10.7.22

M. A. Latham - Sherlock Holmes a Krvavá zrada

Originální název: Sherlock Holmes - A Betrayal in Blood
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2022

Když mi Dobrovský poslal zásobu e-knih, nevšimla jsem si jména autora (tedy že je to taková "fanfikce" stejně jako zde uváděné CSI knihy) a těšila se na příběh Sherlocka Holmese od Doyla. Četla jsem s ním jen jednu knihu, viděla jeden film (když nepočítám Enolu Holmes se Supermanem) a jednu divadelní hru, a všechny byly Pes baskervillský. A pak jsem si na prvních řádkách uvědomila, že když Sherlock a Watson mluví o případu, kterým se budou zabývat, mluví o Drákulovi. Divné. Teprve potom mi to začalo dávat smysl, pochopila jsem, že je to pojetí jiného autora, a byla z toho opravdu zábavná jízda.

Původní příběh Drákuly od Brama Stokera je velmi známý. Právník Jonathan Harker přijede do Transylvánie, aby Drákulovi pomohl s přestěhováním a přesunem majetku do Londýna. Zjistí, že hrabě je nemrtvé monstrum, unikne zpátky domů a se svou manželkou Minou, přáteli doktorem Sewardem, lordem Godalmingem a Američanem Morrisem seženou proslulého Van Helsinga, který je poučí o upírech, a společnými silami hraběte zlikvidují. Bohužel ne dřív, než se mu podaří přeměnit Mininu přítelkyni a Godalmingovu nastávající Lucy a zabít chovance Sewardova ústavu. Jejich odvaha, čistá srdce a snaha zbavit svět zla ovšem přetrvají. Nebo ne?

O necelý rok později, když jsou jména všech aktérů bezpečně očištěna a všichni nemrtví bezpečně... mrtví, pošle Mycroft Holmes pracující pro vládu svému bratrovi, slavnému detektivovi, materiály z tohoto případu, protože se mu to celé nezdá. A jakmile si je Sherlock přečte, dá mu za pravdu. Celá věc má jednu zásadní vadu - upíři neexistují a ušlechtilí bojovníci světla evidentně zabili prostého hraběte, nejspíš i nebohou Lucy. Jenže proč? Kdo byl zloduch a jaký mohl mít motiv? S doktorem Watsonem se vydá po stopě. Prověří si všechny "bojovníky". Projde si podezřelé převody majetku mezi Lucy, Van Helsingem, Harkerovými a Godalmingem. Projde si důkazy z údajného řádění hraběte, které při zpětném zkoumání nedávají žádný smysl, pokud by tak měl činit upír. Vyslechne každého z "bojovníků" a zjistí, že se najednou všichni chovají úplně jinak, než jak je líčí jejich slavné deníky. Rozhodně něco skrývají. A naopak jejich okolí o nich vůbec nemluví tak mile a s takovým uznáním, jak se zprvu zdálo. Navštíví i blázinec, kde měl hrabě zničit chovance Renfielda, a objeví velmi pochybné praktiky. Ponoří se do minulosti všech zúčastněných. A když se dostane k závodům britské a německé vlády o postavení železnice skrz Rumunsko, učiní šokující odhalení, jež všem tak známý příběh postaví na hlavu.

Ne tedy tak šokujícím způsobem, jako když ve Scooby-Doo strhnou zloduchovi masku a do poslední chvíle nikdo neví, kdo je pod ní. Čtenář sleduje příběh očima Watsona, takže Sherlockův postup víceméně zná, tuší, na co přichází. Záhada se mu pomalu odhaluje. Překvapivé to pro mě bylo spíš proto, že jsem Drákulu četla a na začátku jsem očekávala, že autor zvolí cestu "pokoření" Holmese. Nechá ho zuřivě pátrat po tom, jak zabili nevinného šlechtice, aby nakonec zjistil, jak upíři skutečně na zemi řádí. Jenže ne. Rozhodl se místo toho využít všech drobných detailů z původního příběhu, faktu, že byl založený na denících a dopisech, takže na "skutečné scéně" se mohlo stát cokoli, a k tomu vyplnit pozadí a minulost vlastními nápady tak, abychom zjistili, že se Drákula odehrál úplně jinak a jen nás Van Helsing obelhal stejně jako zbytek světa. Kromě Sherlocka. 

Z toho také vycházely moje dojmy. Celou dobu má kniha stejnou šablonu. Sherlock nebo Watson nebo oba vstoupí do scény. Buďto prohledávají místo, vyslýchají svědka či podezřelého, sem tam spolu debatují o svých zjištěních. Dokud jsem měla za pravou verzi Van Helsinga a Harkerových, přišel mi Sherlock jako nesnesitelný vůl. Když začalo být jasné, že "bojovníci světla" rozhodně nejsou čistí a Drákula, Lucy a dost možná další zemřeli jejich rukou dost proradně, můj dojem z něj se změnil, ač jeho přístup vůbec. Všechno totiž začalo hrát dohromady a já jenom dychtivě jela stránku za stránkou, až se přede mnou otevřel kompletní alternativní příběh Drákuly plný zrad, zločinů z vášně, zločinů pro peníze a se špetkou mezinárodního fiaska. Především mě na něm zaujal nápad s Renfieldem jako "pravým Jonathanem", jenž svým vážným onemocněním a blouzněním při cestě do Transylvánie inspiroval Harkerovy k tak nechutnému podvodu, protože přímo v Drákulovi mi jeho postava vždycky přišla trochu navíc, kdežto tady byla úplně zásadní. 

Jestli mi ale tady přišlo něco navíc, tak přestřelka s Van Helsingovými německými pomocníky a jejich vyhrožování po celé Anglii. U nich to sklouzávalo do té míry absurdna, na jakou zbytek knihy nepoukazoval. Na druhou stranu však dávali jakýs takýs smysl, zvláště pod odhalení Van Helsingovy minulosti. Takže nakonec lze snad mít jen jedinou připomínku, rozhodně si neužijete knihu naplno, pokud už nebudete mít přečteného Stokera, a na to mi tam někde chybí viditelné upozornění.

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat