, jsem nechtěla urazit hospodářský dobytek ani ovády. Vážně, kdo vás, vy dva dědkové, vychovával? I kdyby všechny námitky měly hlavu a patu, a to na místě, kde obvykle hlava a pata bývá, proč to nevyjádřit slušně? Proč je nutný řvát, nadávat a hrát si na vzteklý batole? Nedojde vám, jak jste trapní? Někdy je těžký udržet nervy na uzdě, ale obzvláště v případě, kdy už za sebou někdo má nějakých 60 let, a obzvláště v případě, kdy to vlastně vůbec těžký není, by snad dotyčný měl chápat, že když bude dost dlouho do někoho rejt, nevyslouží si výhru a ústup protistrany, ale eventuálně ťafku. A bude rád, když jen jednu. Fakt, bojovat za svobodu být bezohledným blbcem není hrdinství.

Přitom to byl ještě mírný případ, kdy se znuděný důchodce přišel pohádat, že něco ne a ne a nechce. Jsou jiná individua, co už z principu odmítají jakákoli preventivní opatření, i když znamenají jen nešmatlat na všechno a všechny a schovat na chvíli xicht, a žít před pár stoletími, sborově za tím nejhlasitějším naskáčou do morové jámy, jenom aby předvedli, jak myslí sami za sebe. Ti jsou horší. Ohrožují ostatní ne co do nervů jako tihle Karen, ale co do zdraví. Nejde přitom o zdraví přímo jejich, kdyby se nemoc vzduchem nešířila a neroznášeli by ji klidně i bezpříznakoví přenašeči, nikomu nebude zatěžko je v tý jámě nechat. Jenže teď do ní můžou poslat svoje širé okolí a sami nemít ani tu "chřipičku", jakou se často ohání. 

Ono nakonec ve výsledku nejde ani o COVID, chřipku a tak dál. Ale o ten zmíněný princip. Kdy jsou lidi, co se radši pohádaj, vymění si sliny jak při francouzáku, zabijou desítky minut nadáváním a recitováním nesmyslů z facebooku a nakonec stejně prohrajou, jenom aby nemuseli hnout prstem. Protože hnout prstem je příliš namáhavé na to, že by to bylo pro jiné. Vždyť je to hloupý.