Světlana Glaserová - Kdopak by se šmejdů bál?

Originální název: Kdopak by se šmejdů bál?
Rok vydání: 2015

Tato útlá knížečka není nejprudčeji aktuální s ohledem na datum vydání a na dobu, kterou popisuje, protože se od té doby sem tam něco v legislativě pohnulo, ale je velice aktuální co do obecné zprávy, aby lidé četli, co podepisují, ověřovali, komu co podepisují, a nebáli se bránit, i když to vypadá zle a i když třeba vítězství nakonec dosáhnout nemůžou. 

Autorka vypráví vlastní příběh započatý tím, že v roce 2009 podepsala s realitní kanceláří Prolux smlouvu o poskytování realitních služeb. Netušila, že tato realitní kancelář se živí nikoli prodejem nemovitostí, ale tím, že nedělá nic, a když klient nemovitost prodá jinak, soudí z něj vysokou odměnu, protože do složité smlouvy, kterou nenechá klientovi prostudovat, zakomponovala různá velice "výhodná" ustanovení. Takových, kdo jí padli za oběť, bylo mnoho, jenže autorka se nedala a rozhodla se o svá práva brát. Začala se bránit, začala shánět informace, odkrývala, jaká síť podvodníků a obětí se za touto kauzou schovává, setřásala plášť naivního laika při ponořování hlouběji do problematiky realitního trhu a podvodů a odtud už byl jen krůček k pořádné horské dráze.

Za samostudia práv začala řešit vlastní spory s touto kanceláří a zároveň pomáhat ostatním napáleným. Začala se angažovat ve snaze o změnu předpisů týkajících se rozhodčích doložek, provádění exekucí, ochrany spotřebitele. Založila občanské sdružení, pořádala demonstrace, obracela se na všechny myslitelné veřejné činitele a úřady. A ač zdaleka ne vždy úspěšně, zdaleka ne vždy vůbec mohla být úspěšná, alespoň některým se pomoct podařilo. I k nějakým změnám státní aparát přitlačila. Takže nejde o ohromné vyvrcholení s vítězoslavným pokřikem, protože narazila nejen na úskalí složitosti prosazování systémových řešení a téměř marnosti boje s konkrétními podvodníky, nýbrž rovněž na nástrahy politiky a justice, kde je opravdu těžké se vyznat a něčeho dosáhnout, ovšem tento příběh pořád ukazuje, že bojovat má smysl. Však jak sama zjistila, "zloduši" jsou mezi podnikavci, politiky, soudci, policisty a vlastně všude, nicméně také jsou tam slušní lidé, kteří chtějí svou práci udělat dobře a postiženým pomoct. 

Pro mě má k tomu tato kniha i další rovinu, neboť ji nečtu jako laik, zato jako nemajitel nemovitosti, takže spíš než sžít se s "hlavní postavou" trpící hrozbou ztráty peněz a třeba i domu, snažící se proplout džunglí justice, si dokážu popisované události dobře představit z pohledu znění zákonů a frustrace těch, v čí neprospěch jsou psány, nebo někdy jen vykládány. Trochu jsem se proto i bála, že bude kniha nesrozumitelná pro nezasvěcené, ale vůbec není. Příběh s bojem s realitními a obdobnými šmejdy napsala dost přehledně, srozumitelně, zajímavě, čtenář se v něm neztratí, bude ho bavit, a pokud o této aféře nic nezachytil v minulosti z médií, neboť medializovaná díky autorčiným snahám byla nemálo, i tak si udělá jasný obrázek. Zkrátka autorka píše dobře. Vlastně do vět sepsala to, co původně sepsal život, nic není jen neuvěřitelný výmysl, lze jen zírat, co všechno se může obyčejnému člověku přihodit, pokud má jednou velkou smůlu a nechce se dát.

Ještě před pár lety bych si proto neměla vůbec na co stěžovat. Akorát teď jsem si s více zkušenostmi všimla, že se sem tam objeví chybný termín, trochu pomotání právních záležitostí a s tím trochu i pomotání vyznění popisovaného problému. Naprosto chápu, že laika to nezarazí a ani autorka není odborník, jenom se pak na pár místech kvůli tomu zbytečně pozastavuje nad věcmi, které vlastně mají vysvětlení a u nichž to ve skutečnosti mohlo být maličko jinak, než to zní. 

Třeba vyprávění, jak byl platební rozkaz zamítnut - platební rozkaz se nezamítá, podáním odporu se ruší a následuje klasické řízení, kde se může zamítnout leda žaloba, protože platební rozkaz skutečně není "vlastně taková žaloba", jak tvrdí. Spíš "vlastně takový rozsudek". Hřímání "copak se nekalá obchodní praktika nerovná podvod"? Ne, občanskoprávní a trestněprávní oblast nejde směšovat. Ani advokátní komora není "takový zájmový spolek", ale samospráva vykonávající dohled nad celým odvětvím. Nebo ztráta peněz poté, co byly uloženy do "advokátní úschovy" u zaměstnance podvodné realitní kanceláře? Advokátní úschovu smí provozovat jen advokát a advokát smí být zaměstnaný leda v advokátní kanceláři. Nebo jásot, že odvolací soud potvrdil rozsudek dokonce bez možnosti odvolání - řádný opravný prostředek, tedy odvolání, proti rozhodnutí odvolacího soudu nikdy není možný. A nebo případ smutný kvůli hloupé chybě, tedy údiv, že pro osvobození od poplatků nestačilo říct, že jsem invalidní důchodce, a hřímat, že protistrana jsou šmejdi. Musí se doložit, že kromě nízkého příjmu není ani žádný další majetek, skrz který by poplatek mohl být uhrazen. Nevyčítám těm lidem ani autorce nevědomost, je těžké někde tohle zjistit, když se do sporu vrhnou sami. Jen jsem na to chtěla upozornit, protože ač na mnoha místech se text do podvodníků a některých justičních a policejních složek obouvá oprávněně, někdy jim připisuje trošku nefér. 

A taky na to, ať vážně všechno nejdřív pořádně pročtete. Nebo to předáte nezávislému právníkovi. Však jsem tu knížku sotva dočetla a na stole mi přistála ke kontrole smlouva s realitním makléřem, o níž by se mohl vést taky hezký spor, kdyby zůstala, jak byla.

Mé hodnocení: