2.9.22

Dot Hutchinson - Májové růže

Originální název: Roses of May
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2018

Druhý díl zde uvedeného Sběratele motýlů úplně nenavazuje na ten první. Vystupují tu některé postavy - agenti Hannoverian, Ramirezová a Eddison, kteří vyšetřovali sériového únosce a vraha Zahradníka, jenž si z mladých dívek dělal své Motýly, a občas dva hlavní Motýli, Inara a Bliss. Často se také objeví zmínky o tom, v jaké fázi je proces s tímto Zahradníkem a jeho pomocníky, jak jsou na tom ostatní unesené a osvobozené dívky a jak se na celou věc tváří média. Aniž by bylo blíže vysvětleno, o jaký případ šlo. Ale i tak si knihu lze docela užít, i pokud někdo tento první díl nezná, protože se tu otevírá úplně jiná záležitost.

Vedle agentů je totiž hlavní postavou Priya Sravasti související s jiným případem. Priynu sestru Chavi před pěti lety někdo zavraždil v kostele, stejně jako hromadu dívek před ní a každý rok i jednu dívku po ní. Sériový vrah, jenž si na jaře vyhlédne oběť, dostane ji do kostela, někdy ji znásilní, zabije a na její tělo naaranžuje květiny. Priya i její matka Deshani s tím dodnes bojují. Nejen, že tehdy přišli o Chavi, ale v důsledku ztráty se oběsil i Chavin otec a obě se začaly stěhovat různě po Spojených státech kamkoli, kam Deshani poslala její firma. Nyní dokonce plánují odjet do Paříže, ale předtím mají strávit několik dní na poslední dočasné zastávce. A tam to zase začne. Někdo před jejich dveřmi začne nechávat pro Priyu kytice z květin, jaké byly u mrtvých děvčat. 

Už se to stalo jednou. Květiny přicházely vždy v pořadí, v jakém probíhaly vraždy, a přestalo to, když se Priya a Deshani odstěhovaly. Jenomže teď už mají všeho dost. Nechtějí pořád utíkat, nechtějí se bát, že je tajemný ctitel, dost možná vrah, dožene i v Paříži. Nechtějí přihlížet, jak letošní rychle přicházející jaro přinese novou oběť. Navíc se bojí nevysloveného, že by jí mohla být Priya, ačkoli žádné jiné dívce před smrtí květiny nikdy nenosil. Rozhodnou se proto zkontaktovat "své" agenty FBI, s nimiž zůstaly ve spojení od smrti Chavi a berou je jako svou druhou rodinu, což jim agenti moc rádi oplácí, a učinit tomu jednou provždy přítrž. Jenomže jak, když byl vrah vždy tak moc opatrný? Jak, když sekční šéfka FBI nevěří, že by mělo doručování květin spojitost s vrahem, hlavně proto, že vůbec nemá ráda trojici agentů? Jak, když netuší, o co mu jde a proč se zaměřil zrovna na Priyu? Jak, když nemají žádná vodítka a jediná stopa se ukáže lichou? Možná nezbývá nic jiného, než vkročit do kostela s růžemi ve vlasech dobrovolně.

Nepochopte to ale špatně, vlastně to není kniha o tom, jak Priya s agenty vyšetřuje a vymyslí léčku, pomocí níž chytí vraha. Tak se dá velice zjednodušeně shrnout pouze ne příliš hluboká ani dlouhá zápletka. Ze všeho nejvíc je to zatraceně dobrá studie vypořádávání se s traumatem. Má to svou výše naznačenou zápletku, ale ta probíhá spíš jen na pozadí. Více se zabývá traumatem pozůstalých a trochu s občasnými scénami s "Motýly" Inarou a Bliss traumatem přeživších. Co se týče zpracování bolesti z prožitých hrůz a ztráty, které ukazuje na každodenním chodu zbytku rodiny Sravastiových a Priyných problémech, i vůči veřejnosti. Zajímavě nastiňuje, jaký je mediální zájem pro pozůstalé a přeživší problém a jak se může snadno zvrhnout, pokud oběť není "ukázkový beránek". Jak děvčata vysvětlují, že nejsou v pořádku, a že to je naprosto v pořádku. Měl by si to přečíst každý, kdo má někoho takového kolem. A naráží na téma traumatu i celkově, když Priya začne chodit na šachy s veterány s PTSD. To je přitom hrozně zajímavé a inspirativní čtení, aniž by cokoli vkládalo na sílu. 

Druhé hlavní zaměření jsou agenti, kteří se z pozice pouhých posluchačů v prvním díle přesunují mezi hlavní postavy poté, co si s Priyou, Inarou a Bliss vybudovali bližší vztah a začali o ně mít i osobní starost. Poznáváme je díky tomu blíž, mají šanci se nám zalíbit a povaha každého z nich dělá knihu dost pestrou. Vlastně přidávají další pohled na trauma, a to pohled někoho, kdo s ním pracuje profesionálně a nesmí se jím nechat ovlivňovat. K tomu pár dalších vedlejších agentů přidá i zvláštní pohled na další aspekt jejich práce, používání reality při přípravě na povolání. Je to pochopitelné, ale když najednou stojí někdo, kdo smrt Chavi studoval ve škole, proti její rodině, pocity nemůžou zůstat úplně neutrální. Ale nikdo přitom nikde a nikdy nehysterčí, není to žádná prvoplánová katastrofa plná zhroucení, autorka tu do pochroumané psychiky pronikla velmi hluboko a dobře. Obálka sice mluví o tom, že půjde o strach, ale ten tu podle mě skutečně má mnohem menší roli. To pravé téma je spíš léčba. Léčba traumatu a léčba strachu. 

Jediný menší problém byl, že bylo dost snadné odhadnout, kdo je vrah sledující Priyu. Sice se kniha pokusila naznačit více možností, jenže ty byly moc zjevné a mně to došlo při první scéně, kdy se v současnosti objevil. Není to docela vada, odhalení jeho identity není tím, k čemu vše směřuje, není to zásadní, ale tak snadné to být nemuselo. A taky mě trochu rušily flashbacky na vraha, jak si těsně před vraždou vyhlédne oběť a vysvětluje, proč ji vraždí. Mohli jsme tak plně pochopit jeho motiv, který spíš než strach přinese hrozný vztek, jenže vždycky trochu mátlo, ve které době se právě nacházíme, u které oběti a jestli to přímo souvisí s dalším děním, nebo je to tam vložené jen proto, aby se stihly projít všechny. 


>>Předchozí díl<<

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat