Tato Kingova kniha rozhodně není pro úplné začátečníky. Vlastně sama pořád nevím, jestli se mi líbila a co byla její pointa. Je to totiž jedno z abstraktnějších děl paradoxně a nepochybně zcela úmyslně zasazené mezi postavy, jež mají samy s takovou abstrakcí problémy, a nejvíc ze všeho je asi zkrátka zajímavé.
Jako každý rok se sejdou na lovu v Maine. Akorát letošní sezonu provází podivné příběhy o světlech na obloze a o mizení lovců. Potom do jejich chaty zabloudí úplně dezorientovaný lovec, který rovněž mluví o světlech na obloze, je s ním něco hodně v nepořádku, a když se objeví krev, stvoření z jiného světa, podivná rudá plíseň na všech, kteří s ním přijdou do kontaktu, a nakonec i pan Šedivák, pochopí všichni čtyři, že to nejsou jen příběhy. Že se dostali přímo doprostřed pokusu o mimozemské převzetí a přebudování světa, a že právě jejich zvláštní spojení, schopnost vidět za oponu a slyšet pravdu, bude jedinou nadějí na přežití. Pokud se dokáží ubránit dost dlouho, aby pronikli pavučinou snů, přímo do lapače, a v jeho středu konečně uchopili zdroj oné síly. Jenže na to mají jen velmi málo času, protože pár zvláštních vojáků fanaticky následující rozkaz zlikvidovat jakoukoli mimozemskou nákazu je jim v patách a návštěvníci, byť na Zemi jejich mimozemské viry nakonec nefungují tak, jak by potřebovali, mají poslední plán, jaký by mohl zabrat.
Ze začátku bylo docela těžké se do tohohle začíst. Než mi došlo, že půjde o velmi svéráznou mimozemskou invazi, která byla plánovaná víceméně jako převzetí planety infikováním mimozemskou plísní a mutacemi, jenže nešla podle plánů, protože onen byrus a byrum si s pozemskými podmínkami moc nerozumí, byť je pro ty, které infikuje, smrtelný, a tak musí mimozemšťané posledním zoufalým pokusem změnit strategii, což jim náhodou umožní - a zároveň jim v tom jako jediná může zabránit přítomnost oněch čtyř hlavních postav. Protože než jsem zjistila tohle, musela jsem projít mnoha stránkami o mimozemských prdech a krkání v lovecké chatě, což mě fakt nelákalo. I tam je ale třeba přiznat, že King se skvěle ponořil do prostředí mainské přírody, zimních bouří, do prostředí lovců a starých přátel.
Potom, když už bylo celkem jasné, o co jde, a otevřeně se objevily tři strany - mimozemšťané představovaní panem Šedivákem, armáda představovaná fanatickým "čističem" Kurtzem a hlavní postavy, především tedy Henry a Jonsey, se kniha dala sledovat ze dvou úhlů. Jedním byl čistě děj. Henryho a Jonseyho snaha přežít a zastavit pana Šediváka, než dokončí svůj ďábelský plán na infikování lidstva, a snaha armády vše zastavit silou a její pomalý, zoufalý rozklad, když se ukázalo, že se jim to úplně nedaří. To, jak všichni hráli o čas, pustili se do zběsilého závodu, propadali fanatické a fatalistické hře o osud lidstva. To se mi dost líbilo. K tomu se mi i líbilo, že King často nechával na stránkách zaznít i myšlenky pana Šediváka, který byl bytostí zcela nepochopitelnou lidem, takže ani sám lidstvo a lidství neznal a poznával v ostrém kontrastu se svým infikačním imperativem. Hororový thriller jak má být.
Druhým pak bylo ono tajemné propojení hlavních postav, Dudditse, snů, telepatie, vnímání linie, předvídání, často až metafyziky při úvahách nad podstatou života, přetrvání. Představování úplně cizího myšlení pana Šediváka a lidí, flashbacky ke zvláštním zážitkům hlavních postav, nitky neustále se vracející k Dudditsovi, který je nějakým způsobem svázal na zcela mimosmyslové úrovni, ačkoli sám tomu vůbec nerozuměl. Jakési nadlidské nadání, které náhodou a možná vůbec žádnou náhodou přeskočilo mezi pěti chlapci, aby se mohli vydat do boje s vlastní hlavou, vlastní představivostí a vrstvami existence. A u toho si pořád nejsem jistá, jestli se mi to líbilo nebo ne. Bylo to... fascinující. Zajímavé. Lákalo to ke čtení. Jak do sebe všechno zapadlo právě skrze Dudditse, jak teprve zpětně bylo poznat, proč všechny zdánlivě zbytečné flashbacky a zmínky, proč neustálé vracení zpátky, mě zaujalo. Jenom tomu sama úplně nerozumím a myslím, že je třeba přečíst tuhle knihu víckrát.
Což je na jednu stranu trochu vada, protože je dost dlouhá a spousta čtenářů se do toho nepožene. Ani mně se úplně nechce. Nebo by možná prospělo přečíst tady překlad, možná bych potom všem detailům porozuměla lépe a uměla si všechno lépe představit. A nebo možná ne. Zkrátka tato kniha se mi zdá jako jedna z Kingových nejepičtějších, jaké jsem četla. V tom smyslu, že brnká do psycho-sci-fi hodně vágním, narážkovým způsobem, kterému vůbec nerozumí ani ti, jichž se týká, a tak je vážně složité ho lépe uchopit.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat