Pascal Endgam - Patrioti

Originální název: Patrioterna
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2019

Další z e-publikací, které mi do členského účtu daroval Dobrovský, je konečně něco, co jsem si doopravdy užila, co žánrově docela spadá mezi mé zájmy a co mohu doporučit. Pokud tedy budete u čtení přemýšlet nad širšími spojitostmi a nehodláte vymýšlet pomalu hitlerovské proslovy jako Carl.

Na začátku sledujeme osudy několika zdánlivě nesouvisejících lidí. Švédské novinářky Madelaine, Ibrahima a jeho rodiny, která se do Švédska přestěhovala v osmdesátých letech, Švéda Augusta žijícího v Jižní Americe a zmíněného Carla, Fredricka a Nilse, trojice přesvědčené, že za všechny neúspěchy jejich života, ať již je to smrt manželky na rakovinu, neschopnost dokončit školu, nebo neúspěch v podnikání, můžou přistěhovalci, kteří podle nich zcela rozvrátili Švédsko, zatímco média prý pouští do éteru pouze propagandu, a tak je nutné okamžitě zakročit vyhlášením soukromé války. Zdá se, že jde o zcela odlišné osudy a minimálně Augustův že s ostatními nijak nesouvisí. Ale brzy se v děsivém sledu událostí všechny protnou.

Carlova skupina zabije první z novinářů, kteří píší články o přistěhovalectví a sociální politice. Mají seznam, kde je jich ještě velká spousta, a to politiků, novinářů i obyčejných lidí, protože kdo má odlišný názor, je dle Carla vlastizrádce. Švédskem se tak rozlévá na jednu stranu strach, na druhou se tímto činem cítí posíleny neonacistické kruhy, a tak se množí i útoky na menšiny. Následují další vraždy, zdá se, že jim vše perfektně vychází. Že jsou skvěle připraveni. Začnou si myslet, že je potají oslavuje celá země, utvrzovat se ve zvrácených názorech a plánovat větší a větší akce. Které však nevyjdou tak docela podle plánů, když se do nich nečekaně připlete jistý August. Ctižádostivá a poněkud chladná Madelaine se této situace zatím snaží využít pro svůj kariérní postup, jenže i ona narazí na nečekané překážky způsobené nerozvážným románkem s nadřízeným, vydíráním a i vlastní ideologií, když se jí do cesty připlete Carl, který ji radikalizuje, a věci se jí vymknou z rukou. 

Ibrahim zase nechtěl nic, než v klidu žít v zemi, již začal považovat za svůj domov, a sledovat svou dceru odpromovat na právech. Jenže i jeho plány se zhatily, když si jen kvůli jeho původu Carl vyhlédl jeho rodinu. Stejný sen měl i August, bývalý elitní voják, který se chystal opustit práci pro gangy v Jižní Americe a založit rodinu, jenže ideologicky rozdmýchávaná nenávist, jiná než ve Švédsku, ovšem přesto stejná, ho dohnala zpátky domů do náruče dávné lásky, která se ocitla na Carlově seznamu a má se stát obětí v jeho závěrečném velkolepém aktu. Životy všech tak náhle visí na tenoučkém vlásku. 

Mně se tato kniha líbila z obou pohledů. Líbila se mi příběhově. Začínala trochu rozházeně a čtenáři se místy zdálo, že snad bude sledovat nezávislé osudy několika lidí, v nichž se moc nestane. Ale pak přišly náznaky, jak by se asi mohly propojit, stupňovala se vážnost situace a se začátkem každé nové kapitoly čtenář hádal, jestli už to bude teď a tak, jak se mu zdá, nebo přijde ještě jiný, horší zvrat. Také, čím dál jsme se dostávali, Carl a jeho skupina jednali násilněji, a tak nebylo málo napínavých momentů. Rovněž i nemálo momentů, kdy jejich oběti nevyvázly, protože ač to může frustrovat, bylo to tak velmi reálné. A samozřejmě se mi nejvíc líbila závěrečná akční scéna na trajektu, kde stanul August proti teroristům se sálem plným rukojmích. To bylo jako vystřižené z Johna Wicka nebo American Assassin a vážně jsem si ji užívala. I když opět konec trochu frustroval, protože se nekonal žádný šťastný odjezd do západu slunce - jen kvůli tomu, že jim chyběla poslední informace a nikoho nenapadlo, jak krásná Madelaine, která má všechno, je ve skutečnosti bláznivej nácek.

Což velmi dobře ukazovalo nebezpečí radikálních cvoků - o čemž byl druhý, dobře napsaný pohled. Ukázka radikalizace obou stran, víc zaměřená na neonacistickou. Na jednu stranu se kniha dotkla toho, že rasismus a xenofobie je sebenaplňující proroctví, na druhou toho, že mnoho takových Carlů objektivně nemá k nenávisti žádný důvod, ale ve chvíli, kdy najdou "nepřítele", shodí na něj své neúspěchy, podlehnou narcistickým tendencím, zavrhnou, že jsou to oni, kdo mohl sejít z cesty, a přesvědčí sami sebe, že probíhá válka, od čehož je k vraždění kousek. Carl to předvedl perfektně. Sice to přímo nikdo neprohlásil, ale během čtení z jeho pohledu vyplývalo, jak přehnané představy o sobě má, jak je mimo realitu (nepochopený génius, na jehož divné podniky měly připadnout všechny zdroje, ale vláda se je "radši rozhodla dát imigrantům"). Nebo pokrytectví jeho údajného vlastenectví, když v jeho představách zachraňoval švédské ženy před násilím a nesvobodou, zatímco si plánoval, jak přiměje krásnou východoevropanku si ho vzít, porodit mu dokonalé děti a přísahat, že se nikdy neuvidí se svou podřadnou rodinou. Nebo naprosto absurdní způsob, jak na svou stranu dotáhl Nilse, když i nevyléčitelnou nemoc shodí na vybraného nepřítele. 

Tehdy začali jasný smysl dávat i Ibrahim a August, protože právě z nich měly být tváře představující nesmyslné oběti, které neměly se skutečným problémem kulturní kolize ve Švédsku ani s Carlem nic společného, žádná ideologie, žádná konspirace je nezajímala, ale "slovutného bojovníka za švédskou kulturu" zase nezajímala jejich touha žít. 

To, co mě na knize zaujalo nejvíc, však bylo ještě něco jiného. Byla totiž skutečná pro každého. Jde sice mávnout rukou s tím, že je to fiktivní příběh a vychází ze Švédska, které nám může být ukradené, ale Carlovy argumenty, nenávistná provolávání, deziluze, údajná propaganda, které na stránkách líčil, jde číst dnes a denně v komentářích mnoha z každé země. Takoví lidé jsou reální, bez ohledu na to, zda je reálné to, proti čemu si myslí, že bojují. Až se nakonec stanou největší hrozbou pod rouškou vlastenectví sami. 

Mé hodnocení: