Marcin Batylda - Zaklínač a jeho svět

Originální název: The World of the Witcher
Rok vydání: 2015
Český překlad: 2015

Ságu Zaklínače mám z větší části za sebou jako audioknihy. Ale taky jsem měla ve čtvrtek třicáté narozeniny a dostala jsem tento průvodce světem Zaklínače, což je naprosto perfektní dárek. Já samozřejmě ráda fantastické příběhy, ale ty pro mě naprosto blednou vedle encyklopedií a pojednání o světech, v nichž se tyto příběhy odehrávají. Což můžete poznat i z mých blogů o světě Harryho Pottera a Písně ledu a ohně. A právě o tom je i tento průvodce (nejen) herním světem, pro nehráče jako já vlastně i tím knižním.

Kniha je pojata jako sbírka barda Marigolda ze ságy a je rozdělená na pět kapitol. První je Svět a jeho obyvatelé, vyprávění zlatého draka Villentretenmertha o historii zaklínačského světa, tedy střetech starších ras s lidmi, budování království na jihu a severu, válkách severu s Nilfgaardem a tak i o důvodech současné výbušné situace na kontinentu. K tomu přidává zeměpis kontinentu tak, jak ho proletěl a stihl vidět, a popis obyvatel kontinentu, lidí, trpaslíků, elfů a dryád. Druhou kapitolu Zaklínači vypráví starý zaklínač Vesemir a shrnuje v ní, proč a kde se zaklínači vzali, stejně jako kde se vzala monstra, s nimiž bojují, jak probíhá jejich rekrutování a výcvik, co obnáší jejich práce, i jaká byla jejich historie včetně všeho, co je dovedlo na okraj vymření.

Třetí kapitoly, Magie a náboženství na kontinentu, se chopila čarodějka Yennefer. Vysvětluje, co je magie, jak funguje, kdo a jak se jí může učit, jak se vyvíjí, a chopila se i popisu náboženství, kde shrnuje nejznámější kulty kontinentu jako Melitelé, Kreve, druidy, náboženství na Skellige, proroka Lebedu, Věčný oheň a věnuje se zajímavému pohledu na vztah magie a náboženství. Čtvrtou kapitolu Stvůry severních království přejal samozřejmě Geralt. Popisuje několik skupin monster, jejich zástupce, jejich původ, znaky, chování a způsoby likvidace. Nebo pomoci, pokud se jedná o stvoření, jež zaklínači nemají primárně zabíjet. A poslední kapitola, Příběh Geralta z Rivie, je z pera samotného Marigolda. Ve stručnosti pokrývá zážitky Geralta, jeho společníků a hlavně Ciri ze ságy. Ačkoli jeho typickým způsobem, tedy se značnou uměleckou licencí, kdy si rád přibarvuje hlavně názory okolí na svou osobu a své vlastní skutky. 

Každá kapitola se tedy kromě svého zaměření vyznačuje i specifickým stylem svého "autora". Marigold se snaží o umělecké podání, Vesemir a Geralt se neštítí přímosti, nadávání a suchého humoru, Villentretenmerth známý jako Tři Kavky vše pojal neutrálně, s upřímným zvědavým zájmem o fakta hemžení hluboko pod jeho dračími křídly. K tomu díky své dlouhověkosti a nepříslušnosti k žádné z popisovaných ras podává nejupřímnější pohled o nejkontroverznějších, nejsmutnějších a nejstarších tématech. U Yennefer zase nelze přehlédnout zaujatost, má zjevně kladný vztah k magii a čarodějkám, její až akademické pojednání o magii bylo nesmírně zajímavé, vedle toho nevalné mínění o mnoha čarodějích a není fanoušek náboženství. 

Nesmírně zajímavé ale bylo samozřejmě všechno, všechno bylo poutavé, na správných místech oživené humorem, třeba i jen neostýchavým zhodnocením tématu, vložením úryvků z prací jiných postav, nedokážu si vybrat svou oblíbenou část. Zda bestiář, historie, magie, zeměpis, v tom se vyžívám. Najednou tomu světu opravdu rozumím, můžu hlavní ságu vnímat úplně jinak. Nebo zda Geraltův příběh, jenž se dá nazvat hodně zkráceným převyprávěním ságy. Ten se mi líbí i proto, že zatímco ságu mám rozposlouchanou už víc než rok, jsem u předposlední knížky a nehrnu se do dokončení, prostřednictvím "Marigolda" si můžu velmi snadno udržet přehled, co se dělo, a hlavně chápat všechny souvislosti, o co že má jít, co znamenají všechny prapodivné události, především později při skákání časem a prostorem, což mě kvůli mému pomalému postupu v sáze hrozně mátlo. Vlastně se mi takto, díky stručnému shrnutí v průvodci, příběh zalíbil o něco víc, všechno v něm už dává smysl. A nejen příběh, vidět reálie Zaklínačského světa takto rozebrané znamená i dobře si všimnout inspirace a původu mnohých míst a bytostí v reálném světě nebo jiných mytologiích.

Jediné, co se dá knize vytknout, je její krátkost. Má necelých 200 stran plných nádherných ilustrací. Někdy je celá dvojstrana jen obrázek, všechny ostatní jsou klasičtí grafičtí průvodci, tedy všude obrázky, mezi nimi text. Na což si nestěžuji ani v nejmenším, ale znamená to, že se všechno, nejen Geraltův příběh, probere docela v krátkosti. Třeba v kapitole stvůr je jen několik vybraných, popisy království a regionů jsou taky docela krátké, v popředí je tu stručnost, jež má čtenáři umožnit do světa vstoupit pro něj pochopitelně, jenže na ponoření nezbývá čas. Je to opravdu perfektní kus. Doporučuji všem, kteří se o Zaklínače zajímají. Ale mou touhu poznávat světy z mé knihovny to spíš rozdmýchalo než naplnilo. Mít lepší počítač, tak si teď snad kvůli tomu seženu i hru.

Mé hodnocení: