Originální název: Dial M For Merde
Rok vydání: 2008
Český překlad: 2010
Další díl ze série Merde s Britem Paulem Westem až po kolena ve francouzské kultuře v hlavní roli jsem si koupila už dávno, ale trvalo se k němu dostat. A ačkoli z předchozích dvou jsem byla nadšená a i "průvodce francouzskou kulturou" mi přišel hodně vtipný, v tomto už jsem se začala zadrhávat.
Jenže když už bylo všechno na dobré cestě, Paul začal vymýšlet, co by se asi mohlo upjaté smetánce zamlouvat, a smířil se s tím, že své tragické pokusy pomoct M odhalit pašeráky kaviáru snad radši zabalí, ukázalo se, že M šlo o mnohem větší rybu. Víc než jeseteři ji zajímal někdo jiný, její kolegové vůbec nebyli mořští biologové, ale pochybné existence nezadající si s teroristy, M byla na stopě francouzská rozvědka a on s nimi najednou musel spolupracovat. Udělat ze sebe napůl Jamese Bonda, napůl Matu Hari, překazit plán M v naprostém utajení, aniž by k tomu měl jakékoli vlohy. Jinak by Francie přišla o prezidenta, on o svobodu a co hůř, Elodie o ženicha.
Knihy Clarkea bývají zábavné komedie. Nebere v nich vážně vůbec nic, žádný stát, instituci, obyvatele, stereotyp, problém, přátele, natož sebe. Situace, v nichž se ocitá, bývají absurdní, ať už je na půdě evropského parlamentu nebo za volantem minicooperu. I tady to byla komedie, napsaná řemeslně dobře. Jenže obsahově už nějak moc. Už to nebyl vtip spočívající v uvěřitelné absurditě funkční nefunkčnosti světa, nýbrž jen absurdita nefunkčně nefunkčních prvků příběhu. V části s M jde skousnout touhu zabít prezidenta kvůli staré křivdě. Jen to nebyla zápletka vhodná pro tento styl. Paulův pokus být tajný agent pro Francii, byl zoufalý, což je opět základním kamenem humoru jeho příběhů. Že je ve svých úlohách zoufalý a do konce je dotáhne jen šťastnou náhodou a totální improvizací. Nicméně problém, tedy plánování atentátu, mi na to přišel nemístně vážný. Kdyby se ukázalo, že skutečně chtějí najít něco o pašování kaviáru a prostě jsou to telata, stálo by to víc za to. Ostatně Paul a místní sexy námořnictvo byly vtipné střety. Jenže kaviár a atentát od sebe dělí asi tak pár set metrů převýšení.
Naopak typicky výborně fungovala část s plánováním Elodiiny svatby. Poznávání libůstek konzervativního francouzského rodu, snaha dotáhnout Elodiina snoubence nonstop na koksu k oltáři místo žaláři, marná snaha se předvést aristokratické babičce v přijatelném světle a zajistit perfektní svatební hostinu, to vše s hromadou trapasů, přehmatů, improvizace a braní nesmyslných pořádků na paškál. Dobře vystihl střet tradic s realitou, když nakonec ukázal, jak se celá nóbl rodina tváří jako katoličtí králové a očekávají takové zacházení, a přitom tam má každý nějakou totální ujetost. A samozřejmě Elodie, která si jde tvrdě po pozici a penězích třeba přes mrtvoly prezidentů, hlavně když bude nejvýš a dá to všem sežrat, ale přitom dokáže být v nejhorším užitečnou kamarádkou. To byla správná komedie, kde všechny nesmysly dávaly perfektní smysl a kde se šlo bavit detaily, svéráznými osobnostmi a střety kultur.
Pak přišel závěr, kde se obě linie spojily, a zase to ztroskotalo na M. Ač se i její příběh musel uzavřít, otrávilo mě, že se tam ukázala a že se skutečně pokusila o atentát. Ano, totální chaos po nevydařeném pokusu, kdy skoro nikdo neví, co se děje, všechno převrátí policie a Elodie toho využije k životnímu představení "Manipulace babičkou", bylo vtipné. Ale už moc. Příliš přitažené, přehnané. A že M Paul nakonec nechal utéct, docela podrylo, jak tohle nebyla jen komediální drobnost jako celý zbytek knihy, ale snaha zlikvidovat hlavu státu. Prostě to spolu nějak nehraje.
Mé hodnocení:
Jak se mi předchozí díly Merde série líbily, tak "Dial M For Merde" mi přišlo slabé, překombinované, neuvěřitelné a ve výsledku vlastně docela nudné. Sdílím tvůj názor a předchozí díly taky hodnotím mnohem výše.
OdpovědětVymazat