4.9.22

Emily Blaine - Knihkupectví poslední naděje

Originální název: La librarie des reves suspendus
Rok vydání: 2021
Český překlad: 2021

Naštěstí jsem tuhle knihu dostala zdarma, protože při placení bych byla víc než zklamaná. Spíš otrávená. Ovšem za takovouhle cenu si vlastně ani nestěžuju. Není to zázrak, nejlépe to čtěte, pokud je vám 15, ale lidé jsou různí.

Je to příběh starý jako lidstvo samo. Max má peníze, Max je úspěšný, Max je protřelý, Max má vztek, alkohol a chce si to vybít. A tak se Max dostane do pout. Sára má knihkupectví, Sára nemá peníze, Sára je naivní romantik, jehož rozhodí každá změna a křivý pohled, Sára je nezkušená. A tak se Sára dostane na hranici bankrotu. Maxův starý kamarád ale vyjedná, že místo odsouzení k odnětí svobody si Max odpyká trest domácího vězení ve své rodné vesnici, zastrčený daleko od problémů, a využije toho k pomoci Sářině rozpadajícímu se knihkupectví. Max od toho nečeká nic než starou zapšklou knihovnici, Sára od toho nečeká nic než otrávenou filmovou star. Jak jen se jejich dojem změní.

Samozřejmě ne hned. Nějaký čas trvá, než dokáží prolomit ledy a dostat se tomu druhému pod kůži. Jenže je tu pár překážek. Jednak Maxova omezení nařízená soudem, jednak květinář Frederik, který za Sárou pálí, a hlavně jen dva měsíce, jaké spolu mají podle soudu strávit, než bude třeba postavit se realitě. Maxův svět je nespoutaný pařížský kolotoč plný filmových kamer, kam se po vypršení trestu má vrátit, Sářin zase být duší vesnické komunity, jež je pro ni vším. Má za takových podmínek jejich vztah šanci? Má smysl, aby s ním začínali, nebo by se měli smířit s tím, že je každý z úplně jiného těsta, a nezatahovat toho druhého do svého pochroumaného nitra?

Je to zkrátka plytká, bezmyšlenkovitá, nenáročná fikce pro... ty postavy by mohly být kdokoli, zapadly by do jakéhokoli fandomu, jakékoli fanfikce psané šestnáctkou, kterou vůbec nezajímá budování světa, jenom naivního vášnivého vztahu. Pokud by ovšem uměla používat slova a psát dobré slohy. Působí to na mě jako ještě mělčích 50 odstínů téměř bez sexu a bez absurdně dramatických podzápletek (respektive skoro bez zápletky, pokud "kdy si to místo nesnášení se rozdaj a skončí nebo neskončí spolu trvale" nepovažujete za zápletku), jen se stejně absurdní premisou a stejně přiblbýma, extrémně klišé protagonistama. Něco, co tu bylo už milionkrát. Kde veškeré dění, životní příběhy a situace existují jen proto, aby měli protagonisté důvod se setkat a pak se sblížit, nic nemá hlubší smysl, nic neznamená nic.

Však tu na jedné straně stojí totální klišé nemožné a úplně nevinné holky, která zná doslova jen knihy, a které by prošlo patnáct, kdyby text netvrdil, že je dávno zletilá. A na druhé bohatý drsňák ze showbusinessu, jehož psal někdo, kdo evidentně nezná žádného bohatého drsňáka, natož ze showbusinessu, a jehož skořápka musela být prolomena a muselo být odhaleno zmučené, traumatizované jádro. Když teda budeme ignorovat, že jedno velké trauma bylo... že neumí číst, a druhé ohromné trauma bylo... žiju a není to perfektní. Celé naivní, na první dobrou, hlubší témata, jaká mohla být - Max mohl vést k prozkoumání psychického zdraví a Sára podnikání nezkušenými, se přešla. Opět, psala-li by to šestnáctka, pochopitelně, ta nerozumí složitosti psychického zdraví ani podnikání. Tady to psala čtyřicítka... 

Ale autorka alespoň zvládá práci se slovy, dát dohromady ucelený příběh a nepíše špatně. Její psaní není nekvalitní ani chybné, dodržuje pravidla struktury, není tam žádná skopičina a obrat, jimž se vysmívat. ...až na první sexuální scénu, ovšem problematika popisu sexu není problematika bezdůvodně, na tom se spálí i lepší. Jen postavy má klišoidní, drží se u povrchu, nerozebere žádné z více stran. Na druhou stranu, právě proto jsem to taky nezahodila. Řemeslná stránka textu je bezva a co se týče děje... byl pitomý. Prakticky na začátku jsem věděla přesně, co se stane. Dokonce se splnila i má obava, že nutný zvrat nebude zvrat a vyvrcholí to neomylně romcomovým "jeden přijede za druhým po ošklivém rozchodu, aby se domluvili, jak si změní život". Jenže asi se mi pro jednou chtělo přečíst oddechovku, kde jsou všichni trapní, problémy nejsou cítit opravdově, kde mě nemá co zaskočit, tak se tou trapností můžu v klidu bavit, nicméně kde je text čitelný. A pokud bych byla puberťačka a můj žánr byl romantické komedie a dojáky, určitě by to bylo pro mě. Není to zlé. Jenom skoro dětské.

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat