M. A. Collins - Double Dealer

Originální název: Double Dealer

Rok vydání: 2001

Český překlad: Nepřeloženo

Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Tato kniha by měla být úplně prvním Collinsovým počinem na motivy seriálu CSI, tedy možná první kniha, která funguje jako "fanouškovská" epizoda tohoto seriálu, jede podle stejného scénáře se stejnými postavami a řeší zločin spáchaný v Las Vegas. Alespoň jsem nenašla starší. Je tak nepochybně hodně zastaralá co do technologií (ve své době to bylo trošku sci-fi, ale dvacet let je dvacet let), nicméně jí to v ničem neubírá.

Sleduje klasické schéma jak seriálu, tak i to, jichž se později budou držet i knihy budoucí. Tedy máme dva samostatné případy, kvůli nimž se může kriminalistický tým noční směny v Las Vegas rozdělit a vydat se po stopě za nalezením pachatele. Prvního případu se chopí Nick Stokes a Catherine Willows. Na plácku plném odpadu objeví mumifikovanou oběť patnáct let staré vraždy, tudíž mají po patnácti letech nalézt usvědčující důkazy a něčí motiv, zatímco bude těžké vůbec zjistit identitu, obzvláště, když ji patrně zabila rána do týlu nápadně připomínající mafiánskou popravu. A druhého vedoucí směny Gil Grissom, Sara Sidle a Warrick Brown, které přivolají do hotelu s kasinem, kde zastřelili jistého právníka, a to způsobem notně připomínajícím mafiánskou popravu. 

Problém tedy nastává hned dvojí. Jednak se o věc začne zajímat FBI a jednak má mafie své vlastní způsoby, jak se zbavovat stop, svědků a jak dohlédnout na to, aby policie jejich najaté zabijáky nedopadla. Proto vyšetřovatelé nemají tolik času, kolik by potřebovali. A ještě méně, jakmile zjistí, že spolu případy mohou souviset, protože obě oběti nesou stejný podpis nájemného vraha známého pod přezdívkou Deuce, který se před několika lety zcela odmlčel. Cokoli ho tedy vytáhlo zpátky do aktivní "služby", může znamenat nebezpečí pro celé město... pokud se ovšem kriminalisté nenechali zmást a vrahovy motivy, ač jsou od sebe jeho činy tak vzdálené, nemají poněkud osobnější charakter.

A je dost dobře vidět, že ačkoli to snad byla první CSI kniha, autor už měl za sebou v době jejího napsání hromadu jiných počinů. Protože je zkrátka slušná. I přes svou jednoduchost a oddychovost zabaví, vtáhne, chtělo se mi k ní vrátit pokaždé, když mě něco ze čtení vyrušilo. Nejde čekat zázrak ani napínavou detektivku, to ani nebyl účel. Ústředním motivem nebyla otázka nalezení vraha, ale usvědčení brzy známého podezřelého. Což se mi líbilo. Líbil se mi i nápad, že se nejprve rozjelo klasické vyšetřování, tedy kriminalistický tým na dvě části, každý na svém, úplně jiném místě činu, až se zločiny propojily a propojilo se i vyšetřování. Collinsovi se tu podařilo i tak udržet dvě linie, ale díky spojení do jediného případu se musely všechny postavy pořád informovat o novinkách a i čtenář měl velmi dobrý přehled a připomínky k tomu, co se zjistilo. Snadno sledoval stopu, chápal každý další krok, měl pocit celistvosti. 

Další velký klad byl, že se Collinsovi povedlo navzdory spojení a nahnání všech postav do stejného směru nechat každému kriminalistovi jeho osobnost. Každý měl svůj styl, své problémy, svůj způsob vyjadřování a uvažování, každý jednal za sebe. Třeba u Warricka nezapomněl na jeho léčené gamblerství a dobře toho využil při vyšetřování v kasinu. Grissom stál v jejich čele, vypravěč se často uchyloval k využívání jeho pohledu, ale nebyl hlavní postavou, již by ostatní jen tupě posouvali dál. Což udělal z Horatia Cainea ve Florida Getaway a zajistil tím, že bylo úplně jedno, kdo tam vystupuje. Naopak dokonce i se seržantem O'Rileym tu zacházeli o dost lépe. Pořád byl až nepochopitelný ťulpas, ale měl osobnost. Ještě nebyl úplně flenderizovaný do kartonového panáka. 

Přesto tato kniha měla zvláštní, trochu začátečnické negativum. Nerozumím nutnosti za každou cenu použít nepřátelství s FBI a snažit se ty druhé ideálně odstřelit na Měsíc i v momentě, kdy podle všeho obě organizace chtěly z ulice odstranit nebezpečného vraha a úzká spolupráce by byla na místě. Prakticky od první vteřiny, kdy se objevil agent Culpepper, mu kriminalisté lhali a zatajovali, co mohli, protože... protože ho Grissom nemá rád a protože Culpepper z nějakého důvodu dostal od autora charakter prodavače ojetých dodávek? Aby náhodou čtenář nemusel narazit na zajímavější konflikt, tedy ne nesmyslný policie versus FBI, ale normální až slušný člověk pracující pro systém, co nezní úplně chutně. 

Což mě přivádí k nejhoršímu. K závěru se zatčením vraha u soudní síně, kde se část postav chovala asi tak neprofesionálně, jak si představí třináctiletý autor fanfikce, že se chovají zlí hoši, kteří jsou zlí prostě proto, že je potřebuje zlý. Nebo dostal Culpepper pár dní předtím mrtvici a funguje mu jen půl mozku. Jinak si neumím vysvětlit scénu, kdy na chodbě soudu vytahuje zbraň proti policii, aby nezatkli jeho už nepotřebného svědka, jenž je nájemným vrahem, a chová se jako pětiletý "já že nevyhrávám, to ty nevyhráváš!" Notak! Pro jednou nenechal na konci kriminalisty přizabít v klišé krkolomné honičce a přestřelce, ale musí vytáhnout tohle?

Mé hodnocení: