Jak je u Dobrovského zvykem, aby navnadil, dostala jsem první díl série Vampyria (zatím jsou čtyři, nevím, jak má být dlouhá). Ale na rozdíl od mnoha dosavadních, této knize se to rozhodně povedlo. Sice asi nebudu další díly hledat, ovšem vůbec bych se nezlobila, kdyby se mi dostaly do ruky. Je to poměrně young adult příběh kombinující v monumentálním světě prvky temné fantasy, baroka, současnosti a snahy o revoluci, vše v docela originálním prostředí, a velmi příjemně mě překvapil. Jako kousek pro mladé čtenáře se mi líbil. Co pro mladé, i pro mě.
Teď, tři sta let po transmutaci, by mohlo svítat změně, jak zjistí mladá Francouzka Johana. Nevěděla nic o odporu nebo rebelech z Frondy. Její rodina ale tajně pracovala s Frondou, přišla pro to o život, a aby si Johana zachránila svůj, vydává se za baronku Dianu, která i s otcem krvavě zemřela během dramatického zátahu. A protože venkovské nízké šlechtice nikdo nezná, její plán by mohl vyjít. K tomu ji jako odměnu za baronovu pomoc proti frondistům přizvou ke dvoru ve Versailles a přijmou ji do školy ve Velké jízdárně, kde se šlechtici připravují na život u dvora a kde každoročně probíhá soutěž o pozici králova panoše. Tomu poskytne doušek své krve, čímž mu propůjčí nadlidské schopnosti, učiní ho žhavým kandidátem na transmutaci a svým věrným sluhou a špehem.
Johana je ze všeho pochopitelně zhnusená. Po brutální smrti své rodiny nenávidí vampýry, do školy coby falešná baronka nastoupila hlavně proto, aby dostala šanci najít vampýrského vikomta, jenž se na zásahu proti frondistům podílel, a zabít ho. Jenže jak postupně prochází poznáním o fungování dvora a Paříže, jak poznává skutečnou tvář vampýrů, s nimiž se dosud daleko na venkově nesetkala, bezohledné ambice ostatních šlechticů, intriky spolužáků, ale zároveň i nové přátele a další lidi zhnusené ze stavu světa a toužící po pomstě, její plány se začnou pomalu měnit. Jenže aby jich dosáhla, nesmí nikdy nechat vyjít najevo pravdu, musí absolvovat všechny zkoušky, navzdory očekávání se stát královým panošem a hlavně možná zjistit, že touha po změně nutně nemusí znamenat vždy touhu po dobré změně. Rovněž hodně obětovat a stát se stejně bezohlednou jako její okolí. A je otázka, jestli to všechno dokáže.
Hodně jsem o takové knize pochybovala. Čekala jsem hloupou upíří romanci, začátek byl velmi teatrální a melodramatický. Ale zaujala mě premisa, temný svět alternativní historie, velmi brzy mě kniha překvapila a vtáhla. Pochopila jsem, že Vampyrie sice zamrzla v 18. století už po tři sta let, ale že i tak došlo k určitému vývoji, některé věci se zmodernizovaly, na historii si tak úplně nehraje, hlavně ve vyjadřování a jednání se jednoznačně ukazuje i moderní doba, tedy že je to zábava. Takže vikomt nabízí, jestli si plácnou, mluví o páprdech ze dvora, ve Velké jízdárně to zní jako internátní střední se vším pošťuchováním, nadáváním, schválnostmi, šikanováním, flirtováním, přátelstvím a nepřátelstvím, často prakticky jenom oblečení (byť i tam se najdou modernější prvky jako žhavá denimová novinka) a etiketa pro společenské příležitosti odkazují na baroko. Ale ne úplně, určité svérázné pojetí a ohýbání konvencí vymyslel autor podle sebe, nešel po historii ani realističnosti, a mě to baví.
Taky má hodně promyšlený svět, byť v prvním díle se plně neukazuje, do jaké hloubky (zato jeho web a pokračování příběhu odhalí obrovskou práci). Zaujalo mě, jak sestavil geografii a geopolitiku, jak se nezapomněl vypořádat třeba s rozlehlostí Asie či odlehlostí Ameriky, jak naznačoval, odkud a proč by mohly přijít problémy či revolty. Nebo jak vytvořil vlastní kombinaci pseudohistorického a pseudomoderního prostředí na barokním neživém dvoře, takže s inspirací ve skutečné historii vymyslel vlastní zvyky, tradice a osobnosti. Navíc taková kombinace má obrovskou výhodu - nenutí mě dumat, jestli hlavní hrdinka na sílu nevyčnívá tak, jak to v její společnosti nedává smysl (což je častý problém young adult), jelikož tady je její společnost extra různorodá, jejím konvencím Johaniny názory a vystupování odpovídají, stejně jako názory a vystupování úplně odlišné. Navíc jejím cílem není od začátku oči protáčející revoluce, ale přežít a osobní pomsta na ne moc významném vampýrovi, a až potom, až pozná svět a spojence, začne mít vyšší cíle - navíc mě příjemně překvapilo, že alespoň v tomhle díle nepřišlo románkové klišé, nepřišel žádný milostný trojúhelník, nebyla tu nijak výrazná citová linie. Naopak mi s hromadou odkazů na antiku, s královským honem vampýrů v zahradách a dalších věcech na mysl trochu přichází Hunger Games (ne filmy).
Tedy si autor poradil i s postavami. Například se postaral, aby z Johany nebylo nebezpečné klišé. I její existence a schopnost zapadnout ke dvoru jako falešná Diana mělo své opodstatnění, tady že od vesnické baronky nikdo nečekal zvláštní chování ani vzdělání, vlastně je překvapilo, co umí - aniž by to byly věci, jaké by Johana realisticky nemohla pochytit a naučit se i doma. Tudíž dokázala všechny obalamutit a v těch výjimečných případech, kdy potřebovala "deus ex machina" získala pomoc také z logických zdrojů. Nebo sice je přihlouplé, že král si pěstuje náctileté osobní strážné panoše, young adult zkrátka miluje v podstatě dětské vojáky, ale i s tím se tu autor popasoval. Místo rovnou "dětských vojáků" je tu má jako lidi, které si bude přímo u sebe dál vychovávat jako nejvěrnější služebníky po další dekády, a to mi taky smysl dává. Takže když se nad tím člověk zamyslí, některé věci by se asi děly jinak v opravdovém světě, většina ale má zjevné opodstatnění, obojí je pro tento žánr naprosto odpovídající a takový svět mě zaujal.
Zaujaly mě přitom obě strany. Jednak děs vampýrů. Navzdory tomu, že místy je kniha pořád trochu pubertální, neštítí se drasťáren, i trochu přetažené věci zapadají do celkového konceptu poněkud ujetého světa, a nesoustředit se na hrůzu, ale nechat ji jen občas vykouknout, byla rozhodně dobrá volba. Předpokládám, že v dalších dílech se ukáže jasněji, nicméně náznaky, jak tady vampýři neurozené vnímají jako "chovný" zdroj, "kořist", pak dlouhá doba, kdy se čtenář nechá uchlácholit rutinou ve škole a pak ho praští drobná připomínka, že na zámek vezou nádrž s krví nebo že Fakulta krve provádí šílené operace, fungovalo. Jednak Johanina osobnost a její vývoj. Po životě na vesnici začala odhalovat vrstvy světa, boje o moc, různých skupin šlechty i odporu a různých cílů všech stran, najednou byla nucena neházet všechny jen do dvou jasně definovaných pytlů, a to uprostřed hrozby, jak by ji hodně bolelo, pokud by se prozradila. I její postupná proměna lákala ke čtení - touha po pomstě z ní víc a víc činila ochotnou jít přes mrtvoly, nechávala se svým cílem pohltit natolik, až hrozila ztráta její lidskosti i bez transmutace, její vnitřní boj s tím, co je ochotna obětovat, a v závěru nutnost zcela upustit od přímé pomsty a akceptovat složitější politickou cestu, byl skvělý.
Závěr navíc otevřeně láká na další díly. Tvrdí, že v nich se bude řešit podstata temnoty, proč sílí a zvyšuje běsnění nočních nestvůr, jestli by v Americe mohla začít revoluce proti vampýrům, a díky "vizi dnešního moderního světa", která se v jednu chvíli objevila, možná naznačuje i nějaké hrátky s paralelní existencí nebo časem. Nebo jen nadějí. Jedna jediná záležitost, bez níž bych se obešla, je tak vrozená mutace, jakou temnota přivodila Johanině kamarádce Naoko. Bylo třeba ji nějak odlišit a umožnit jí zoufale chtít přítelkyni, aby mohla Johaně pomáhat, ale přilípnout jí na zátylek temná masožravá zloústa, jaká musí schovávat a snaží se je týrat vegetariánstvím, byla už moc velká ujetina.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat