Stephen King - Svědectví

Originální název: The Stand
Rok vydání: 1978
Český překlad: 1995
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Fíha, konečně jsem přečetla tenhle opus, tedy dokonce delší vydání už tak dlouhého opusu, což mi trvalo dlouho, protože i když jsem se začetla a nechtěla ho odložit, nešlo to na jeden zátah. To asi nikdo s 1300 stranami neudělá, odložit jsem ho musela. A potom mi zase vždycky pár dní trvalo se přimět ho zvednout. Navíc se nádherně hodí k současné situaci (jen doufám, že ve válce připravené po pandemii nebude strana záporáka vyřešena jako tady). Ano, je to ta kniha, kde většinu světa vyhladí pandemie vyšlechtěné chřipky a kde se z toho skoro nikdo nepoučí, protože se začne chystat válka.

Nebo o tom byla první část knihy. Ve vojenském komplexu, kde se vyvíjely nebezpečné viry, došlo k úniku, jeden ze zaměstnanců stačil zmizet dřív, než se komplex uzavřel, ze západního pobřeží USA dojel až do Texasu, a tam s celou svou rodinou zemřel. Nikdo netušil, že ho zabila vysoce nakažlivá a téměř skoro vždy smrtelná infekce, nedalo se tudíž zabránit tomu, aby se během pár dní, maximálně týdnů rozlezla po celém USA (naznačeno je, že po světě ale postavy v knize jsou "obyčejní lidé" s omezenými informacemi). Začalo to jako nachlazení, pak jako chřipka a do pár dnů, později už hodin umíraly masy. Nedalo se nic dělat. Vir mutoval rychleji než se dalo připravit očkování. Zasaženým nebylo pomoci. Hromadně umírali ve svých domovech, zaměstnáních, na ulici, v autech, která na všech silnicích způsobila hromadné a věčné zácpy. Jen velmi málo jedinců bylo imunních.

Právě je kniha sleduje, popisuje jejich cestu od každodenního života a jejich specifických problémů ke snaze najít cestu k přežití v novém světovém uspořádání, a pomalu je rozděluje do dvou táborů. Jedni, jako hluchoněmý Nick, opožděný Tom, těhotná Fran, Stu, na němž se snažila armáda vyzkoumat, proč ho virus nezasahuje, Larry, který se z toho, kdo jenom bere, musí naučit být tím, kdo obětuje, později sociolog Glen, Ralph a mnoho dalších, mají sny o přestárlé matce Abagail, k níž mají na východě zamířit, aby se mohli postavit něčemu děsivému na západě. A druzí, jako kriminálník Lloyd, pyroman Popelák, a i ne zrovna nebezpeční lidé, ale ti, kteří podlehli strachu nebo slibům děsivého, nadpřirozeného Randalla Flagga, se zase shromažďují v Las Vegas, kde mnohem rychleji než jejich východní "sousedé" dají dohromady pořádek, za určitou ošklivou cenu, a také začnou zbrojit s domněnkou, že musí mít připravený celý arzenál na "obranu".  A pak jsou tam lidé dlouho někde mezi, jako Nadine, již si Flagg kdysi vyvolil a ona bojuje se svou rozpolceností, zda mu podlehnout, a Harold, incel, jemuž stačí jen malé postrčení, aby padl na jednu ze stran tak, že už mu není pomoci. 

Tam začíná druhá část knihy, kde je pandemie už jen okolnost, jaká postavy přivedla na jejich místo. Okolnost, kvůli níž bojují se zdroji, zacpanými silnicemi a můžou snadno narazit na mrtvolu. Okolnost pro rozdělení rolí. Už nejde o boj proti nemoci, ale o souboj dobra zosobněného v matce Abagail, Bohu nebo čemkoli, co drží ruku nad nimi, a temnoty, ďábelskosti a totálního vyhlazení zosobněných ve Flaggovi a jeho pomocnících. Nicméně, pořád ho vedou jen lidé. A ty je vždycky těžké odhadnout.

Tato kniha na mě rozhodně hodně zapůsobila. Pustila jsem si po ní minisérii z roku 2020, kde je všechno asi natolik zjednodušené, jak jsem zvládla popsat (a část celkem mimo), mám v plánu i starší minisérii, protože v ní mého oblíbeného Stua hraje můj oblíbený Gary Sinise. Ale i bez ní by ve mě zanechala hluboký otisk. Popis nezastavitelné a neskutečně smrtící pandemie zvládl King víc než působivě. Jak lidé nechtěli ničemu věřit, měli svoje teorie, navzdory tomu, že všude kolem byly důkazy pravdy, dokud se nezhroutila společnost, bylo to hodně jako COVID. A pak se začala hroutit a bylo to mnohem horší. Nikdo neměl co ztratit, nikdo neměl žádné zábrany. Pak přišla druhá "pandemie", kdy ti, kdo přežili, podstoupili další "čistku", což mě překvapilo, ale zároveň je to logické. Z přeživších umřou ti, kdo potřebují péči, jaká se jim teď už nedostává, stanou se nehody, vraždy a sebevraždy. Zkrátka ne každý se dokáže adaptovat na úplně jiný svět. A až sem to byla děsivá jízda popsaná jako skutečný, nechutně živý horor.

Jenže to nebylo všechno, protože přišla cesta skrz mnoho dalších témat i stylů. Po hororu viru a umírání mě zaujalo budování "dobré" komunity v Boulderu, stavění nové civilizace. Postupné vytváření pravidel, vypořádávání se s každodenními překážkami jako energie, úklid, zdravotnictví, lidská psychika, obavy, uplatnění a nakonec úvahy, že to všechno může spadnout zpátky, protože jak se populace města z pár desítek zvyšovala na pár tisíc, najednou se objevila potřeba dohledu nad dodržováním pořádku, nějakého arbitra, vlády, vše se komplikovalo. Vývoj společnosti zhuštěný z několika tisíciletí na několik týdnů. To, provázené Glenovými sociologickými teoriemi a ukázkami jejich aplikace v praxi, bylo dost zajímavé.

A samozřejmě napětí a děs při posílání špehů k Flaggovi, strach o život, Las Vegas ovládané pevnou diktátorskou rukou, barbarské tresty a procesy na druhé straně barikády také hrály perfektně. Na rozdíl od Boulderu, kde si snažili co nejdéle udržet mírumilovnost nových pořádků, Flagg rozjel v podstatě vojenskou misi, k níž různými způsoby zmanipuloval své zastánce. Ale ani mezi nimi to nebyly schematické zlé postavičky, jaké vykreslila minisérie. Líbilo se mi, že je King také představil, dal jim vlastní život, vlastní osobnost, umožnil čtenáři je pochopit, rozumět tomu, proč se k Flaggovi přidali a že to vůbec neznamená, že se úmyslně přidali ke zlu. A to nemluvím o Harroldovi, jehož považuji za jednu z nejlepších postav. Jeho vývoj byl perfektně realistický a jeho cesta od zoufalého incela přes neuvědomění si, jak se jeho život obrací a jak snadno se mohl stát dobrým oblíbeným klukem, dokud to uvědomění nepřišlo, jen aby zjistil, že je pozdě... vlastně to bylo docela tragické.

Akorát se vůbec nedivím, že existuje i redigované, kratší vydání. Nevím, co je z něj vypuštěno, snad hodně cestování všech "hlavních" postav do Boulderu nebo Las Vegas ve střední části. To mě nijak zvlášť nebavilo, pořád dokola jen roadtrip posetý dopravními zácpami a mrtvolami, akorát popisovaný vždy trošku jiným stylem. Nebo část o dětství a mládí matky Abagail jsem nijak nežrala. Nakonec byla jen sjednocovací figurou "strany dobra", spíš myšlenkou než opravdovou postavou, sama toho moc neudělala, nebylo nutné u ní trávit tolik času. K tomu Nadine byla jen otravná, její prohraný zápas se zlem na rozdíl od Harrolda moc dojem neudělal a šla vyškrtnout. Jako Flaggova vybraná nevěsta ve výsledku sloužila jen ke svedení Harrolda, což mohl udělat i bez ní, a plánovaného dědice se od ní taky nedočkal. Ač uznávám, její skok z okna stál za to.

A nejsem si ani jistá vyvrcholením knihy, vyvrcholením boje dobra se zlem. Hrozně se mi líbilo, když Flagg začal ztrácet půdu pod nohama, jak jeho plány nevycházely a jak jeho figurky nečekaně spíš škodily než mu sloužily, protože taková byla podstata jeho samotného a "lepší" nemohl sehnat. Nevadí mi, že strana dobra vlastně neměla na jeho poražení moc velký vliv. Nebo že nedošlo k žádnému osudovému konfliktu západu proti východu. Zhroucení království výplodu zla proto, že takové království nemůže dlouho fungovat, napsal King dobře. Ale že konečnou tečku způsobila božím prstem vybuchlá atomovka, to mi vyloženě připadalo jako "a jelikož mě to už neba, spadnul meteorit a všichni umřeli." Jako najít stanici lanovky po dokončení vyčerpávajícího výšlapu.

Mé hodnocení: