Další z knih Michaela Crichtona znamená další nový žánr, tentokrát detektivní. Není špatně pojatý, jen musím v tomto případě říct, že jeho sci-fi a historické fikce se mi zamlouvají o něco víc.
Komplikace John očekává přímo ze strany Japonců a jejich kultury. Ta jim podle něj bude velet udělat cokoli, aby věc zahladili, aby preferovali pověst společnosti před ztraceným životem laciné ženy, a aby čin hodili na kohokoli, ideálně obchodního rivala, neboť na identitě skutečného vraha u nich nezáleží. Protože jednak Japonsko zaťalo do USA své drápy hodně hluboko a v LA snad neexistuje místo, kde by neinvestovali a kde by jakékoli zakročení proti zaoceánským sousedům neznamenalo ekonomické problémy či provolávání o rasismu, a jednak John ví, jak odlišně v této zemi, zejména na nejvyšších a krvelačných příčkách, vnímají pojmy jako obchod, čest, spolupráce, hierarchie, poslušnost, hodnota lidského života. Jaké zásadní kulturní rozdíly budou vyšetřování brzdit a jak se zcela budou rozcházet priority všech zúčastněných. Proto se musí do případu ponořit mnohem hlouběji než ke zjevným důkazům, očekávat zradu a manipulaci ze všech možných stran, a především se připravit na to, že budou vlastně jediní, kdo má na usvědčení skutečného vraha zájem.
A bylo to trošku zvláštní. Zápletka je napsaná velmi realisticky, ale zasazená do dost přetažených okolností. Detektivka se Crichtonovi povedla. Očividně nastudoval tuny materiálu. Motiv, provedení vraždy, vyšetřování znělo, s ohledem na svou dobu, reálně. I nesnáze, když hlavní důkazy stály na technologii, s níž měla policie problém, nebylo snadné sehnat někoho, kdo by jim ji poskytl a zároveň nebyl v nějakém spojení se zachyceným vrahem. A i netechnologická část vyšetřování, výslechy, prohlídky, úvahy policie a různé úhly pohledů různých charakterů, byla kvalitní krimi. Líbil se mi i super zvrat ke konci, kdy se ukázalo, že jedna z tragicky zemřelých postav není mrtvá a může si zahrát na eso v rukávu. "Oživit" tuto postavu totiž nebylo úplně nezbytné, ve výsledku by se k vrahovi dostali i bez něj, ovšem nebylo to na sílu, dávalo smysl, proč ho všichni měli za mrtvého i proč byl mrtvým někdo jiný, a bylo milé, že zrovna on přežil. Co do detektivky, krimi, tedy zkrátka tleskám.
Všechno, co znělo trochu podezřele, jako jak se všichni na místě činu snažili plést pod nohy, všechny zdánlivě nelogické kroky Petera, Johna i Japonců, postupně pospojoval dohromady v docela hutnou symfonii. Snad s výjimkou Peterova vedení. Moc dlouho mu trvalo uvědomit si spoustu spojitostí nebo jen fakt, že když mu důkaz dost hrubě odmítají poskytnout hned a po pár hodinách úslužně přinesou až moc jednoznačné nahrávky, tak to asi padělali. Jeho nedovtipnost byla celkem otravná... nebo spíš otravovalo, jak si vše čtenář uvědomil a pak musel několik kapitol sledovat Peterovo divení, proč jsou jeho objevy nepoužitelné. Vedle toho mu ale docela dobře a plynule připravil i osobní problémy spojené s vyšetřováním ve vyšších kruzích, kdy se poprvé skutečně setkal s nenápadnější složkou moci, jakou ovládají byznysmeni a politici, a musel si vybrat, jestli se tomu postaví, nebo bude mít klid a přijme jimi zvoleného obětního beránka.
Prapodivná ovšem byla přehnaná fascinace Japonskem. Nevím, nakolik Crichton vycházel z dobových reálií. Je dost možné, že tehdy na západě USA Japonsko skutečně masivně investovalo a působilo jako nový kolonizátor. Že existovala reálná ekonomická hrozba, na niž chtěl upozornit. Jenže většina postav jen neustále pěla patetické ódy na Japonce a jejich technologii, doslova se servilně skláněla neustálými poznámkami "no to víte, oni jsou tak dokonalí, tak moc napřed, to my takovou techniku vůbec nemáme!" a nebo je naopak sprostě nenáviděla, pořád dokola, únavně z obou stran. Každý řešil jen Japonce. Do toho popisoval japonskou a americkou taktiku skupování nemovitostí, patentů, vedení obchodních válek, kdy podle něj měla jednoznačně navrch japonská obchodní kultura skoro až nepochopitelná pro Evropana/Severoameričana, nicméně ji místy až fetišizoval... a čtenář si až říkal, co to sakra lidi děláte, to jste všichni dostali palicí?
Takže v tomto ohledu zajímavě seznámil s japonskou obchodní a částečně i každodenní kulturou, s jejími klady i zápory, ale že se v tom koupala půlka USA tak hlasitě a přehnaně, už bylo poněkud karikaturní. Což... pokud si vzpomenu na ostatní knihy, které jsem od Crichtona četla, asi to chápu. Sdělení za oponou, plynulé naznačování obecného poselství, v nich nepřevládala. Naopak svou pointu často doslovně a opakovaně vyřvává tak, aby ji nikdo nepřehlédl. Akorát tady mi to skřípalo víc než jinde.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat