3. 8. 2022

Stephen Clarke - Merde Impossible

Originální název: Dial M For Merde
Rok vydání: 2008
Český překlad: 2010

Další díl ze série Merde s Britem Paulem Westem až po kolena ve francouzské kultuře v hlavní roli jsem si koupila už dávno, ale trvalo se k němu dostat. A ačkoli z předchozích dvou jsem byla nadšená a i "průvodce francouzskou kulturou" mi přišel hodně vtipný, v tomto už jsem se začala zadrhávat. 

Paul měl strávit dovolenou na jihu Francie s novou přítelkyní M. Ta mu přiznala, že spolupracuje s mořskými biology a na místo vlastně jede zjistit, jak se to má s údajným pašováním jeseterů a kaviáru v oblasti. Což sice Paula moc nezajímalo, ale s M si dost užíval, v těch chvilkách, kdy neměla práce, ohledně níž byla zvláštně netýkavá, plnou hlavu, a jižní Francie je sama o sobě krásná. A navíc dostal nálož vlastních starostí. Potkal totiž svou starou známou panovačnou Elodie, která mu svěřila, že je zasnoubená s mužem ze starého, snobského francouzského rodu, a že se jí nějak nedaří jeho rodinu přesvědčit o své vhodnosti coby budoucí manželky. A Paul, drobný podnikatel v oboru gastronomie, jí v tom měl pomoct přípravou perfektní svatební hostiny.

Jenže když už se zdálo, že je všechno na dobré cestě, Paul začal skutečně vymýšlet, co by se asi mohlo upjaté smetánce zamlouvat, a smířil se s tím, že své tragické pokusy pomoct M odhalit pašeráky kaviáru snad radši zabalí, ukázalo se, že M šlo o mnohem větší rybu. Víc než jeseteři ji zajímal někdo jiný, její kolegové vůbec nejbyli mořští biologové, ale pochybné existence nezadající si s teroristy, M byla na stopě francouzská rozvědka a on s nimi najednou musel spolupracovat. Udělat ze sebe napůl Jamese Bonda, napůl Matu Hari, překazit plán M v naprostém utajení, aniž by k tomu měl jakékoli vlohy. Jinak by Francie přišla o prezidenta, on o svobodu a co hůř, Elodie o ženicha. 

Knihy Clarkea bývají zábavné komedie. Nebere v nich vážně vůbec nic, žádný stát, instituci, obyvatele, stereotyp, problém, přátele, natož sebe, přičemž píše v první osobě. Situace, v nichž se ocitá, tak bývají absurdní, ať už je na půdě evropského parlamentu nebo za volantem minicooperu. I tady to tak byla komedie, napsaná řemeslně dobře. Jenže obsahově mi přišla už nějak moc. Už to nebyl tak docela vtip spočívající v uvěřitelné absurditě funkční nefunkčnosti světa, nýbrž jen absurdita nefunkčně nefunkčních prvků příběhu. Co se týče části s M., asi jde zkousnout touhu zabít prezidenta kvůli staré křivdě. Jen to nebyl zápletka vhodná pro tento styl. Paulův pokus být tajný agent pro Francii, byl zoufalý, což je opět základním kamenem humoru jeho příběhů. Že je ve svých úlohách zoufalý a do konce je dotáhne jen šťastnou náhodou a totální improvizací. Nicméně problém, tedy plánování atentátu, mi na to přišel nemístně vážný. Kdyby se ukázalo, že skutečně chtějí najít něco o pašování kaviáru a prostě jsou to telata, stálo by to víc za to a nebylo by divu, že se k tomu Paul přimotal. Ostatně Paul a místní sexy námořnictvo byly vtipné střety. Jenže kaviár a atentát od sebe dělí asi tak pár set metrů převýšení.

Naopak typicky výborně fungovala část s plánováním Elodiiny svatby. Poznávání neskutečných libůstek starého konzervativního francouzského rodu, snaha dotáhnout Elodiina snoubence nonstop na koksu k oltáři místo žaláři, očividně marná snaha se předvést aristokratické babičce v přijatelném světle a zajistit perfektní svatební hostinu, to vše s hromadou trapasů, přehmatů, improvizace a braní nesmyslných pořádků na paškál. Dobře vystihl i střet tradic s realitou, když nakonec ukázal, jak se celá nóbl rodina tváří jako katoličtí králové ze škatulky a očekávají takové zacházení, a přitom tam má každý nějakou totální ujetost a bez babičky vyžadující staré francouzské snobské zvyky by to vypadalo úplně jinak. A samozřejmě Elodie, která si jde tvrdě po pozici a penězích třeba přes mrtvoly prezidentů, hlavně když bude nejvýš a dá to všem sežrat, ale přitom dokáže být v nejhorším užitečnou kamarádkou. To byla správná komedie, kde všechny nesmysly dávaly perfektní smysl a kde se šlo bavit detaily, svéráznými osobnostmi a střety kultur. 

Nicméně pak přišel závěr, kde se obě linie spojily, a zase to ztroskotalo na M. Ač se i její příběh musel uzavřít, otrávilo mě, že se tam zase ukázala a že se skutečně pokusila o atentát. Jako ano, totální chaos po nevydařeném pokusu, kdy skoro nikdo neví, co se děje, všechno převrátí policie a Elodie toho využije k životnímu představení "Manipulace babičkou", bylo taky vtipné. Ale už moc. Příliš přitažené, přehnané. A že M Paul nakonec nechal utéct, docela podrylo, jak tohle nebyla jen komediální drobnost jako celý zbytek knihy, ale snaha zlikvidovat hlavu státu. Prostě to spolu nějak nehraje.

Mé hodnocení:





1 komentář:

  1. Jak se mi předchozí díly Merde série líbily, tak "Dial M For Merde" mi přišlo slabé, překombinované, neuvěřitelné a ve výsledku vlastně docela nudné. Sdílím tvůj názor a předchozí díly taky hodnotím mnohem výše.

    OdpovědětVymazat