Originální název: The Story of Religion
Rok vydání: 2016
Český překlad: 2018
Tedy asi český překlad 2018, kniha se nemůže rozhodnout, uvádí taky 2017 vedle jiných překlepů v základních informacích (což u Omegy není výjimka), a jak asi vidíte z mého kousavého začátku, nejsem vůbec, ale vůbec potěšená. Jedinou útěchou je, že jsem ji pořídila v akci 1+7 a nebyla to ta jediná placená. Protože o Příběh náboženství se prakticky nejedná a Přehledná historie hlavních světových vyznání, což je podtitul, je to jen stěží.
K tomu stručně zmiňuje důležité osoby těchto náboženství, jak mýtické nebo sporné náboženské vůdce, tak doložené zakladatele, panovníky, reformisty, postavy, které stály za vznikem různých odnoží, nebo významné zastánce, a v krátkosti i jejich život. A docela vhodně se ke konci každé kapitoly zamýšlí nad možnou budoucností daného směru. Vše doplněné o ilustrace, fotografie, mapy. Hlavně mapy, na nichž ukazuje vývoj směrů, říší, cestování zmíněných postav, oceňuji. Nicméně je to... slátanina.
Popírá vlastní prohlášení na přebalu. Nabízí "Objevte fascinující příběhy judaismu, křesťanství, islámu, hinduismu, buddhismu a sikhismu, stejně jako to, jak zapadají do dnešního moderního světa." Jak zapadají do dnešního světa nebo sdělení jejich příběhu přitom vůbec neřeší. Chlubí se některými z údajně rozebíraných témat, ale ve skutečnosti se jimi nezabývá. Třeba hlásá, že rozebírá holokaust, u kterého akorát zmíní, že proběhl. Hnutí Hare Krišna, kde uvede, že vzniklo a existuje. Rozkol mezi šíitskými a sunnitskými muslimy, u něhož zmíní, že k němu došlo, a pak sem tam řekne, jestli teď píše o šíítech nebo sunnitech. To přece není rozebírání tématu. Což by však ještě nebylo to nejhorší.
Nejhorší jsou dva problémy. Prvním faktické chyby, neověřitelné informace, prezentování čehokoli bez dodatku, jestli se jedná o mýtus, doloženou skutečnost nebo sporný názor. U náboženství bez zmapovaného původu třeba používá pro jeho začátek pouze mýty z jejich posvátných knih. Aniž by upozornil na nepodloženost, vyvrácení jejich značné části, nebo že i velká část věřících je bere jen jako pohádku a podobenství. Nemůžeme tak mluvit o příběhu vzniku daného náboženství, ale o plácání magie. Tedy se vůbec nevěnuje skutečné historii, možným důvodům a inspiracím pro vznik většiny z uvedených náboženství. I v pozdější, už dobře zmapované historii, pak klidně uvádí události nepravdivě. Nebo zmiňuje jako skutečnou historii senzační skandály, které se ve skutečnosti odehrály úplně jinak nebo se zcela vymyslely dodatečně. Aniž by na to upozornil. Mytologii uvádí prakticky jako realitu. A vedle toho občas odkazuje na neexistující vysvětlivky - u křesťanství několikrát do textu přidal číslovaný odkaz na... poznámku nebo vysvětlivku, která nikde v knize není.
Druhým velkým problémem je, že od knihy s názvem Příběh náboženství s podtitulem Přehledná historie čekáte přehledný příběh o tom, jak se náboženství vyvíjelo a jaká byla situace v různých historických obdobích. Příběh. Ne dějepisné mezníky v kulometném, nepřehledném sledu, zaměřené do úzkého pohledu na tu jedinou věc, která je teď předmětem kapitoly nebo podkapitoly, zcela izolované od ostatních vlivů a dějů ve zbytku světa. Žádný ucelený obraz, žádné propojení, jen chaos.
Nejvíc ze všeho je to stručný popis historie věřících a jak, kam a pod jakými jmény se všude jejich přesvědčení dostalo. Vlastně jen jednou větou popíše, o co v daném náboženství jde, ale fakticky se o něj nezajímá. Jen o historická data. Což by bylo v pořádku, když to má být historie a ne "obsah" náboženství, kdyby ta data pojal dobře. To se nestalo. Paradoxně třeba rovnou ignoruje historická data v raných obdobích a vybírá jen zajímavé pohádky. O trošku víc vysvětluje u na západě méně známých náboženství, ale pořád jen zanedbatelně.
Nejlépe tuto knihu charakterizuje dojem učebnice pro základku, kde do žáčka chtějí nahustit hodně dat a žádné souvislosti. Jednotlivé události na sebe v Hawkinsonově podání navazují jen časově. Vůbec se nezabývá vlivem té minulé na tu budoucí. Kontextem Když mluví o tom, jak se odtrhávaly od hlavního náboženství jiné směry, objevovaly se reformy a hnutí, řekne jen, že se to stalo a někdy poskytne krátkou charakteristiku, v čem trochu spočívala odlišnost. Vůbec ho nezajímá, o co jim šlo, proč chtěli změnu tak moc, že jim původní církev nestačila. I mezinárodní vlivy na dané náboženství nebo zbytek světa jen přeletí méně než povrchně, jako že ano, měli i sousedy, těm se to ne/líbilo, tehdy a tehdy s nimi bojovali, protože v minulosti se bojovalo, stačí. Někdy s výraznými chybami.
Všechno je hrozně stručné a izolované. Tato skupina se rozhodla, že něco chce/nechce, pak se stalo tohle. Tato říše se rozpadla tohoto roku a tohoto jiného roku tento člověk založil království ve zhruba podobné oblasti. Jako kdyby se prostě rozpadla říše, nastalo vzduchoprázdno, někdo se zvedl a proč si nepostavit království třeba tady. A když už zmíní souvislosti, záminku či třecí plochu, často vybere ze všech nahromaděných problémů doby a území úplnou blbost, marginálii, která vůbec neobsahuje skutečný problém, nebo nepřesnou či vymyšlenou senzaci, jež se na ně nabalila jen proto, jak šíleně zní, a ignoruje komplexnost celé situace. Například ne, povstání v Indii proti Britům se fakt neodehrálo jen pro pověst, jak jim mažou kulky tukem z posvátných/nečistých zvířat. To je jak tvrdit, jak Husité začali válčit jen proto, že jim v kostele nechtěli nalít víno. Jak může vystudovaný historik a autor ve věcech dějin a sociálních otázek tak mizerně představit dějiny a sociální otázky?
K tomu nikde neuvádí žádné zdroje, takže kromě pár informací z náboženských knih nemám ani tušení, kde ty kecy sebral. Na tak vzdělaného autora je to prachmizerná kniha.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat