Dnes jsem si vyrazila na výstavu masožravek v Jihočeském muzeu. Abych předešla otázkám, ne, žádnou jsem si nekoupila, nemám na to v bytě vhodné podmínky hlavně co se týče světla. Co se týče jiných potřeb, právě díky téhle výstavě jsem zjistila, kolik špatných informací o pěstování masožravek existuje.
Třeba že je není třeba rosit a ani by se nemělo, protože jen některé masožravky rostou ve vodě nebo v úplném mokru. Nebo že vlastně ty, co rostou mimo vodu, ve skutečnosti hmyz nepotřebují, a pokud jde o mucholapky, ani se nesmí dokrmovat, protože tím se většinou zabijí. Což se přesně tehdy stalo s mou, kterou jsem dostala jako dítě. Ukázalo se, že past na konci listu mucholapky se za život toho listu má secvaknout kvůli kořisti tak dvakrát, třikrát, pak odumírá, a když s ní budete blbnout, tak ji prostě zabijete. A když jí nacpete brouky do všech pastí, tak bude mít problém s fotosyntézou a chcípne taky. Nebo že existují druhy, které přežijí i kruté mrazy, ale že naopak by se měly často přesazovat, protože potřebují půdu s nízkým pH a zaléváním se nevyhnutelně zvyšuje.
A nebo že aby byla rostlina masožravá, musí dokázat nalákat hmyz, mít vyvinutý způsob, jak ho lapit, a schopnost vstřebat z něj živiny, ale existují i řekněme pseudomasožravky. Třeba ta, která hmyz aktivně nechytá, ale je tak strašně lepivá, že v ní cokoli uvázne - a pak se do toho pustí symbiotický hmyz na ní a ona se živí jeho výkaly. Nebo ta láčkovka, která sice chytá hmyz, ale také láká hlodavce, ať jí olizují víčka láčků, což jim způsobí průjem a... opět se pak živí jejich výkaly, které do ní pustí jako do záchoda. A nebo ta rostlina, která pestíkem omráčí hmyz, obalí ho pylem a nechá se takhle opylovat. Nebo jsem ani nevěděla, že v ČR je jedna endemická masožravka.
Zkrátka jsem se o nich dozvěděla hodně při krátké přednášce, kterou jsme akorát nakonec místo mezi rostlinami museli strávit uvnitř v muzejním sále pod přísným pohledem malovaného Františka Josefa I., protože na terase nás přeřvával jakýsi koncert z náměstí. Ale kromě toho jsem udělala hromadu fotek a sem přináším první várku.
Tohle je úplně jiný svět. :) Krásný a fascinující. Díky za rozšíření znalostí postřehy ze života masožravek, vůbec jsem netušila, jak žijí a že jejich pěstování je taková věda.
OdpovědětVymazatPáni, to tedy skutečně máme o masožravkách zcela scestné představy. A Stylidium debile mě tedy dostala do kolen :-D
OdpovědětVymazat