30. 4. 2021

Stephen Clarke - Tak pravil hlemýžď

Originální název: Talk to the Snail
Rok vydání: 2006
Rok vydání v ČR: 2011

Tato kniha je od autora známé knižní série Merde o francouzských dobrodružstvích britského podnikavce, z níž jsem tu už některé díly uvedla, a týká se jí, ale přesto to není další z dílů. Je to spíš útlý soupis postřehů o kultuře a životě ve Francii, který klidně zvládnete za jedno odpoledne a dobře se u toho budete bavit.

Kniha je koncipovaná trochu jako průvodce francouzskou kulturou a rozdělená na jedenáct kapitol pojatých jako jedenáct přikázání pro život nebo i jen pobyt ve Francii. Je to Cokoliž činíš, chybovati budeš (pokud nejsi zdejší) o neomylnost Francouzů. Neposkvrníš se prací popisující sklon k redukci pracovní doby, neustálému stávkování a pracovní (ne)ochotě. Svůj pokrm bezstarostně jísti budeš o proslulé francouzské kuchyni, ale také specifickým zvykům při stolování. O své choroby pečovati budeš o specifikách lékařské péče a pojištění. Jazykem vezdejším mluviti budeš o záludnostech francouzštiny, postoji k angličtině a vývoji řeči v moderní době. Nezazpíváš (a když, tak falešně) o nevalném mínění autora o francouzské populární hudbě. Neobtěžkáš se znalostí čehokoli o přístupu běžného Francouze k řešení problémů či rozšiřování obzorů. Ignoruj přání bližního svého o chování nejen na silnici. Nepožádáš číšníka svého o chování v restauracích a kavárnách. Zdvořile hovořiti budeš (i když je nutno někoho urazit) o specificích různých společenských situací. A Miluji tě napořád říkati budeš o pěstování vztahů.

Sice vzhledem k datu vydání v mnoha místech nemusí jít o úplně aktuální trendy, protože kultura i zvyky se přece jen mění, nicméně mnohé stále nepochybně zůstává a je popsáno velmi dobře. Jen se to nesmí brát doslova a vážně. Tato kniha je především pořád humorná, takže využívá to, co autor sám zažil a s čím se setkal, a nebojí se to prolínat se známými stereotypy, z nichž si utahuje. Stejně jako si utahuje z Britů, které v jednotlivých kapitolách staví jako protipól (autor je Brit, takže srovnává především se známou kulturou a ne s celým zbytkem Evropy, natož světa). Někdy to proto může vyznít až urážlivě, ale pořád jde poznat, že jde o nadsázku, různé popsané situace jsou zjevně přetažené do absurdna, aby pobavily, což Clarke umí docela dobře a je to typické pro celou sérii Merde.

Proč by ale měl někoho zajímat pohled Brita na život ve Francii? Jednak to není jen srovnávání, primárně je to pořád popis, jak to tam chodí, a jednak v mnoha bodech můžete najít i jiné národy. Alespoň já se docela bavila, když jsem v mnohých přikázáních našla chování mnohých úředníků, snobů, kritiků a jiných typů i z našich krajin. Ono celkově mi přišlo, že průměrný Francouz se podle zdejšího popisu liší od průměrného Čecha ve velkém množství detailů, ale v celku si není moc co vyčítat. 

A bonus pro toho, kdo umí francouzsky, každé přikázání má i slovníček frází, jaké se pro daný obor může hodit naučit pro jednání třeba s číšníkem nebo milenkou. Samozřejmě rovněž se značnou dávkou ironie, jako třeba "Nikdy jsem si nezaváděl čípek. Jak se to dělá?", "Kde je nejbližší jaderná elektrárna?", "Z filmů mám nejradši Terminátora 2" nebo "Drž hubu". No ale kdo ví, třeba se vám to někdy bude hodit.

Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat